ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
S bratry jsme vyrůstali ve špatných hygienických podmínkách, to byl jeden z důvodů, proč jsme šli do děcáku. Po letech sociální pracovník najednou zjistil, že je vlastně všechno v pořádku. To jsem žasl, že na to sociální pracovník přišel až po takové době. A tak se můj brácha dozvěděl, že může jít domu. Nechtěl. Rodiče by mu nemohli platit intr. Jinak ale stejně jezdí pravidelně domů.
Komentář
Měli jsme více dětí, které by mohly jezdit domů, ale nikdo to nikdy neřešil. Možná ne vždy přímo k matce, ale třeba k babičce. Často se také stane, že když jsou děti tázány, jestli chtějí domů, tak odmítnou. Vědí, že s rodiči nepojedou každé léto k moři. Děti se rodině odcizí. Systém nepodporuje styk dětí s rodiči. Jediné, co máš, co vidíš, je ten systém. Je snadné si děti koupit. V domově máme počítač, můžeme si hrát hry… Ale když tě máma doma tříská, tak je to fakt děsný.
Kluk od nás jezdil na víkendy domů, jedl tam jenom čínské polívky, máma se o něj vůbec nestarala. Byl vždycky rád, že už je zpátky. Plnoletí pak odcházejí do Domů na půl cesty a nebo spíše do svých biologických rodin. Systém se stará 10 let, třeba vychová i slušného člověka. A pak se „dítě“ vrátí do biologické rodiny, se kterou se celou dobou nepracovalo. Do půl roku zapadne do „své sorty“, přestože má na víc. Je zpátky tam, odkud ho vzali, kde to nebylo dobrý. Všechno se na něj zase nabalí. Stáhne ho to zbytečně dolů. Všechna práce byla zbytečná. Kamarády má jen v děcáku, venku nemá žádné kamarády. Nemá kolem sebe lidi, kteří něco chtějí, o něco usilují. Nemá se s kým bavit. Sedí doma...
Směrnice o náhradní péči o děti Organizace spojených národů
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.