Strategie boje proti sociálnímu vyloučení už má první odezvu
Vláda České republiky na konci září schválila Strategii boje proti sociálnímu vyloučení v letech 2011-2015 (Strategie), kterou připravila vládní Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. „Považuji tuto Strategii za mimořádně kvalitní dokument s potenciálem výrazně přispět ke změně politik sociálního začleňování na všech úrovních veřejné správy a mám za to, že v historii České republiky dosud nebyl přijat takto komplexní materiál s jasnými termíny a odpovědnostmi za plnění jednotlivých úkolů,“ píše Martin Šimáček, ředitel odboru pro sociální začleňování v romských lokalitách, v dopise lidem, kteří se podíleli na zpracování Strategie.
Již se objevila i první veřejná institucionální reakce. Asociace speciálních pedagogů nesouhlasí s výše uvedenou Strategií, a tvrdí, že materiál je ve své podstatě textem nedemokratické povahy, preferujícím pouze jednu část našich občanů, eufeministicky pojmenovanou „se sociálním znevýhodněním“, na úkor všech ostatních, kteří potřebují naprosto stejný zájem a podporu.
Do konce roku 2014 má zmocněnkyně vlády pro lidská práva v součinnosti s Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách předložit vládě zprávu o naplňování Strategie společně s návrhem na přípravu dalších opatření s výhledem do roku 2020. V této souvislosti bude do konce tohoto roku ustanovena meziresortní koordinační skupina na úrovni náměstků jednotlivých ministerstev, která bude naplňování Strategie koordinovat.
Strategie je rozdělena na šest základních okruhů:
- bezpečnost,
- bydlení,
- sociální služby, rodina a dítě,
- vzdělávání,
- zaměstnanost a dávkové systémy,
- regionální rozvoj
Z hlediska transformace systému péče o ohrožené děti a zároveň i našeho projektu Čí je dítě? je nejdůležitější třetí kapitola, která se věnuje sociálním službám, rodině a dítěti. Ta například uvádí, že orgány sociálně - právní ochrany dětí (OSPOD) v obcích s rozšířenou působností nedokážou až na výjimky reagovat a účinně řešit situaci rodin s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit, nebo rodin ohrožených sociálním vyloučením. Dále je kritizována nejednotná intervence veřejné správy, nekoordinovaná spolupráce mezi jednotlivými subjekty péče o ohrožené děti. V současné době jsou také více využívány represivní prvky na úkor podpůrných služeb.
Strategie rovněž zmiňuje kritiku, která se na Českou republiku snáší z různých organizací, a to zejména z důvodu vysokého počtu dětí umístěných v ústavech. Alarmující je v této souvislosti informace o počtu romských dětí umístěných v ústavní péči. Jejich počet se pohybuje mezi 45 % - 50 % a v některých západočeských kojeneckých ústavech dokonce až 75 %. S ohledem na vysoký počet romských dětí v ústavech, bude probíhat náborová kampaň pěstounů i v sociálně vyloučených lokalitách, která bude zaměřena na romské rodiny žijící v běžné společnosti či majoritní rodiny se záměrem přijmout romské dítě.
Podle Strategie by měla mít pěstounská rodina tyto přívlastky:
- prověřená,
- proškolená,
- doprovázená,
- adekvátně finančně ohodnocená
Jako klíčové problémy byly v oblasti péče o ohrožené děti Strategií označeny:
- nedostatečné služby předcházející vzniku či prohlubování sociopatologických jevů u rodin ohrožených sociálním vyloučením,
- roztříštěnost resortů zajišťujících péči o ohrožené děti,
- nedostatečná spolupráce a nesjednocený postup subjektů pracujících s ohroženou rodinou,
- chybějící diagnostický nástroj pro stanovení míry ohrožení dítěte,
- nedostatečná metodologie práce OSPODů
Orgán sociálně - právní ochrany dětí má být podle Strategie iniciátorem intervence všech dostupných služeb. OSPOD by měl být koordinátorem tzv. case managementu, což je metoda práce s klientem sestávající z popisu potřeb v rodině, plánování kroků k řešení situace a jejich vyhodnocování.
Pokud se i přes veškerou snahu OSPODu a dalších subjektů nepodaří sanovat biologickou rodinu a dojde k předání dítěte do některé z forem náhradní péče, musí soud v rozsudku (o svěření do pěstounské péče, nařízení ústavní výchovy) uvést také individuální plán dítěte včetně kroků směřujících k návratu do rodiny, které jsou následně soudem pravidelně kontrolovány. Pokud už tedy dojde k situaci, že dítě zůstane v institucionální výchově, je nutné poskytovat péči v rezidenčních zařízeních pro maximálně deset dětí, která se nacházejí v běžné zástavbě v regionech s dostatečnou infrastrukturou a v přiměřeném dosahu původní rodiny.
Strategie také jasně stanovuje, že od roku 2014 dítě mladší 3 let, od roku 2016 pak dítě mladší 12 let, nesmí být svěřeno do institucionální péče. Legislativně je též zamezeno nařízení ústavní péče nad dítětem ze sociálně ekonomických důvodů. Jako priority v této oblasti si Strategie stanovuje například vytvoření multidisciplinárního přístupu v rámci OSPODů a sociálních služeb a stanovení kompetencí veřejné správy a ostatních subjektů nebo předcházení umístění dítěte mimo rodinu, podporování vhodné formy náhradní rodinné péče a návratu dítěte do rodiny.
Zdroj: Strategie boje proti sociálnímu vyloučení 2011-2015, která je ke stažení ZDE