Komentované soudní rozhodnutí I - prokazování nezájmu
ÚVOD DO PROBLEMATIKY OSVOJENÍ
Zákon o rodině (ZoR) k osvojení dítěte vyžaduje souhlas zákonných zástupců. Existují však i případy, kdy souhlasu zákonných zástupců, zpravidla rodičů, není třeba. V těchto případech však nastává nelehká situace v rámci dokazování opravdového nezájmu rodičů. Souhlasu zákonných zástupců totiž není podle ZoR třeba, jestliže po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě nebo po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka.
V těchto situacích dochází ke střetu nejlepšího zájmu dítěte, tak jak vyplývá z Úmluvy o právech dítěte, a práva pokrevních rodičů na respektování jejich rodičovských práv, tak jak vyplývají z Úmluvy o ochraně lidských práv. Podle Ústavního soudu (I. ÚS 669/02) je třeba v případech zjišťování zájmu rodičů k dítěti bez všech pochybností prokázat splnění podmínek ustanovení § 68 ZoR, protože pokud by k jejich prokázání spolehlivě nedošlo, jednalo by se o porušení práva na spravedlivý proces.
KAZUISTIKA
Manželé F. K. a J. K. žádali o osvojení nezletilé dívky, která se toho času nacházela v ústavním zařízení. Matka svoji nezletilou dceru v zařízení několikrát navštívila a žádala opatrovnický soud o svěření nezletilé dcery do své péče, a to hned jakmile pro svoji nezletilou dceru získá místo ve školce. Z celého jednání a postoje matky je tedy zřejmé, že se nezletilé nemíní zříci.
PROCESNÍ POSTUP
Manželé F. K. a J. K. u Okresního soudu v Děčíně se svou žádostí o osvojení nezletilé dívky neuspěli, a proto se odvolali ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Tento soud však rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
ODŮVODNĚNÍ
Projevem zájmu o dítě není jen přímý styk rodiče s dítětem, ale i jiné projevy rodiče, z nichž je zřejmé, že se dítěte nemíní zříci. Za takové projevy zájmu o dítě je třeba považovat i opětovné návrhy matky u opatrovnického soudu, aby ústavní výchova dítěte nebyla nařizována, aby byla zrušena a aby jí dítě bylo svěřeno.
Podle Milany Hrušákové o soustavně neprojevovaný opravdový zájem rodičů jde tehdy, pokud rodiče neudržují soustavný osobní styk s nezletilým dítětem, resp. podle okolností jednotlivého případu soustavný písemný styk. Osobní styk předpokládá, že se rodič u příležitosti pravidelných návštěv nezletilého dítěte v ústavu zajímá a stará o:
- jeho chování,
- zdravotní stav,
- školní prospěch,
- mimoškolní aktivity,
- pamatuje na ně při různých příležitostech dárky,
- je v pravidelném styku i s vedením ústavu, kde je nezletilé dítě umístěno[1].
Nezájem o dítě je tedy tam, kde rodič měl možnost projevit zájem jakýmkoli způsobem (osobním stykem, písemně i jinak), ale nepoužil ji. Přitom je třeba uvážit okolnosti, které rodiči skutečně bránily projevit o dítě zájem.