Mně sice pomohli, ale mámu nechali na holičkách...

„Máma má nižší IQ. Když dostala rozhodnutí od soudu, brala to tak, že to jsou ti nejvyšší, a radši proti nim nebude nic dělat. Také jí řekli, že když se odvolá, dostane mě domů až za delší dobu. Zatímco když se neodvolá, můžu jít domů rychle. Ale to, že se neodvolala, bylo nakonec vnímáno jako mámin nezájem. Pokud by mámě správná osoba řekla, co má dělat, a občas by jí trochu někdo s něčím pomohl, klidně jsem mohla zůstat doma. Stejně jsem tam jezdila pravidelně na prázdniny a víkendy. Vždycky bylo všechno v pořádku. Devět let v děcáku jsem si mohla ušetřit.”

Komentář

Vlastní, osobní zkušenosti klientů, týkající se důvodů umístění do dětského domova se různí. Někteří klienti vnímají svoje rodiče jako selhávající a umístění do DD vnímají jako ochranu a podporu. Na druhou stranu někteří klienti vnímají své rodiče jako podpůrné a starající se. Vnímají celou situaci spíše tak, že v době jejich umístění do DD byli rodiče v tíživé situaci. Raději než umístění do ústavu by jako řešení viděli podporu svých rodičů. Umístění do dětského domova vnímají jako selhání systému, jako výsledek nedostatku podpory biologickým rodičům v jejich schopnosti a podmínkách dobře se starat o své děti.

Standardy alternativní péče Spojených národů:

  • Zodpovědné orgány musejí udělat vše proto, aby předešly separaci dětí od jejich rodičů. Separace může nastat opravdu jen tehdy, pokud si to vyžaduje nejlepší zájem dítěte. Zároveň musí být vždy odpovědně zváženo, jestli zásah neposiluje separaci dítěte od rodiny poskytováním služeb a pomoci jen dítěti samotnému, spíše než celé rodině (čl. 154).
  • Odebrání dítěte z péče jeho vlastní rodiny musí být vždy bráno jako poslední možnost. Pokud se tak stane, musí to být jen přechodné opatření na co nejkratší dobu (čl.13).

Diskutujte k tématu

úvodní text

Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.