ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Rodičovské konflikty > Konflikty rodičů a porozvodová péče o děti / MUDr. Elena Turnovská >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Konflikty rodičů a porozvodová péče o děti
MUDr. Elena Turnovská
Konflikty rodičů a porozvodová péče o děti je oprávněně značně diskutovaným tématem a domnívám se, že jím nadále bude, nepodaří-li se odborníkům všech zainteresovaných profesí nalézt konsensus, jak v těchto složitých situacích postupovat.
Za prvořadé považuji schopnost vyhodnotit situaci rodiny s posouzením, jaký odborník, za jakých okolností a kdy má do procesu vstoupit, jaká je role a kompetence toho kterého odborníka a jak zajistit jejich spolupráci a vzájemný respekt od začátku řešení situace rodiny.
Rozvod je proces citového a sociálního přizpůsobení se nové situaci, který zraňuje všechny členy rodiny. Děti trpí rozvodem vždy, protože potřebují a mají rády oba rodiče. A teď je vidí hádat se, nebo jeden z nich odejde, někdy jsou svědky násilí a agrese, či se mají stát spojencem, až nástrojem zraňování a obviňování jednoho rodiče druhým. Děti mohou reagovat změnou chování, mohou se stát uzavřenými, smutnými, či naopak agresivními, mohou se zhoršit ve školním prospěchu, mohou trpět psychosomatickými obtížemi. Jindy se děti projevují vyrovnaně, nechtějí rodičům přidělávat další starosti, o to závažnější dopad mohou mít vnitřně prožívané pocity viny, konflikt loajality, převzetí zodpovědnosti za rodiče. Každý z rodičů se může nacházet v jiné fázi rozvodu a frustrace jako reakce na ztrátu, hlavně u opouštěného partnera, může způsobit stavy hněvu, hostility, útočných tendencí, deprese, zoufalství apod. Tuto první fázi je nutné odžít, aby se partneři mohli citově odpoutat a přijmout realitu. Podaří-li se to, mohou ve druhé fázi oddělit manželství od rodičovství a snížit tak riziko vtažení dětí do vzájemných sporů. Ve třetí fázi opět vnímají potřeby dětí, jejich trápení a strádání a mohou začít hledat způsob, jak jim těžkou situaci usnadnit. V poslední čtvrté fázi mohou zaměřit jednání do budoucna a vytvořit vzájemnou dohodu o dalším fungování jako rodičů, o materiálním a finančním vyrovnání a připravit se tak na přijetí a uspořádání života po rozvodu manželství.
Všichni hovoříme o nejlepším zájmu dítěte, počínaje rodiči přes jejich advokáty, sociální pracovníky, psychology, soudní znalce až po soudce, kteří mají dospět k rozhodnutí. Problém nastává, když každý situaci vidí ze svého úhlu pohledu bez možnostispolečného vyhodnocení s cílem nabídnout rodičům a jejich dětem podporu v nalezení řešení, které bude přijatelné pro všechny členy rodiny.
Při své práci vycházím z předpokladu, že nejlepší zájem svých dětí mají v první řadě znát a naplňovat rodiče, jejichž nezastupitelná rodičovská role a zodpovědnost trvá i nadále, a že tuto kompetenci za ně nemáme přebírat. Rolí odborníků je dle mého názoru poskytnout rodičům a dětem podporu a provázení procesem rozvodu, rodičům umožnit důstojný rozchod či rozvod, aby mohli být nadále autoritami a vzory identifikace pro své děti. Rodiče se za tímto účelem mohou obrátit na dětské psychology, psychoterapeuty, rodinné terapeuty, mediátory, specializované poradny. Dokud neprojdou oba rodiče fázemi rozvodu, neměla by být činěna žádná rozhodnutí. Předčasná rozhodnutí mohou eskalovat konflikt a být tak vážnou překážkou možnosti dohody rodičů v nejlepším zájmu dětí.
V případech, kdy je rozvod spojen s těžkým konfliktem rodičů, je nezbytná kombinace včasné intervence, podpory a výkonu sociálně právní ochrany dětí. Vždy se pohybujeme na hranici etických dilemat volby menšího zla. Hned od počátku je pak nutné prostřednictvím případové konference sladit práci všech, kteří situaci rodiny za její aktivní účasti řeší, a o všech krocích a postupech v přítomnosti i dohledné budoucnosti rodiče i děti (adekvátně věku) otevřeně informovat. Musíme včas odhalit, kdy dochází k psychickému týrání a zneužívání dětí (manipulace, očerňování jednoho rodiče druhým v očích dítěte, omezování jednoho z rodičů v rodičovských právech, křivá obvinění apod.) a být připraveni k opatřením, která tomuto jednání zabrání (včetně diskutovaného neutrálního prostředí, které nemusí být pro dítě trestem, jak se často obáváme). Pro soud má pak sociální pracovnice OSPOD jako opatrovník dítěte dostatek podkladů, které mohou usnadnit proces rozhodování.
MUDr. Elena Turnovská
Autorka je metodičkou občanského sdružení Dům tří přání.
Oponentní komentář k textu - Mgr. Marta Konvičková
Oponentní komentář k textu - MUDr. Eva Vaníčková,CSc.