Reakce na dokument Vize 2030, část pátá
Redakce Čí je dítě? zveřejňuje pátou část reakcí na výzvu k diskuzi nad perspektivou ústavní péče o ohrožené děti, v návaznosti na koncepční materiál Asociace náhradní výchovy, Vize 2030, který najdete také na webových stránkách asociace. V tomto příspěvku publikujeme názor vedení neziskové organizace Amalthea, ředitelky Dětského domova Senožaty, Mgr. Martina Buchalová Horská a MUDr. Drahomíry Peřinové.
Organizace Amalthea, Mgr. Ria Černá a David Svoboda, DiS.
Jako nezisková organizace podporující formou terénních a ambulantních služeb děti, jejich rodiče a pěstouny bychom se rádi vyjádřili k vizi, kterou představila Rada Asociace náhradní výchovy. Vzhledem k tomu, že v rámci podpory dětí a rodin s kolegy z ústavních zařízení spolupracujeme, je pro nás znalost této vize a směřování ústavní péče důležitá.
Vize 2030 obsahuje 5 základních bodů, přičemž hlavní problém spočívá právě v pátém bodě, který pojednává o „lidských zdrojích“ ústavních zařízení. Ani při nejlepší snaze není možné, aby personál zařízení nahradil dítěti rodiče nebo jinou blízkou osobu, která dítěti umožní zažít blízký vztah. Proto jakákoliv vize postavená na posílení role ústavní péče v systému péče o ohrožené děti je proti zájmu dítěte, tedy v rozporu s Úmluvou o právech dítěte, se Směrnicí OSN o náhradní péči. Dokud budeme v České republice obhajovat „české historické specifikum“- a to Vize 2030 ANV dělá - popíráme základní poznatky z vývojové psychologie a z neurofyziologie. Právě na nich stojí teorie attachmentu, která jednoznačně dokazuje, že život v „našem historickém specifiku, které nám závidí celý svět“, je pro dítě vstupenkou k poruše attachmentu. Věděl to už Zdeněk Matějček…
Z našeho pohledu je třeba opustit myšlenku zachování současných ústavů a veškerou kvalifikaci, odhodlání a nadšení pro děti vložit do terénní práce s rodinou, která potřebuje pomoc dříve, než ji v současné době umíme nabídnout. Teprve poté (a někdy je to hodně rychle), kdy nemůže zůstat dítě doma, se svými blízkými, v širší rodině, umísťujme děti do dobře připravených pěstounských rodin. A když ani to nejde, vytvořme malá terapeutická zařízení pro 6-10 dětí či dospívajících, která nejsou dětskými domovy ani diagnostickými ústavy. Ale jsou to běžné byty či domy, které nemají nápis „diagnostický ústav“, které se neliší od domovů spolužáků „našich“ dětí. Kvalifikovaní terapeuti a vychovatelé, schopní a ochotní vytvořit s dítětem blízký citový vztah, mohou být pro děti nadějí, že se pak v dospělém světě ve vztazích neztratí. V dospělém životě totiž nebudou stačit naučené sociální dovednosti, kurzy finanční gramotnosti a režim a řád. Děti potřebují zdravou míru sebevědomí, znalost své minulosti a svých kořenů a zkušenost, že je někdo přijímal a miloval. A to bez jejich blízkých a pro ně jedinečných lidí nejde zajistit.
Budoucnost ústavních zařízení nevidíme v zachování jejich kapacit, lůžek, výchovných programů a přežívající terminologie „problémových dětí“. Budoucnost vidíme v tom, že kvalifikovaní a odvážní lidé z těchto ústavů vyjedou do terénu a své profesní i lidské kvality nabídnou dětem a jejich rodičům v terénu, případně v ambulantních zařízeních, kde proběhne diagnostika a následně kvalitní terapie. A rodiče, kteří potřebují vzhledem k jejich hendikepu (sociálnímu, psychickému či zdravotnímu) trvalou pomoc při péči o své děti, ji dostanou v takové míře, aby u nich dítě bylo spokojené. Jsme si vědomi, že vždy bude existovat malé procento rodičů, kteří své dítě týrají či zneužívají. V těchto případech je jednoznačným řešením náhradní rodina.
Jeden kolega z ústavního zařízení říká: „Je to blbě, tenhle systém.“ To ale ve Vizi 2030 nečteme, právě naopak. A to je velká škoda. Věříme a víme, že mnoho kolegů z ústavních zařízení přemýšlí podobně jako ten náš, který chce, aby právě jeho ústav byl jednou transformován – na terénní či ambulantní centrum či malé pobytové terapeutické zařízení.
Mgr. Martina Buchalová Horská, ředitelka, Dětský domov Senožaty
V současné době není jiné péče, která by byla schopná okamžitě kvalifikovaně reagovat na situaci, kdy je potřeba se o děti postarat. Pěstounská péče v naší zemi je kapacitně na velmi nízké úrovni a ani v dřívějších dobách nebyla u nás typickým základem pro péči o děti. Není tedy na čem stavět. Ostatní typy zařízení, jako jsou Klokánky, nemají většinou kvalifikované pracovníky. Z toho tedy vychází jediné, dětské domovy jsou v současné době nepostradatelné.
Budoucí role institucionálních zařízení pro děti
Zařízení typu dětských domovů prošla velkou změnou, i když název a zákon setrvává téměř beze změn. V domovech s dětmi pracují na vysoké úrovni. Alespoň u poloviny dětí jsou domovy schopné zareagovat na potřeby rodiny a s pomocí sociálních pracovnic a ochoty a odbornosti vychovatelů obnovovat rodinné vazby. Komplexnost pomocí, které by měl dětský domov nabídnout, je možností rozvoje domovů.
MUDr. Drahomíra Peřinová
Ústavní a ochranná výchova v systému péče o ohrožené dítě
Z mých dlouholetých pracovních zkušeností si dovolím tvrdit, že do systému péče o ohrožené dítě ústavní a ochranná výchova patří a má tam své nezastupitelné místo.
Je to jeden z mnoha článků, ze kterých se skládá komplexní péče o tyto děti, tedy děti, které z jakéhokoliv důvodu nemohou vyrůstat ve své rodině, kdy biologická rodina neplní své funkce a také kdy je dítě nemocné či trpí závažnými poruchami výchovnými či psychickými. V naší současné společnosti je řada výrazně negativních vlivů, které na jednice působí a ovlivňují jeho další život.
Stále se zvyšuje počet dětí požívajících návykové látky a z toho plynoucí vážné zdravotní, psychické i psychiatrické potíže, ale také zvýšená kriminalita. V současné době si naše společnost nedovede poradit s léčbou a hlavně následnou péčí o tyto děti. Domnívám se, že i tato velmi závažná problematika by mohla být řešena odborníky a účinnou ochrannou výchovou.
Je velký počet rodin žijících pod hranicí bídy, kdy tyto děti nepoznají běžný rodinný život a tato neznalost negativně ovlivní také jejich další existenci /děti neznají pojem pravidelného pracovního rytmu, nemají návyky, nejsou motivovány k učení a k získání znalostí k začlenění se do pracovního procesu…/ Tato generace dětí nebude umět předat základní životní návyky svým dětem, na toto je potřeba myslet a bludný kruh přetít účinnou léčbou a péčí. Nedomnívám se, že současný trend glorifikace pěstounské péče tyto problémy vyřeší, spíše předpokládám nárůst v období školního věku dětí.
To je jen zlomek problematiky, která může být účinně řešena kvalitní ústavní a ochrannou péčí ve spolupráci s biologickou rodinou. Je však nutné tento systém posílit kvalitními odborníky a odpovídajícím zázemím.
Přeji Vám hodně sil v realizaci kvalitní sítě ochranné a výchovné péče ve prospěch ohrožených dětí.
Zdroj obrázku: www.pixmac.cz