ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Vzdělávání pracovníků v oblasti ochrany ohrožených dětí > Význam celoživotního vzdělávání v profesích pracujících s ohroženými dětmi / PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, PhD. a Mgr. Terezie Pemová > Oponentní komentář k textu PhDr. Ptáčka a Mgr. Pemové / PaedDr. Marie Vorlová >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentní komentář k textu PhDr. Ptáčka a Mgr. Pemové
PaedDr. Marie Vorlová
Ochrana práv dětí v ČR představuje rozsáhlý systém opatření realizovaný v řadě oblastí a resortů. Účinná pomoc ohroženým dětem vyžaduje systém komplexní, propojený a koordinovaný, který zajistí důslednou ochranu práv a zájmů pro všechny děti bez rozdílu.
Zajištění pomoci ohroženým dětem se týká celé řady profesních skupin a problematika jejich celoživotního vzdělávání je proto velmi široká. Význam celoživotního vzdělávání je však nezpochybnitelný. Dle mého názoru by proto mělo být formálně stanoveno jako povinná podmínka pro výkon profese.
O jeho obsahu a rozsahu je třeba uvažovat s ohledem na potřeby profesních rolí tak, aby byly vytvořeny podmínky pro jejich kvalitní výkon a profesní rozvoj pracovníků.
Profesní skupinou, která se významně podílí na zajišťování ochrany práv dětí, jsou sociální pracovníci. Odborná způsobilost k výkonu povolání, povinnost a podmínky dalšího vzdělávání jsou stanoveny v zákonu č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Praxe ukazuje na potřebu přesněji a přísněji upravit kvalifikační požadavky na výkon profese sociálního pracovníka stanovením specializací v sociální práci. Sociálně právní ochrana dětí nebo sociální služby pro rodiny a ohrožené děti představují příklady oblastí, v kterých se povinné specializační vzdělání jeví jako velmi žádoucí, a to s ohledem na specifické situace a potřeby cílových skupin.
Přesněji a důsledněji upravené podmínky pro výkon sociální práce, pro vzdělávání sociálních pracovníků i nároky na specializace se očekávají od tzv. profesního zákona, který se v současné době připravuje.
Povinné specializační vzdělávání představuje součást celoživotního vzdělávání, neméně významný je a bude prostor pro další vzdělávání, které vychází z individuálních potřeb a motivů pracovníků nebo z potřeb zaměstnavatelů. Na místě je připomenout také supervizi, která také plní vzdělávací funkci a může přispívat k identifikaci vzdělávacích potřeb pracovníků a organizací.
ČR má v zajišťování sociálně právní ochrany dětí i podpory rodin dlouholetou tradici. V zabezpečení ochrany práv dětí a podpory rodiny, v oblasti náhradní rodinné péče, v péči o ohrožené děti tak, aby byly v souladu s Úmluvou o právech dítěte a dalšími lidsko-právními dokumenty jsou mnohé „rezervy“. Pozitivní změny v dosavadním systému by měla zajistit Národní strategie ochrany práv dětí „Právo na dětství“. Součástí navrhovaných opatření a aktivit jsou také požadavky na vzdělávání a rozvoj kompetencí pracovníků všech zainteresovaných subjetů, např. orgánů sociálně právní ochrany, soudů, sociálních služeb, škol, školských a zdravotnických zařízení.
Důsledná ochrana práv dětí a práce s ohroženými dětmi a rodinami kladou na všechny zúčastněné profese velmi specifické požadavky a nároky, které lze naplňovat pouze celoživotním vzděláváním. Zajištění podmínek pro celoživotní vzdělávání je společnou zodpovědností pracovníků, zaměstnavatelů, profesních organizací i příslušných resortů.
PaedDr. Marie Vorlová
Autorka se dlouhodobě věnuje sociální práci s rodinami a ohroženými dětmi . Má zkušenosti z oblasti OSPOD a sociálních služeb. Je vedoucí katedry sociální pedagogiky na VOŠ Jabok v Praze, koordinátorkou Rarosp (Rady pro rozvoj sociální práce), působí v o.s. Společnou cestou.