ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Náš ředitel s rodiči, kteří projevovali zájem o dítě, komunikoval, zval si je do kanceláře. Nejdříve děti pouštěl domů na víkend, pak na 14 dní. Když bylo všechno v pořádku, tak i natrvalo. Rodiče jedné holčiny z našeho děcáku se strašně snažili a holčina šla konečně natrvalo domů. Ale nakonec se to stejně nepovedlo a musela se vrátit zpátky do děcáku. Naše teta byla naštvaná na to, že rodině nikdo nepomohl a že holčinu v podstatě poslali do stejného prostředí, odkud ji vzali. Její rodiče dělali, co nejlépe mohli, ale nevěděli, co dělají špatně. Kdyby jim někdo řekl nebo pomohl, nemuselo by se to stát. Rodina prostě nedělala ze svého pohledu nic špatně, jen nevěděla, co má dělat správně.
Komentář
Dle zkušenosti klientů závisí navrácení dítěte do původní rodiny více na tom, nakolik se o navrácení rodina snaží, než na objektivním hodnocení stavu rodiny. Klienti pamatují případy navrácení dítěte do rodiny. Ředitel s rodiči komunikoval, zval si je do kanceláře. Začali víkendovými pobyty, pak na 14 dnů, když bylo všechno v pořádku. Avšak zkušenost klientů ukazuje i to, že jak plán přípravy navrácení, tak následná podpora rodin jsou často nedostatečné. Situaci popisuje věta: „Tak si to zkuste a za půl roku uvidíme”.
Standardy alternativní péče Spojených národů:
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.