Individuální plán ochrany dítěte

IPOD pomáhá sjednocovat a zjednodušovat praxi

Mgr. Bc. Jana Nožířová, DiS.

Mgr. Bc. Jana Nožířová:  Individuální plán ochrany dítěte

V sociálně - právní ochraně dětí není Individuální plán ochrany dítěte (dále jen IPOD)  žádnou novinkou.  Již v roce 2009 vznikl metodický pokyn MPSV, který právě o tomto hovořil. Tento metodický pokyn (2/2009 [1], 3/2009 [2]) nevznikl náhodou, ale zejména díky požadavkům dynamické praxe. Zejména na kontrolách obcí III. typu se ukazovalo, že spisová dokumentace je často velmi obsáhlá, a nejenom v důsledku toho, nepřehledná. Chyběla kontinuita, jasný a konkrétní výstup, chyběly informace, kam se bude případ ubírat, jaké kroky budou následovat. Potíže nastávali zejména při předávání spisů, a to ať již mezi pracovnicemi jednoho úřadu navzájem, nebo při předání spisu mezi jednotlivými úřady.

IPOD tedy pomáhá sjednocovat praxi, zjednodušuje jí. Z tohoto důvodu nelze IPOD chápat jako další „úkol“ pro sociální pracovnice a tedy jakousi administrativní zátěž navíc. Je nutné si uvědomit, že při kvalitním zpracování IPOD (toto zpracování skutečně nezabere mnoho času) si sociální pracovnice vytvoří zejména nástroj pomocný, který jí následně mnoho času ušetří. Při procházení IPODu i zkušenější pracovnice zjistí, že obsahuje „otázky“ a témata, na které se zpravidla na začátku neptá, nicméně v průběhu kauzy je často dobré, pokud na ně odpověď zná. Sociální pracovnice tak může být připravena i na různé zvraty v jednotlivých kauzách, kdy je ex-post mnohdy velmi těžké informace získávat, často se tak navíc děje pod velkým, nejen časovým, tlakem.

IPOD skýtá navíc ještě další výhodu. Mnohé věci si neuvědomíme dříve, než je pojmenujeme, můžeme je tak snadno podcenit.

Z terénu se mnohdy ozývají „odpůrci“ IPOD. Často se jedná o zkušené sociální pracovnice, které argumentují tím, že IPOD je podrobný až přespříliš, a že sociální pracovnice nemají dostatek takto detailních informací. Můj protiargument zní: budeme-li se snažit (my sociální pracovnice), informace získáme, a to poměrně snadno. Je logické, že sociální pracovnice neodvodí např. detailní informace k sociální prezentaci dítěte (jedna z částí IPOD), nicméně pokud nějaké informace nemá, může si je zjistit, a to např. od školy (vychovatel ve školní družině, školní psycholog, metodik prevence, třídní učitel), neziskové organizace (nízkoprahy, sanace rodiny aj.) a dalších subjektů. Pro kvalitní zpracování IPOD je tedy nezbytná úzká a efektivní spolupráce mezi OSPOD a dalšími subjekty.

Nedostatek detailních a aktuálních informací je nešvar, který v minulosti často nebyl dostatečně řešen, docházelo k podceňování sběru prvotních informací. To, jaké informace si sociální pracovnice o dítěti (respektive jeho rodině) zjistí, bylo převážně na její úvaze, případně na zajetých zvyklostech. Praxe se částečně lišila i mezi úřady navzájem. Znalost rodiny často vycházela z povrchní znalosti místního prostředí. Pokud se ale rodina přestěhovala, informace často nebyly dostatečně kvalitně předány, neboť nebylo výjimkou, že nebyly zaznamenány ve spisové dokumentaci, sociální pracovnice je „nosila v hlavě“. Ostatně i sociální záznam se zaměřoval pouze na získání těch nejzákladnějších informací o dítěti.

Pro to, aby IPOD skutečně nebyl nástrojem byrokratickým, aby tedy sociálním pracovnicím práci neztěžoval, ale naopak ulehčoval, je nutné věnovat zvýšenou pozornost už jeho prvotnímu vyplnění. Zároveň je více než vhodné IPOD pravidelně a průběžně aktualizovat. Zejména u některých typů klientů se situace velmi rychle, v některých oblastech (např. zaměstnání, bydlení….)  mění. Aktualizace IPODu by se ale neměla zaměřovat jen na ty změny hlavní, ale měl by sledovat i změny dílčí, nenápadné, které se více mohou projevit až v průběhu vedení případu.

Pro výkon kvalitní sociální práce je nezbytné mít dostatek informací. Z tohoto důvodu se IPOD stává nutnou součástí moderní sociální práce.