Ombudsman kritizuje délku pobytu nejmenších dětí v ústavech
Pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv v rámci systematických návštěv navštívili i šest zdravotnických zařízení poskytujících péči ohroženým dětem do tří let věku (kojeneckých ústavů, dětských center nebo dětských domovů pro děti do tří let). Z těchto návštěv byla vydána souhrnná zpráva, která kromě jiného potvrzuje, že umístěním dítěte do zařízení se sice spouští řada řízení, ovšem nikoli systematická a efektivní podpora ohrožené rodiny dítěte. Podle ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského se jedná o jev systémový, související s nerozvinutým sociálním bydlením a nedostatkem ambulantních a terénních podpůrných služeb.
V šesti zařízeních bylo v době návštěv pracovníků Kanceláře VOP celkem 378 dětí, z toho z důvodu nařízené ústavní výchovy 151 dětí, 130 dětí na základě předběžného opatření, 97 dětí pobývalo v zařízeních na základě žádosti rodičů.
Jedním ze zjištění systematických návštěv byla absence terénní práce, kdy práce personálu končí u vstupní brány do zařízení. Ač by zařízení mohla teoreticky poskytovat sociální služby, ředitelé zařízení v tomto spatřují řadu překážek. Vyvázat se z charakteru ryze zdravotnického zařízení a účinně se provázat se sociálním systémem se jim zdá nemožné. Právě propojenost zdravotnického a sociálního, institucionálního a terénního aspektu je přitom z pohledu klientů vysoce žádoucí.
Pracovníci kanceláře VOP rovněž zkoumali spisy umístěných dětí. Bylo shledáno, že převažující příčinou umístění dětí do kojeneckých zařízení je nevhodnost sociálního prostředí, další, výrazně méně zastoupené příčiny spočívají v individuálním zneužívání, týrání či ve vrozených těžkých zdravotních komplikacích dětí. Přestože ombudsman již dříve zaznamenal názory, že kojenecké ústavy jsou plné právě těžce postižených dětí, opak je pravdou. „Během návštěv šesti zařízení jsem se však setkal s minimem dětí, které by vyžadovaly soustavný pobyt na lůžku s potřebou celodenní zdravotní péče a u kterých by byla pesimistická prognóza zdravotního vývoje,“ doplnil ombudsman JUDr. Pavel Varvařovský.
Podle ombudsmana je tristní, že v mnoha zařízeních stále ještě existuje vysoký podíl (72 %) dětí s délkou pobytu přesahující půl roku, a to i přes riziko vzniku psychické deprivace s projevy v oblasti somatiky, intelektu, řeči, v motorickém, kognitivním a socioemočním vývoji v případě pobytu delšího než 6 měsíců. Pracovníci kanceláře VOP se setkali i s tím, že dítě žilo v zařízení přes pět let.
„Považuji to, vzhledem k obecně nesporné nevhodnosti jiné než osobní péče o takto malé děti, za závažný neúspěch sociálně-právní ochrany dětí v České republice. Systém tak negativně zasahuje do práva dítěte na život v rodinném prostředí,“ konstatuje veřejný ochránce práv a doplňuje, že důvod pro dlouhodobý pobyt dítěte v kojeneckých zařízeních lze hledat především ve složitosti systému péče o ohrožené děti, jakož i v nedostatečné sociální práci s biologickou rodinou, v nedostatku sociálních služeb a nedostatku pěstounských rodin (zejména pro větší sourozenecké skupiny).
Pracovníci kanceláře VOP se pravidelně během návštěv setkávali s tím, že v rámci zařízení nebývají sourozenci umisťováni spolu, takže nejsou podporovány sourozenecké vazby. Překážkou společného ubytování sourozenců je způsob organizace práce v zařízeních, který nejčastěji vychází z věku dětí. Další zjištěný důvod pro rozdělení sourozenců tkví v obavě, že budou-li sourozenecké vazby od počátku podporovány, zbude později dětem méně šancí k umístění do náhradní rodinné péče. Při tomto dilematu je třeba podle ombudsmana vycházet z premisy, že náhradní rodinná péče je především službou dětem, nikoli pěstounům či adoptivním rodičům, a proto najde-li se tedy vhodný pěstoun či adoptivní rodič pro jednoho ze sourozenců, měl by být schopen a ochoten přijmout i druhého (resp. takový pěstoun by měl být vyhledáván již od počátku).
Zpráva se také zabývá umístěním zařízení, jejich organizací a materiálními podmínkami. V tomto ohledu ombudsman konstatuje, že až na drobné výjimky měla navštívená zařízení velmi příjemně působící interiéry. Jen některá kapacitně větší zařízení působila až nemocničním dojmem. Negativně hodnotí zpráva používání kovových postýlek. Samotnou kapitolu tvoří oblečení personálu – v některých případech bylo barevné, civilní, v jiných „zdravotnicky“ strohé. „Je překvapivé, že v některých zařízeních personál nevidí problém v pořízení civilně působícího pracovního oblečení, zatímco jinde je nezbytnost ústavně působícího oděvu zdůvodňována hygienickými pravidly,“ doplňuje ombudsman.
Pochyby u ombudsmana vzbudila také zjištění o komunikaci s vězněnými rodiči. Personál zařízení někdy přistupuje k poskytování informací vězněným rodičům velmi stroze. Například odsouzeným matkám, které projeví zájem o aktuální stav dítěte a jeho vývoj, byly informace o dětech zasílány pouze v případě, že zaslaly ofrankovanou obálku, v opačném případě sociální pracovnice neodpovídala.
Ombudsman se dále zabýval individuálním přístupem k dětem, jehož projevem má být i fyzický kontakt s dítětem. Ten je však vždy odvislý od počtu personálu, resp. od toho, kolik dětí má v daný okamžik na starosti jedna pečující osoba. Metodický pokyn k činnosti kojeneckých zařízení dospívá k optimálnímu počtu 4 dětí na jednu pečující osobu. Podle výpovědí samotných sester v zařízeních jsou však ideálním počtem tři děti. K takovým číslům se však podle ombudsmana zařízení jen stěží dostávají. „Lze říci, že navštívené ústavy byly schopny dlouhodoběji zajistit péči jednou sestrou o 4, spíše však 5 až 8 dětí,“ uvedl JUDr. Pavel Varvařovský. Pracovníci se však setkali i s případem, že v důsledku nemoci či dovolených měla jedna sestra na starosti 2 skupiny, tedy až 13 dětí. Tuto část zprávy ombudsman uzavírá tím, že jakkoli ochotný a vstřícný personál navštívených zařízení nebyl schopen, s ohledem na početní stavy, zcela zabezpečit různé potřeby dětí.
Celá zpráva je zakončena vyjádřením jedné z pečujících sester, která uvedla, že „děti mají všechno, jen ne náruč“.
Zdroj informací: www.ochrance.cz, zdroj fotografie: www.pixmac.cz