ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Chtěla jsem se vrátit domů natrvalo. Běžně jsem jezdila domů na víkendy a na prázdniny. Vždy bylo vše v pořádku. Doma jsem byla ráda. Ale nikdy za mnou nikdo nepřišel, aby se zeptal, jestli chci odejít z dětského domova a natrvalo se vrátit domů. A tak jsem si zvykla na to, že to bude asi tak, že nejméně do 18 let budu muset zůstat v DD. Až jednou mi jedna teta nabídla, že je ochotná přimluvit se za mne u ředitele, abych se dostala domů. Řekla, že už se jí nic hrozného stát nemůže, protože jde brzo do důchodu. Sám se snažit o propuštění, nebo jako teta intervenovat za dítě, aby mohlo jít domů, znamená velké riziko rozhodit si to s ředitelem. K nám domů sice jezdil sociální pracovník, ale vždycky jen před prázdninami. Pokaždé zůstal jen krátce. Zeptal se, jestli je všechno v pořádku a jestli mě chtějí moji rodiče na prázdniny. Pokud ano, ať podepíší souhlas. Vůbec neřešil, jestli bych se mohla vrátit domů natrvalo.
Komentář
Většina klientů má zkušenost, že se s jejich rodinami ani před umístěním, ani po umístění moc nepracuje.
I když rodiče projevují velký zájem o své děti, berou si je domů na prázdniny, na víkendy, děti velmi často nadále zůstávají v DD, bez jasnější vysvětlení či odůvodnění. Reakce i na jasně projevovaný zájem dítěte o navrácení domů je často velice formální, bez skutečné snahy a cíleného plánu o reintegraci do původního rodinného prostředí.
Klienti popisují i situace, kdy někteří rodiče přicházejí navštívit své děti v dětském domově jen proto, aby znemožnili adopci, větší zájem ale neprojevují. Zaměstnanci se někdy projevují vůči zklamání dětí z nedostatku kontaktu ze strany rodiče přinejmenším nepsychologicky: „No, a to sis myslel, že tě máma přijde navštívit, když je alkoholička?”.
Jako by DD a rodina byly dva nesouvisející, nepropojené světy. Někdy je dokonce kontakt s rodiči různě omezován. Například v rámci režimových opatření, nebo pod argumentem, že rodič dítě zatěžuje, i když to tak ze strany dítěte není vnímáno, ba naopak. Obecně je klienty silně sdílen pocit, že systém péče o ohrožené děti funguje tak, že při problému v rodině je dítě rodině odebráno a umístěno do dětského domova. Velice často pak děti v DD zůstávají až do svých 18 let, či déle, pokud dále studují.
Standardy alternativní péče Spojených národů:
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.