Nové téma otevírá Mgr. Martina Konvrzková z o.s. Střep
Nové téma, kterým je vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny, otevírá s příspěvkem manažerka metodicko-vzdělávacích projektů občanského sdružení Střep Mgr. Martina Konvrzková. Autorka chápe vyhodnocování situace dítěte a rodiny jako jeden ze základních pilířů práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Vyhodnocování se prolíná se všemi činnostmi, které pracovníci o.s. Střep společně s rodinami realizují - ať již spolupracují v režimu zákona o sociálních službách nebo zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Mgr. Martina Konvrzková: Vyhodnocování situace dítěte a rodiny
Vyhodnocování situace dítěte a rodiny (dále jen vyhodnocování) je ve STŘEPu jedním ze základních pilířů práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Prolíná se všemi činnostmi, které pracovníci STŘEPu společně s rodinami realizují - ať již spolupracují v režimu zákona o sociálních službách nebo zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Jedná se o dlouhodobý proces shromažďování, porovnávání, pozorování, analýzy a syntézy informací, který probíhá od prvního kontaktu pracovníka s rodinou do ukončení jejich spolupráce. Nezaměřují se pouze na popis nežádoucí situace, ale zjišťují, identifikují její příčiny, délku trvání a působení na dítě v různých oblastech jeho vývoje a chování. V kontextu rizikové nebo nežádoucí situace dítěte a rodiny společně hledají zdroje, potřeby a kompetence jednotlivých členů rodiny, širší rodiny i komunity. Kvalitní vyhodnocení je základem pro sestavení individuálního plánu práce s dítětem a rodinou.
Vyhodnocení situace dítěte a rodiny na začátku spolupráce rodiny se STŘEPem pomáhá vytvořit rodině i pracovníkovi přehled o tom, které oblasti potřeb dítěte rodiče nebo rodina dokáží zajišťovat (zdroje) a co je v jiných oblastech (rizika v kontextu potřeb) třeba dělat proto, aby se dítě dobře/lépe rozvíjelo.
Podmínkou kvalitního vyhodnocování je spolupráce rodičů, příp. i dítěte (dle typu potřeb/rizik, věku a rozumových schopností) s pracovníkem. Bez této spolupráce nelze dojít k transparentnímu vyjednávání ohledně potřeby konkrétních činností, které k plánovaným změnám mohou vést a které mohou být obsahem následujících konzultací v rodině. Rodiče, příp. i dítě nejdříve potřebují porozumět tomu, co a proč je dobré dělat jinak, aby byli následně, s dohodnutou podporou (obsahově i časově) ochotni a schopni své rodičovské a sociální chování měnit. A to nejen během jednotlivých konzultací pracovníka STŘEPu v rodině, ale aby byli postupně schopni zařazovat jednotlivé činnosti a vzorce chování do běžného života rodiny.
Proto pracovník STŘEPu při vyhodnocování kromě míry rizik v naplňování potřeb dítěte zjišťuje:
- zdroje rodiny vč. zdrojů širší rodiny a sociálního okolí (aktuální, v minulosti, příp. odhad blízké budoucnosti),
- její kompetence a silné stránky,
- sociální a kulturní odlišnosti (životní styl, hodnoty rodiny),
- míru dopadů sociálního vyloučení a délku jejich působení na rodinu,
- potřeby a rizika u jejích členů tak, aby bylo možné rozhodnout:
- jak lze sestavit, naplňovat a redefinovat plán práce s rodinou,
- jak zajistit bezpečí pro dítě,
- jak zajistit bezpečí případně i pro všechny děti v rodině,
- jak podporovat změnu rodičovského chování a rodinných podmínek (snížení aktuální míry zanedbávání dítěte v rodině, tzn. „tady a teď“),
- jak zajistit trvalost změn (snížení pravděpodobnosti dalšího zanedbávání nebo sociálního selhávání v budoucnosti).
Stručně lze říci, že vyhodnocování je dobrým nástrojem sociálního učení rodičů a dítěte – proto je třeba v průběhu vyhodnocovacích konzultací „pečovat“ o principy podporující sociální učení – klidná a podporující atmosféra, smysl a porozumění, spolupráce, zpětná vazba, akceptace, partnerství, respekt.
K vyhodnocování je ve STŘEPu využívána Dubowitzova škála (autor vychází ze své níže uvedené definice základních potřeb dítěte): „K zanedbávání péče o dítě dochází tehdy, pokud nejsou uspokojovány jeho základní potřeby, a to bez ohledu na příčinu. Základní potřeby dítěte jsou: adekvátní strava, odpovídající oblečení, bezpečný a chránící domov, adekvátní zdravotní péče, vzdělávání, adekvátní dohled, ochrana před nebezpečím z okolního prostředí, pozitivní přijetí a podpora dítěte“ (Dubowitz, DePanfilis 2000).
V souvislosti se základními potřebami dítěte Dubowitz rozlišuje následující položky: zanedbávání výživy, zanedbávání ošacení, bezdomovectví, zanedbávání zdravotní péče, zanedbávání vzdělávání, neadekvátní dohled, zanedbávání ochrany dítěte před nebezpečím z okolního prostředí, emoční zanedbávání).
Pro stanovení míry zanedbávání dítěte byla Dubowitzem vypracována tříbodová stupnice, která vymezuje míru nebezpečí, které vyplývá z nedostatečné nebo nekvalitní péče o dítě. Pracovník u každé položky zanedbávání hodnotí kvalitu rodičovské péče u dítěte pomocí třístupňové škály rizik – mírného, středního a vysokého. Při posuzování ohrožení dítěte je důležitá nejen schopnost pracovníka rozpoznat aktuální i potenciální rizika ohrožení vzhledem k věku a situaci každého dítěte zvlášť. V neposlední řadě je důležité, aby pracovník dokázal rodině nabídnout adekvátní míru intervence/podpory k míře rizik (např. mírné riziko – intervencí může být osvěta, jednorázové poradenství, střední riziko – intervencí je komplexní posouzení všech potřeb dítěte pomocí urgentní případové konference, zjištění a zajištění bezpečí dítěte, krátkodobý/střednědobý plán týmové spolupráce rodiny s odborníky) a aby rodina tuto kombinaci intervence a podpory vnímala jako příležitost ke změnám.
Použitá literatura:
1) Bechyňová, V. a kol.: Metodická doporučení STŘEP. Praha, Nadace Sirius 2011.
2) Bechyňová, V.: Metodický manuál STŘEP. Praha, veřejně nepublikováno 2012.
3) Dubowitz, H., DePanfilis, D.: Handbook for Child Protection Practice. Sage Publications. Inc., Thousand Oaks 2000.
O autorce:
Mgr. Martina Konvrzková vystudovala speciální pedagogiku na UK v Praze. V občanském sdružení STŘEP pracuje na pozici koordinátorky sociální služby a manažerky metodicko-vzdělávacích projektů zaměřených na rozvoj sanace rodiny, pilotování nových přístupů v sociální/sociálně-pedagogické práci s dítětem a rodinou – např. týmové vyhodnocování situace dítěte a rodiny, interkulturní přístupy, práce mobilního týmu s dítětem.
Zdroj fotografie: www.pixmac.cz