Teta mi nikdy neřekla, proč jsem vlastně v domově

Moje máma o mě stále projevovala zájem, ale způsobem, který mi ubližoval a kterému jsem nerozuměla. Nikdo mi nikdy moc nevysvětlil, co s mámou vlastně je, proč se chová tak jak se chová. Fakt není lehké, když rodič přijede do děcáku a dělá divné věci. Sedíte, stydíte se a brečíte. No a přijdou další děti a smějí se „Hele tvoje máma, koukni na ní, co zase dělá”. Některé tety se snažily pomoct, vysvětlit co a proč, ale sami moc nevěděly. Některé tety byly hodně odměřené. Až jako větší, když jsem se sama začala zajímat, jsem pochopila, že máma je duševně nemocná. Až později jsem pochopila, že máma dělala všechno proto, aby mě dostala z děcáku pryč. Až zpětně jsem ocenila a pochopila, že přes to všechno co mi máma prováděla, se o mě vlastně starala a měla mě ráda. Až nyní jí můžu poděkovat.

Komentář

Řada klientů má zkušenost, že dostali jen velice obecné vysvětlení, proč byli odděleni od své rodiny. A to jak přímo v momentu oddělení od rodiny, tak i v průběhu pobytu v dětském domově. Vysvětlení často zůstává na úrovni konstatování, že jejich rodiče nebyli schopni se o ně adekvátně starat. Vysvětlení proč se rodiče chovali, jak se chovali, klienti často postrádali. S rodinnou historií, rodinnými kořeny, se v dětských domovech povětšinou moc nepracuje. Obecně se dá říci, že o biologických rodinách dětí se přímo moc nemluví. Děti spíše dostávají různou cestou zprávu, že jejich původní rodina je něco, co je problém. Něco, od čeho je spíše potřeba se oddělit, nebo dokonce proti tomu bojovat. Stává se pak často, že některé děti se nechtějí s rodiči stýkat, stydí se za ně ať už „objektivně“ nebo pod vlivem klimatu v DD.

Standardy alternativní péče Spojených národů:

• Je nutné aktivně podporovat sebe identitu dětí. Za tímto účelem musí mít každé dítě umístěné do alternativní péče svou individuální “knihu života”. Ta by měla být vytvářena s jeho spoluúčastí a měla by obsahovat odpovídající informace, fotografie a osobní předměty připomínající důležité okamžiky jeho života. Takováto „ kniha života“ musí být dítěti průběžně k dispozici po celý jeho život (čl.99).
• Pokud je dítě umístěno do náhradní péče, kontakt s jeho rodinou a dalšími blízkými osobami, jako jsou přátelé, sousedi, musí být nejen udržován, ale i aktivně podporován. Zároveň však musí být zajištěno jeho bezpečí a hájen jeho nejlepší zájem. Pokud nemá dítě možnost přímého kontaktu, musí mít informace o situaci ve své rodině, informace o jednotlivých členech rodiny (čl.80).

Diskutujte k tématu

úvodní text