ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Náš děcák byl na vesnici, na konci světa. Samozřejmě bylo vždycky velké haló, když přijelo nějaké cizí auto a v něm nějaká paní. Museli jsme si pak vzít lepší tepláky a chodili jsme do ředitelské kanceláře na kobereček. Tam jsem se dozvěděla, jak jsem šikovná. Ptali se, jestli máma volá. „Ano, volá...“ „Tak to máš dobrý”. Dál se ptali: „Jak se máš?” Já: „Dobrý”. Oni: „Tak to je dobrý”. Prostě, když se na něco ptali, raději jsem všechno odkývala. Věděla jsem, že v děcáku asi zůstanu až do osmnácti. Mockrát jsem viděla, že když se odmlouvá, může se to zhoršit. Můžete se dostat do výchovňáku. Hlavně neodmlouvat, moc nevyčuhovat. Nakonec jsem od sociálky dostala čokoládu. Za rok zase to stejné a nakonec zase čokoláda. Moje sociální pracovnice se hodně často měnily. Někdy si ani nemohly zapamatovat moje jméno.
Komentář
Návštěvy sociálních pracovnic dle bydliště dítěte probíhají v dětském domově často velmi formálně. U klientů byl často přítomen pocit, že ze strany dětského domova je návštěva sociální pracovnice vnímána spíše jako rituál. Jako příležitost, kdy se má prokázat, jak se dítěti v dětském domově daří dobře. Aspekt zjišťování názoru dítěte, plánování jeho reintegrace do rodiny, nebyl při návštěvách sociálních pracovnic v dětském domově mnoho patrný. Většina klientů neměla zkušenost, že by terénní sociální pracovnice opravdu hodnotily změnu v jejich rodině a hledaly možnosti, jak by se mohli navrátit domů.
Standardy alternativní péče Spojených národů:
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.