Nikdo neřešil, jestli chci domů

Chtěla jsem se vrátit domů natrvalo. Běžně jsem jezdila domů na víkendy a na prázdniny. Vždy bylo vše v pořádku. Doma jsem byla ráda.  Ale nikdy za mnou nikdo nepřišel, aby se zeptal, jestli chci odejít z dětského domova a natrvalo se vrátit domů.  A tak jsem si zvykla na to, že to bude asi tak, že nejméně do 18 let budu muset zůstat v DD. Až jednou mi jedna teta nabídla, že je ochotná přimluvit se za mne u ředitele, abych se dostala domů. Řekla, že už se jí nic hrozného stát nemůže, protože jde brzo do důchodu.  Sám se snažit o propuštění, nebo jako teta intervenovat za dítě, aby mohlo jít domů, znamená velké riziko rozhodit si to s ředitelem. K nám domů sice jezdil sociální pracovník, ale vždycky jen před prázdninami.  Pokaždé zůstal jen krátce. Zeptal se, jestli je všechno v pořádku a jestli mě chtějí moji rodiče na prázdniny. Pokud ano, ať podepíší souhlas. Vůbec neřešil, jestli bych se mohla vrátit domů natrvalo.

Komentář

Většina klientů má zkušenost, že se s jejich rodinami ani před umístěním, ani po umístění moc nepracuje.
I když rodiče projevují velký zájem o své děti, berou si je domů na prázdniny, na víkendy, děti velmi často nadále zůstávají v DD, bez jasnější vysvětlení či odůvodnění.  Reakce i na jasně projevovaný zájem dítěte o navrácení domů je často velice formální, bez skutečné snahy a cíleného plánu o reintegraci do původního rodinného prostředí.

Klienti popisují i situace, kdy někteří rodiče přicházejí navštívit své děti v dětském domově jen proto, aby znemožnili adopci, větší zájem ale neprojevují. Zaměstnanci se někdy projevují vůči zklamání dětí z nedostatku kontaktu ze strany rodiče přinejmenším nepsychologicky: „No, a to sis myslel, že tě máma přijde navštívit, když je alkoholička?”.

Jako by DD a rodina byly dva nesouvisející, nepropojené světy. Někdy je dokonce kontakt s rodiči různě omezován. Například v rámci režimových opatření, nebo pod argumentem, že rodič dítě zatěžuje, i když to tak ze strany dítěte není vnímáno, ba naopak.  Obecně je klienty silně sdílen pocit, že systém péče o ohrožené děti funguje tak, že při problému v rodině je dítě rodině odebráno a umístěno do dětského domova. Velice často pak děti v DD zůstávají až do svých 18 let, či déle, pokud dále studují.

Standardy alternativní péče Spojených národů:

• ·Rozhodnutí o odebrání dítěte z rodiny musí být pravidelně revidováno. Hlavní snahou musí být omezit separaci dítěte od rodiny na co nejkratší dobu.  Jakmile je původní důvod odebrání vyřešen, dítě musí být navráceno do své rodiny (čl. 13).

Diskutujte k tématu

úvodní text