Čechlovský: Novela zákona o ústavní výchově potřebuje změny
Novela zákona o výkonu ústavní výchovy, jejíž účinnost je navrhována od 1. září 2012, prošla ve Sněmovně prvním čtením. V současné době míří k projednání do třech výborů. Z hlediska současných transformačních kroků jde ale norma opačným směrem, a ústavní zařízení tak zůstávají statickým článkem v systému, kde by se všichni měli snažit především o podporu ohrožených rodin, a zamezit tak odebírání dětí. Například podle poslance Jana Čechlovského by bylo žádoucí, aby předkládaná novela doznala v rámci legislativního procesu výrazných změn.
Podle Čechlovského je trochu kuriózní, že se z novely nějak úplně vytratilo, že by zařízení ústavní výchovy měla mít povinnost – ne možnost, ale povinnost – spolupracovat s rodinou dítěte a poskytovat jí pomoc, že by cílem služeb poskytovaných středisky preventivních služeb mělo být zachovat a posilovat rodinné vazby dítěte a zamezit jeho odtržení z rodinného prostředí, že by cílem ústavní výchovy mělo být vytvářet podmínky pro to, aby byl v co nejkratší době umožněn návrat dítěte do rodiny nebo jeho umístění do náhradní rodinné péče.
K rozsáhlým, a nikoliv pozitivním, změnám a redukcím došlo podle Čechlovského v Legislativní radě vlády. Zmínit lze například vypuštění účelu a cíle zákona. „Jakkoliv mohu tušit, že k vypuštění původní úpravy účelů a cílů vedlo obecně negativní stanovisko Legislativní rady vlády k takzvaně deklaratorním právním normám, což jsem mimo jiné zažil i při projednávání návrhu novely zákona o sociálně právní ochraně dětí, jakkoliv jsem obeznámen s tím, že podle názoru některých členů Legislativní rady vlády nemají být ustanovení týkající se zásad a cílů skutečnými právními normami, neboť vlastně nestanovují žádná pravidla chování, a zákony by měly obsahovat pouze právní normy, a ne deklarace, zásadně s tím v tomto případě nesouhlasím,“ řekl k tomuto problému Jan Čechlovský a dodal, že hodnoty, které chceme sdílet a prosazovat, by měly být rozhodně v zákoně. Dokazuje to i současná praxe, když systém práce s rodinou u ústavních zařízení není jednoznačnou a důležitou součástí jejich každodenní praxe, a funguje spíše nahodile a tam, kde je osvícené vedení.
„Chceme-li vytvořit z ústavních zařízení kvalitní zařízení a vůbec, myslíme-li transformaci systému péče o ohrožení děti vážně, prostě musíme podporovat systematickou práci s biologickou, eventuálně náhradní rodinou, a prostě se nemůžeme spoléhat jenom na vůli zařízení nebo zřizovatele,“ dodal Čechlovský.
Zdroj: www.psp.cz