Přinášíme Vám odpovědi jedné ze soutěžících, která v naší anketní soutěži odpověděla na otázky týkající se systému péče o ohrožené děti a jeho transformace. Bc. Lucie Janečková Preislerová nám sdělila svůj názor například na to, jestli novelazákona o sociálně-právní ochraně dětí byla prvním krokem ke skutečné změně systému, nebo jde jen o další "pokus", který nenajde uplatnění v praxi?

Do redakce jsme obdrželi text sociální pracovnice a psycholožky Mgr. Rii Černé. Ta se v textu zaměřujeme zejména na Editorial exministryně Ing. Ludmily Müllerové v novinách Práce & sociální politika z 12. července 2013. "Ve svém tak trochu sebestředném editorialu už totiž nezmiňuje, že jakoby mimochodem těsně před svým odchodem z rezortu odvolala ředitele Odboru rodiny Miloslava Macelu. Právě on po celou dobu příprav novely i během jejího schvalování ve spolupráci s kolegy vše trpělivě vysvětloval. Šel krok za krokem za tím, aby dětí v ústavech opravdu ubylo a práce s dětmi a jejich rodinami se systematizovala. Odbornou veřejností je samozřejmě nenáviděn i oslavován – podle toho, odkud na změny koukáte," dodává Mgr. Černá.

Do naší redakce jsme obdrželi příspěvek, ve kterém Margita Šantavá - vedoucí Poradny pro náhradní rodinnou péči litoměřického Centra pro náhradní rodinnou péči popisuje současnou situaci poradny.

Do naší redakce jsme obdrželi text Mgr. Gabriely Pavlíkové, která pracuje jako koordinátorka rodinných konferencí v o.s. Amalthea. Ta nově nabízí metodu rodinných konferencí jako jeden z nástrojů sociální práce s ohroženou rodinou.

Přinášíme Vám unikátní dvojrozhovor. Tentokrát jsme zpovídali PhDr. Miloslava Macelu – ředitele Odboru rodiny a ochrany práv dětí MPSV a PhDr. Soňu Cpinovou, která je pověřena řízením odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT. V rozhovoru se například dozvíte, jaký mají obě strany názor na resortní roztříštaěnost systému péče o ohrožené děti, jak se bude vyvíjet ústavní péče a kdy se přehoupne pomyslný jazýček vah na stranu preventivné práce s rodinou, která zabrání odebrání dítěte z původní rodiny.

Přinášíme Vám rozhovor s vedoucí Oddělení transformace služeb pro rodiny a děti Ministerstva práce a sociálních věcí Mgr. Martou Miklušákovou. Rozhovor se týká individuálního projektu s názvem Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti. Mezi cíle projektu patří například podpora implementace systémových a legislativních změn do praxe, zvyšování odborné a profesní kvalifikace pracovníků v systému péče o ohrožené děti a rodiny, zavedení standardů kvality práce do všech složek systému nebo definování a pilotní odzkoušení sítě služeb pro práce s ohroženými dětmi a rodinami se zaměřením na prevenci umisťování dětí do pobytové péče.

Dalším kandidátem na prezidenta, který odpověděl na dotazy redakce Čí je dítě?, je expremiér Ing. Jan Fischer, CSc.. Ve svých odpovědích kromě jiného zmiňuje, že současná reforma systému péče o ohrožené děti je krokem, na který Česká republika, a především děti, čekaly několik desítek let, který souzní s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany práv dítěte.

Přinášíme Vám další rozhovor s pěstounskými rodiči. Tentokrát jsme vyzpovídali manžele Švejdovy. V rozhovoru sdílejí, co se pro ně změní v souvislosti s přijetím novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.  Vyjadřují také svůj názor na to, co je třeba udělat, aby došlo ke zvýšení prestiže pěstounské péče ve společnosti.  Domnívají se, že o pěstounské péči je nutné více hovořit a že pěstounství nebylo, není a ani nebude dobrý byznys

Dalším kandidátem na prezidenta, který odpověděl na dotazy redakce Čí je dítě?, je senátor MUDr. Přemysl Sobotka. Ve svých odpovědích kromě jiného zmiňuje, že se na něj obracejí lidé s tím, že současný proces osvojení je velmi zdlouhavý.

Dalším kandidátem na prezidenta, který odpověděl na dotazy redakce Čí je dítě?, je Ladislav Jakl - ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Přinášíme Vám další zajímavý rozhovor. Tentokrát s manželi Luhanovými, kteří mají dvě děti v pěstounské péči a dvě vlastní. Luhanovi se stali pěstouny, protože měli ještě místo u stolu i v srdci a nenašli žádný důvod, proč ho nezaplnit dětmi, které to potřebují. Luhanovi v rozhovoru popisují ze svého pohledu asi největší problém současného systému péče o ohrožené děti a jejich rodiny, kterým je naprostá absence práce s původní rodinou ohroženého dítěte.

Další kandidátkou na prezidentku, která odpověděla na dotazy redakce Čí je dítě?, je renomovaná právnička a majitelka advokátní kanceláře JUDr. Klára Samková, Ph.D. Ve svých odpovědích kromě jiného vyjadřuje přesvědčení, že kdyby se pro každé  dítě umístěné v kojeneckém ústavu, platila jedna pracovní síla – pěstounka, v důsledcích vyjde taková péče levněji než současný systém.

Pozn. red.: Vážení čtenáři, velice se Vám omlouváme, ale bohužel dva z dotázaných potencionálních uchazečů o post prezidenta nedokázali shromaždit potřebný počet podpisů pod kandidátní listinu, a tak nekandidují na prezidenta. Jedním z těchto lidí je i Klára Samková. I tak jim děkujeme za jejich příspěvky k problematice, která, věříme, zaujala i naše čtenáře.

Redakce Čí je dítě? oslovila všechny zatím veřejně ohlášené kandidáty na post prezidenta České republiky s otázkami k problematice ohrožených dětí a rodin. Domníváme se, že postoj politické reprezentace státu je pro realizace změn důležitý. Těm z Vás, kteří nemáte ještě jistotu ve Vaší volbě, mohou odpovědi kandidátů pomoci ve správném rozhodování.

V návaznosti na obsáhlé téma pěstounské péče přinášíme také rozhovor s Naomi Deutsch, sociální pracovnicí a členkou týmu mezinárodní organizace Lumos. Rozhovor je zaměřen na problematiku krátkodobé pěstounské péče ve Velké Británii. Dozvíte se například, jaké typy pěstounské péče jsou ve Velké Británii využívány, kdo odpovídá za řízení pěstounské péče nebo jaká jsou spojena rizika s krátkodobou pěstounskou péčí.

Přinášíme Vám další rozhovor, tentokrát s asistentem projektů organizace LUMOS  v České republice Janem Klusáčkem. V rozhovoru se dozvíte například to, jak je LUMOS zapojen do procesu deinstitucionalizace péče o ohrožené děti v České republice nebo čeho plánují pracovníci české pobočky LUMOSu v letošním roce dosáhnout.

Přinášíme Vám další rozhovor, tentorkát na otázky odpovídala předsedkyně občanského sdružení Můj domov Jiřina Šustrová, která je pěstounkou v zařízení pro výkon pěstounské péče, které se nachází v obci Bechlín nedaleko hory Říp.

Autorka ve svém příspěvku popisuje například situace, ve kterých je vhodné využít pěstounskou péči na přechodnou dobu nebo to, jaké povinnosti s sebou nese zajištění samotného průběhu "profesionální pěstounské péče".

Přinášíme Vám další rozhovor, tentokrát na otázky odpovídala lékařka a pěstounka Dagmar Zezulová, která je rovněž autorkou dvou zajímavých knih o pěstounské péči. Ptali jsme se například na to, jaké děti jsou vhodné k pěstounské péči nebo proč je u nás tolik dětí v ústavech.

Velmi rádi zveřejňuje další zajímavý text, který jsme obdrželi do naší redakce. Autorkou je Alena Rejsová, která se před čtyřmi lety stala náhradní maminkou a v současné době poskytuje domov dětem, které o ten svůj přišly. Pěstounka v příspěvku popisuje celý proces zařazení do registru osob vhodných stát se pěstouny,a také spolupráci s o.s. Amalthea.

Přinášíme vám další rozhovor, tentokrát s poslancem Mgr. Janem Čechlovským, který je členem Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti a soustavně se věnuje problematice ohrožených dětí a rodin.

Mgr. Petr Zmuda, ředitel Dětského domova Karlovy Vary a Ostrov, ve svém příspěvku vyjadřuje svůj názor na transformaci systému péče o ohrožené děti a rodiny. Z pohledu ředitele dětského domova vnímá chystané změny pozitivně, avšak zároveň upozorňuje, že řadu opatření je možné realizovat již nyní.

Mgr. Ria Černá, sociální pracovnice a psycholožkya z občanského sdružení AMALTHEA, ve svém příspěvku odpovídá na otázku Proč pěstouni zvládnou postarat se o děti dosud umísťované do kojeneckých ústavů? Na otázku odpovídá z pozice člověka, který provází náhradní rodiče pěstounstvím či adopcí již několik let.

Do naší redakce jsme obdrželi další ze zajímavých článků, tentokrát jej napsala Mgr. Monika Semerádová, která téměř pět let pracuje s pěstouny jako doprovázející sociální pracovnice. V příspěvku se snaží vysvětlit, kdo je to vlastně ten pěstoun.V článku jsou i krátké příběhy dětí a pěstounů, a proto článek může velmi dobře sloužit jako motivace pro nové zájemce o pěstounství.