ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
Anketa
Anketa
Anketa
Anketa
Autorské příspěvky
Jak má vypadat dohoda o výkonu PP? Návod dává MPSV
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
Jak se žije s dohodami aneb Dohoda o výkonu pěstounské péče v praxi neziskové organizace
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
Pěstouni mají nárok na služby. Jaké to ale vlastně jsou?
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Příklady dobré praxe
Autorské příspěvky > Jak to vidí > Jak to vidí... > PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT Jan Fischer: Je třeba zatáhnout do reformy veřejnost / Redakce Čí je dítě? >
Diskutujte k tématu Jak to vidí... (8)
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT Jan Fischer: Je třeba zatáhnout do reformy veřejnost
Redakce Čí je dítě?
Dalším kandidátem na prezidenta, který odpověděl na dotazy redakce Čí je dítě?, je expremiér Ing. Jan Fischer, CSc.. Ve svých odpovědích kromě jiného zmiňuje, že současná reforma systému péče o ohrožené děti je krokem, na který Česká republika, a především děti, čekaly několik desítek let, který souzní s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany práv dítěte.
1) Jaké by byly Vaše priority v oblasti ochrany ohrožených dětí v případě Vašeho zvolení prezidentem ČR?
Vzhledem k tomu, že souhlasím s cíli vlády a současné reformy systému péče o ohrožené děti, jímž je deklarována preference péče o děti v rodinném prostředí před ústavní péčí a zároveň záměr sjednotit agendu ohrožených dětí do gesce jednoho koordinujícího orgánu, z pozice prezidenta ČR budu tyto snahy jednoznačně podporovat. A to ze dvou důvodů. Současná reforma je krokem, na který Česká republika, a především děti, čekaly několik desítek let, který souzní s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany práv dítěte a s názory odborné, a já si dovolím říci, že i laické, veřejnosti. Přirozeným prostředím pro rozvoj dítěte je prostředí rodiny, nikoliv ústavu. Proto bychom měli dělat vše, aby dítě v rodině zůstalo. Pokud je tato možnost nereálná, měl by stát volit takovou alternativu, která dítě ušetří další traumatizace, a umístit dítě do takové péče, která je co možná nejbližší rodinnému prostředí. Zastavení již spuštěné reformy by mi přišlo nesystémové a kontraproduktivní. Z pozice prezidenta ČR se budu tedy snažit zapojit do debaty o probíhající reformě systému péče o ohrožené děti a upozorňovat na úskalí či nebezpečí – např. nepřipravenost pěstounských rodin, osud dětí se zdravotním postižením, které v současné chvíli nachází v ústavní péči toliko potřebný klid, a především na resortní nekoordinovanost.
2) Jaký je Váš názor na záměr zásadně omezit počet kojeneckých ústavů a dětských domovů?
Česká republika je státem s jedním z největších počtů dětí v ústavní péči. Je nepochybné, že základním zájmem dítěte je život v rodině vlastní nebo náhradní. Je nepochybné, že je nutné dostát mezinárodních závazků a vytvořit takové podmínky pro děti v ČR, aby mohly vyrůstat v co možná nejpřirozenějším prostředí, kterým ústavní péče ne vždy je. Na druhou stranu je zřejmé, že je to stát, který má zodpovědnost se postarat o ohrožené dítě. Započatá reforma systému péče o ohrožené děti jde dobrým směrem a jednoznačně ji podporuji. Návrh radikálního snížení kojeneckých ústavů je ve své podstatě návrhem správným. Před jeho realizací je ale nesmírně důležité, aby byl celý systém, který existující systém nahradí, velmi dobře připraven. Aby jednotlivé zodpovědné resorty svoji činnost koordinovaly, případně aby se centralizovala zodpovědnost jednotlivých resortů na jedno místo, aby do celé reformy byla zatáhnutá odborná veřejnost a reforma byla realizovaná se souhlasem veřejnosti, aby bylo dostatek kvalitních pěstounských rodin, abychom při tomto reformním zápalu nezapomněli na děti se speciálními potřebami (jako jsou např. děti se zdravotním postižením) a aby bylo dostatek času na proškolení sociálních pracovníků.