Šimáček: Je třeba pracovat na změně školského zákona
Přinášíme Vám druhou část rozhovoru s ředitelem vládní Agentury pro sociální začleňování Bc. Martinem Šimáčkem. Více se o agentuře můžete dozvědět nawww.socialni-zaclenovani.cz.
První část rozhovoru si můžete přečíst na této stránce.
Čím by mohla města a obce nejvíce přispět, pomoct při práci s ohroženou rodinou s dětmi?
Především tím, že problém sociálního vyloučení nevytlačí či nevytěsní, ale pracují s ním. A je to stále více měst a obcí, starostů a starostek, kteří se začali sociálním začleňováním seriózně zabývat, a to je dobrá zpráva. V přímé i přenesené kompetenci mají obce vliv na sociální a vzdělávací politiky ve městě, mohou samy poskytovat či podporovat sociální služby. Zřizují mateřské a základní školy, kterým mohou pomoci být inkluzivní. Mohou organizovat či podporovat nějaký druh sociálního bydlení, nediskriminačně přidělovat obecní byty, dále neprivatizovat bytový fond. Mohou aktivně spolupracovat s úřadem práce, podílet se na organizaci veřejně prospěšných prací.
Ale to nejdůležitější spočívá v tom, že se vedení obce rozhodne propojit všechny důležité instituce dohromady, zkoordinuje jejich přístup, a pomůže tak vytvořit prostředí pro změnu sociálních politik ve městě. A v neposlední řadě je o tom všem potřeba mluvit s veřejností, která ve většině případů není nakloněna konstruktivnímu sociálnímu začleňování. A přitom se okruhy těch, kdo jsou chudí a mohou se dostat do krizové situace, stále rozšiřují, patří mezi ně i milion takzvaně chudých zaměstnaných, senioři, neúplné rodiny. Ti všichni potřebují, aby v jejich obci byly dostupné veřejné služby, které jim v krizi pomohou.
Pokud by Agentura měla šanci výrazným způsobem ovlivňovat změny/vznik nových zákonů. Jaké zákony byste změnil a proč?
To není snadná otázka, neboť takových norem jsou desítky. A také považujeme za svůj úkol s resorty o potřebě změn v legislativě jednat, připomínkovat jejich návrhy a navrhovat jim úpravy. Věnovali jsme se v poslední době intenzivně například školskému zákonu, v jehož novele jsme spolupracovali na zrušení kategorií znevýhodnění dětí a jejich převedení na podpůrná opatření, která by měla být k dispozici každému dítěti podle jeho individuálních potřeb. Jenže tatáž novela obsahuje také možnost zařadit dítě do skupiny, třídy či školy, která vzdělává pouze děti se zdravotním postižením, a to také jako tzv. podpůrné opatření. A z toho mi hrůzou vstávají vlasy na hlavě.
V novele zákona o pomoci v hmotné nouzi sice vidíme naději na redukci nejhorších ubytoven, ale zároveň se zatím marně snažíme přesvědčit předkladatele, že bonifikace za veřejnou službu, která se novelou může obnovit, nemůže být za 30 hodin práce pouze šest set korun. Lidé se prací musí důstojně uživit, ne ji dělat pod tlakem a „výchovně“, bez záruky, že po veřejné službě přijde skutečná práce.
S napětím očekáváme novely zákona o sociálních službách, zákon o sociálních pracovnících a další. Souvisí to i s převodem financování sociálních služeb na kraje, kde existuje riziko, že některé kraje nebudou dále podporovat sociální služby prevence a jejich poskytovatelům se zhorší podmínky pro dostupnost dotací.
Také novelizovaný občanský zákoník přinese chudým lidem problémy. Kupříkladu v bydlení se ztrácí jakákoliv ochrana v nájemním vztahu. Lidé mohou bydlet podle ústní úmluvy v podstatě v jakýchkoliv prostorách za jakýchkoliv podmínek. V diskusi o opravách občanského zákoníku by se na to mělo myslet.