Norsko má 87 % ohrožených dětí u pěstounů
Jak jste si již mohli na stránkách Čí je dítě? přečíst, ve čtvrtek 24. listopadu 2011 se v poslanecké sněmovně PČR konalo druhé pokračování semináře s názvem Právo na rodinnou péči, jehož se tentokrát zúčastnili i zahraniční hosté.
Seminář uvedla opět předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti PS PČR Helena Langšádlová.
Prvním zahraničním hostem byla Else Gerd Dugstad z Norska, která 25 let pracovala v oblasti pěstounské péče. Elsa Dugstad přítomným představila fungování náhradní rodinné péče v této severské zemi, kde je systém péče o ohrožené děti a jejich rodiny rozdělen na dvě základní úrovně – státní a lokální. Na lokální úrovni pak hlavní úlohu plní místní sociální úřady, které přebírají roli iniciace procesu práce s rodinou. Else Dugstad také velmi kvitovala práci mobilních sociálních pracovníků. Jak uvedla, prioritou pro celý norský systém péče, je prevence, do které jde nejvíce finančních prostředků. Pokud již dojde k odebrání dítěte z rodiny, nastupuje takzvaná MST, tj. multisystémová terapie, do které jsou zapojeny všechny zainteresované subjekty.
Zajímavé byly rovněž některé prezentované statistické údaje za rok 2010. V Norsku bylo v minulém roce 10 598 dětí do 19 let v náhradní péči, tj. 0,8 % populace. Pokud by laik viděl toto číslo a nedozvěděl se k němu další informace, mohl by si říct, že jsou na tom skoro stejně špatně jako my, opak je pravdou. 9 225 dětí z výše uvedeného počtu žije v náhradní pěstounské rodině, z čehož vyplývá, že pouze 13 % dětí, které nemohou žít ve své původní rodině, je v Norsku umístěno v institucionální péči.
Dle informací, které prezentovala Else Dugstad, došlo v Norsku mezi léty 1995 a 2010 k 77 % nárůstu pěstounské péče. Podle současné norské legislativy se pěstouny může stát manželský pár,ale i nesezdaná dvojce či jednotlivec, nebo dokonce homosexuální pár. V Norsku v současné době existují dvě formy pěstounské péče, a to dlouhodobá (90 %) a speciální (10 %). Speciální pěstounská péče je vykonávána buď jako krizová, nebo dalo by se říct i krátkodobá, která se uplatňuje v situacích, kdy se čeká na rozhodnutí místních orgánů, co bude s dítětem dál. Tato krizová pěstounská péče nebývá delší než tři měsíce. Kromě toho může být speciální pěstounská péče vykonávána v rodinných domovech, kde jsou těžko umístitelné děti, děti starší 13 let, adolescenti. Pěstouni zde pracují jako osoby samostatně výdělečné činné, po odchodu do důchodu mají nárok na všechny dávky jako jiní zaměstnanci.
Else Dugstad dále vysvětlila, že každé páté dítě je umístěno do pěstounské péče ve své širší rodině. I v Norsku se však potýkají s určitými problémy, mezi něž patří například stále ještě vysoké náklady na byrokracii, napětí mezi místními a centrálními úřady, nedostatek pěstounů pro starší děti a pro děti s poruchami chování.
Zdroj fotografie: www.sxc.hu