Potřeby dětí

Oponentura k textu PhDr. Ptáčka: Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče

Mgr. Terezie Pemová

PhDr. Ptáček ve svém článku upozorňuje na zásadní a roky přetrvávající nedostatky institucionální péče o ohrožené děti v ČR. Tato zařízení jsou schopna plnit základní fyzické, psychické a sociální potřeby dětí, ovšem již ze své podstaty kolektivních institucí nemohou přistupovat k péči o děti z pohledu jejich individuálních potřeb. Tedy těch potřeb, které vycházejí z individuálních životních zkušeností dítěte, jeho osobnosti a sociálního zázemí, rovněž tak stupně jeho vývoje. Taktéž sebelepší personál, sebelepší instituce nemůže plnit vyšší potřeby dětí, jako je potřeba sebeurčení a otevřené budoucnosti, potřeba emočně stabilního vztahu a potřeba hledání a nacházení vlastní identity. Na nutnost zásadních změn systému péče o ohrožené děti směrem k individualizaci naplňování potřeb dětí, řešení situace z pohledu jejich dalšího komplexního vývoje a většího zapojení jejich širšího sociálního zázemí desítky let upozorňovali přední čeští experti i mezinárodní organizace na ochranu práv dětí.

Autor zdůrazňuje záludnost situace, kdy jsou vyšší a vývojové potřeby dlouhodobě neuspokojovány, totiž to, že nic podstatného nemusí být na dítěti dlouho poznat. O to výrazněji může být ovlivněna jeho schopnost obstát v běžných životních rolích, které ho čekají v dospělosti, a to jak na úrovni individuální (partnerské a rodičovské role), tak na úrovni společenské (profesní a občanské role). Mezi osobami ohroženými sociálním vyloučením byla mnohými studiemi prokázána trvalá sociální invalidizace v důsledku institucionální péče v dětství. Považuji za důležité zdůraznit, že v závěru Dr. Ptáček nevyzývá k úplnému a okamžitému zrušení institucionálních služeb péče o ohrožené děti, ale jejich výrazné transformaci. A to nejen v podobě formálních nebo organizačních změn, ale především k transformaci vycházejí ze zásadních změn v paradigmatech přístupu k ohroženým dětem napříč celým sociálním systémem.