Vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny

Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny

Mgr. Martina Konvrzková

Vyhodnocování situace dítěte a rodiny (dále jen vyhodnocování) je ve STŘEPu jedním ze základních pilířů práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Prolíná se všemi činnostmi, které pracovníci STŘEPu společně s rodinami realizují - ať již spolupracují v režimu zákona o sociálních službách nebo zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Jedná se o dlouhodobý proces shromažďování, porovnávání, pozorování, analýzy a syntézy informací, který probíhá od prvního kontaktu pracovníka s rodinou do ukončení jejich spolupráce. Nezaměřují se pouze na popis nežádoucí situace, ale zjišťují, identifikují její příčiny, délku trvání a působení na dítě  v různých oblastech jeho vývoje a chování. V kontextu rizikové nebo nežádoucí situace dítěte a rodiny společně hledají zdroje, potřeby  a kompetence jednotlivých členů rodiny, širší rodiny i komunity. Kvalitní vyhodnocení je základem pro sestavení individuálního plánu práce s dítětem a rodinou.

Vyhodnocení situace dítěte a rodiny na začátku spolupráce rodiny se STŘEPem pomáhá vytvořit rodině i pracovníkovi přehled o tom, které oblasti potřeb dítěte rodiče nebo rodina dokáží zajišťovat (zdroje) a co je v jiných oblastech (rizika v kontextu potřeb) třeba dělat proto, aby se dítě dobře/lépe rozvíjelo.

Podmínkou kvalitního vyhodnocování je spolupráce rodičů, příp. i dítěte (dle typu potřeb/rizik, věku a rozumových schopností) s pracovníkem. Bez této spolupráce nelze dojít k transparentnímu vyjednávání  ohledně potřeby konkrétních činností, které k plánovaným změnám mohou vést a které mohou být obsahem následujících konzultací v rodině. Rodiče, příp. i dítě nejdříve potřebují porozumět tomu, co a proč je dobré dělat jinak, aby byli následně, s dohodnutou podporou (obsahově i časově) ochotni a schopni své rodičovské a sociální chování měnit.  A to nejen během jednotlivých konzultací pracovníka STŘEPu v rodině, ale aby byli postupně schopni zařazovat jednotlivé činnosti a vzorce chování do běžného života rodiny.

Proto pracovník STŘEPu při vyhodnocování kromě míry rizik v naplňování potřeb dítěte zjišťuje:

• zdroje rodiny vč. zdrojů širší rodiny a sociálního okolí (aktuální, v minulosti, příp. odhad blízké budoucnosti),
• její kompetence a silné stránky,
• sociální a kulturní odlišnosti (životní styl, hodnoty rodiny),
• míru  dopadů sociálního vyloučení a délku jejich působení na rodinu,
• potřeby a rizika u jejích členů tak, aby bylo možné rozhodnout:

1. jak lze sestavit, naplňovat a redefinovat plán práce s rodinou,
2. jak zajistit bezpečí pro dítě,
3. jak zajistit bezpečí případně i pro všechny děti v rodině,
4. jak podporovat změnu rodičovského chování a rodinných podmínek (snížení aktuální míry zanedbávání dítěte v rodině, tzn. „tady a teď“),
5. jak zajistit trvalost změn (snížení pravděpodobnosti dalšího zanedbávání nebo  sociálního selhávání v budoucnosti).

Stručně lze říci, že vyhodnocování je dobrým nástrojem sociálního učení rodičů a dítěte – proto je třeba v průběhu vyhodnocovacích konzultací  „pečovat“ o principy podporující sociální učení – klidná a podporující atmosféra, smysl a porozumění, spolupráce, zpětná vazba, akceptace, partnerství, respekt.

K vyhodnocování je ve STŘEPu využívána Dubowitzova škála (autor vychází ze své  níže uvedené definice základních potřeb dítěte): „K zanedbávání péče o dítě dochází tehdy, pokud nejsou uspokojovány jeho základní potřeby, a to bez ohledu na příčinu. Základní potřeby dítěte jsou: adekvátní strava, odpovídající oblečení, bezpečný a chránící domov, adekvátní zdravotní péče, vzdělávání, adekvátní dohled, ochrana před nebezpečím z okolního prostředí, pozitivní přijetí a podpora dítěte“ (Dubowitz, DePanfilis 2000).

V souvislosti se základními potřebami dítěte Dubowitz  rozlišuje následující položky:  zanedbávání výživy, zanedbávání ošacení, bezdomovectví, zanedbávání zdravotní péče, zanedbávání vzdělávání, neadekvátní dohled, zanedbávání ochrany dítěte před nebezpečím z okolního prostředí, emoční zanedbávání).

Pro stanovení míry zanedbávání dítěte byla Dubowitzem vypracována tříbodová stupnice, která vymezuje míru nebezpečí, které vyplývá z nedostatečné nebo nekvalitní péče o dítě. Pracovník u každé položky zanedbávání hodnotí kvalitu rodičovské péče u dítěte pomocí třístupňové škály rizik – mírného, středního a vysokého. Při posuzování ohrožení dítěte je důležitá nejen schopnost pracovníka rozpoznat aktuální i potenciální rizika ohrožení vzhledem k věku a situaci každého dítěte zvlášť. V neposlední řadě je důležité, aby pracovník dokázal rodině nabídnout  adekvátní míru intervence/podpory k míře rizik  (např. mírné riziko – intervencí může být osvěta, jednorázové poradenství,  střední riziko – intervencí je komplexní posouzení všech potřeb dítěte pomocí urgentní případové konference, zjištění a zajištění bezpečí dítěte, krátkodobý/střednědobý plán týmové spolupráce rodiny s odborníky) a aby rodina tuto kombinaci intervence a podpory vnímala jako příležitost ke změnám.

Použitá literatura:

1)      Bechyňová, V. a kol.: Metodická doporučení STŘEP. Praha, Nadace Sirius 2011.

2)      Bechyňová, V.: Metodický manuál STŘEP. Praha, veřejně nepublikováno 2012.

3)      Dubowitz, H., DePanfilis, D.: Handbook for Child Protection Practice. Sage Publications. Inc., Thousand Oaks 2000.

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat