Jak se máš? Dobrý...a čokoláda

Náš děcák byl na vesnici, na konci světa. Samozřejmě bylo vždycky velké haló, když přijelo nějaké cizí auto a v něm nějaká paní. Museli jsme si pak vzít lepší tepláky a chodili jsme do ředitelské kanceláře na kobereček. Tam jsem se dozvěděla, jak jsem šikovná. Ptali se, jestli máma volá. „Ano, volá...“ „Tak to máš dobrý”. Dál se ptali: „Jak se máš?” Já: „Dobrý”. Oni: „Tak to je dobrý”. Prostě, když se na něco ptali, raději jsem všechno odkývala. Věděla jsem, že v děcáku asi zůstanu až do osmnácti. Mockrát jsem viděla, že když se odmlouvá, může se to zhoršit. Můžete se dostat do výchovňáku. Hlavně neodmlouvat, moc nevyčuhovat. Nakonec jsem od sociálky dostala čokoládu. Za rok zase to stejné a nakonec zase čokoláda. Moje sociální pracovnice se hodně často měnily. Někdy si ani nemohly zapamatovat moje jméno.

Komentář

Návštěvy sociálních pracovnic dle bydliště dítěte probíhají v dětském domově často velmi formálně. U klientů byl často přítomen pocit, že ze strany dětského domova je návštěva sociální pracovnice vnímána spíše jako rituál. Jako příležitost, kdy se má prokázat, jak se dítěti v dětském domově daří dobře. Aspekt zjišťování názoru dítěte, plánování jeho reintegrace do rodiny, nebyl při návštěvách sociálních pracovnic v dětském domově mnoho patrný. Většina klientů neměla zkušenost, že by terénní sociální pracovnice opravdu hodnotily změnu v jejich rodině a hledaly možnosti, jak by se mohli navrátit domů.

Standardy alternativní péče Spojených národů:

• Kontakt mezi dítětem a jeho rodinou musí být pravidelný a musí být aktivně podporován, rozvíjen i monitorováno zodpovědným - kompetentním orgánem za účelem navrácení dítěte do jeho původního rodinného prostředí (čl.50) .

Diskutujte k tématu

úvodní text