Vzdělávání pracovníků v oblasti ochrany ohrožených dětí

Je spoustu témat, ve kterých je třeba lidi v systému péče o ohrožené děti vzdělávat

Mgr. Jindřich Racek

Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí přinese do oblasti sociálně - právní ochrany dětí řadu novinek, mimo jiné zavede pro tuto oblast standardy kvality.

Sociálně - právní ochrana dítěte by se tak stala další oblastí sociální práce, která projde standardizací. Již od roku 2007 platí standardy kvality pro všechny poskytovatele sociálních služeb a na jejich základě prošly sociální služby dynamickým rozvojem.  Nyní po pěti letech je potřeba konstatovat, že celý proces zavádění standardů, jejich uplatňování při poskytování služby a jejich kontrola (i přes nějaké nedostatky a nedokonalosti) je ve své podstatě jedním velkým vzdělávacím procesem, který pomohl posunout kvalitu stávajících sociálních služeb o velký kus dopředu. Ve své podstatě nejde o to, že zákon o sociálních službách  108/2006 Sb. stanovuje pro personál sociálních služeb povinnost absolvovat ročně 24 hodin vzdělávání, ale důležitější je, že standardy kladou důraz na zásadní oblasti poskytování péče, které dříve byly poněkud v pozadí: naplňování lidských práv u uživatelů služeb, větší integrace do společnosti, důraz na kontakt s rodinou, právo na stejný způsob života, jaký žijí vrstevníci uživatelů sociálních služeb, právo na srozumitelné informace atd.  Mnohé tyto pojmy sociální pracovníci kdysi slyšeli, ale teprve důraz, který na ně klade zákon, jim otevřel cestu, jak dále pomocí nových zkušeností, znalostí a dovedností zlepšovat kvalitu poskytovaných služeb.

Podobná situace a podobný proces by mohl nastat i v oblasti sociálně - právní ochrany dítěte. Témata, která se otevřou, budou velmi  podobná  -  právo dítěte na život společně s rodinou, možnosti dítěte ovlivnit a vyjádřit se ke svojí situaci, žít stejně jako jejich vrstevníci a mít podobné šance. Nemyslím si, že výše zmíněná témata v současnosti v oblasti sociálně - právní ochrany dětí nejsou. Určitě je tam všechny najdeme, ale je potřeba podívat se na ně v jiném světle, oprášit je a otevřít se novému pohledu.

Další vzdělávání pracovníků, kteří se účastní sociálně - právní ochrany dítěte, se do budoucna musí daleko víc zaměřit na potřeby dítěte a jejich naplňování. Novela zákona 359/1999 Sb., staví dítě a jeho potřeby do středu zájmu. Pracovníci OSPOD budou muset vyhodnotit potřeby dítěte v oblastech zdraví, učení se, emočního vývoje a chování, rodinných a sociálních vztahů, identity, sociální prezentace, samostatnosti a sebeobsluhy. Dále budou muset vyhodnotit oblast rodičovských kompetencí u rodičů dítěte a oblast zdrojů v rodině a v její sociální komunitě. Všichni pracovníci, kteří pracují s dětmi, by se také měli seznámit s novými metodami sociální práce - například s vyhodnocováním potřeb dítěte, s organizací případových konferencí, s řešením situace dítěte pomocí rodinné konference a s vytvářením a realizací plánu podpory dítěte.

Pokud bych měl doporučit témata, ve kterých by se pracovníci měli dál vzdělávat, mohu jich několik nabídnout.  Doporučil bych, aby si všichni pracovníci, kteří pracují s dětmi, oživili svoje znalosti, které se týkají vývoje a potřeb dítěte.  Mohou navázat na zjištění  Prof. Zdeňka Matějčka, který již v šedesátých letech minulého století popisoval vznik citové deprivace u dětí umístěných v ústavní výchově, a rozšířit tyto poznatky o teorii attachmentu (teorie vazby, připoutání), kterou formuloval vývojový psychoanalytik John Bowlby.

Za další důležité téma považuji rozvoj dovedností komunikovat s dětmi a rozšiřování povědomí o nástrojích a metodách, které lze při práci a komunikaci s dětmi použít. Toto téma je klíčové zejména u pracovníků, kteří pomáhají dětem se zdravotním znevýhodněním a jejich rodinám, ale nejen u nich.

Jiným tématem, které se objevuje, je důležité pro budoucí a stávající pěstouny a také pracovníky v institucionální péči (předpokládám, že se dětské domovy, kojenecké ústavy a výchovné ústavy budou postupně přeměňovat v malé služby komunitního typu, které zvládnou flexibilně reagovat na potřeby dětí), je oblast aktivní práce s identitou dítěte, s jeho životním příběhem, kdy pracovníci pomáhají dětem, které žijí mimo vlastní rodinu, hledat jejich místo v životě.

Za pozornost stojí také potřeba dalšího vzdělávání pracovníků v dovednostech komunikace s rodiči. Tato dovednost je velmi prospěšná jak pro pracovníky OSPOD, tak pro všechny návazné sužby, které podporují rodinu, pro pěstouny nebo pro ty, kteří komunikují s rodiči ohledně návratu dítěte zpět do rodiny.

Úplně samostatným tématem je pak další vzdělávání pro soudce, kteří rozhodují o řešení situace dítěte a rodiny. Z dosavadních zkušeností se ukazuje, že zásadní je spolupráce pracovníků OSPOD a právě opatrovnických soudců. Není to tak špatně, ale ve valné většině případů je rozsudek totožný s návrhem, který přichází od sociálních pracovnic OSPOD.  Určitě by stálo za to, aby se soudy staly více nezávislé, soudci byli ochotni vyslechnout v prvé řadě dítě a rodinu, následně pak podpůrné, pomáhající organizace, ale také například učitele, který je s dítětem v pravidelném kontaktu.

Nakonec chci jen podotknout, že pokud se lidé, kteří se tématu sociálně - právní ochrany dítěte věnují, sami neotevřou novým poznatkům, zkušenostem a možnostem a nezačnou sami změny v této oblasti podporovat a realizovat, nepomůže jim žádné vzdělávání.