Případová konference - pomoc, nebo komplikace?
Přinášíme Vám první příspěvek na téma případových konferencí. Napsala jej Mgr. Lucie Salačová, která je metodičkou služeb o.s. Rozum a Cit. Autorka ve svém příspěvku popisuje několikaletou zkušenost s pořádáním případových konferencí v rámci občanského sdružení Rozum a Cit. Zmiňuje se rovněž o tom, kdo je nezbytným účastníkem případové konference a jakou roli hraje facilitátor.
Mgr. Lucie SALAČOVÁ - Případová konference - pomoc, nebo komplikace?
Díky novele zákona o sociálně právní ochraně dítěte, která vstoupila v platnost 1. 1. 2013, by se do běžné praxe sociálních pracovníků OSPOD měla dostat i metoda případových konferencí.
Pryč jsou doby, kdy dobře fungovala lidská pospolitost ve smyslu společného posouzení citlivých témat komunitou za využití moudrých rad jejích starších členů. Nesedáme už tak často společně kolem ohně (možná jen v létě při pečení buřtů), nedereme společně peří do našich peřin (vzhledem k alergiím už máme většinou v přikrývkách duté vlákno), nespolupracujeme při stavění našich domů (neboť těm movitějším je postaví firma na klíč a ti méně movití mají štěstí, když najdou v rodině alespoň jednoho šikovného řemeslníka), společenství, které se schází v pohostinstvích, je povětšinou jednostranně genderově dané (nic proti mužům), komunita věřících není zdaleka dostupná a přijímaná všemi členy společnosti. Není tedy prostor pro společné sdílení komunitou. Nejmladší a často nejcitlivější z nás – děti, jsou přesto chráněni státem, často musí být, a to i proti svým vlastním rodičům, pokud se rodiče dopouštějí takového jednání, které jejich dětem ubližuje. Přesto si troufám tvrdit, že kdyby rodiče měli „svou komunitu“, někoho komu důvěřují, kdo jim může včas pomoci radou i svým jednáním, v mnoha případech by svým dětem neubližovali, a děti by tak mohly zůstat ve svém nejpřirozenějším prostředí – ve své vlastní rodině.
Metoda případových konferencí se pokouší o propojení těch, kdo dítěti a jemu nejbližším lidem mohou pomoci, o vytváření „záchranné sítě“, dostatečně pevné, ale i pružné, s takovým množstvím ok, aby dítě a jeho rodina nepropadli, ale naopak poté, co se nechají pohoupat, pružně se odrazili a nabiti novou energií co možná nejdéle pomoc zvenčí nepotřebovali. Místo členů komunity (i když ani ti nemusí na případové konferenci chybět, např. velmi dobře zastávají roli podpůrných osob) se tak mezi účastníky často setkáváme s odborníky - se sociálními pracovníky, psychology, právníky, učiteli, zdravotníky ať už ze státního, soukromého nebo neziskového sektoru. Dítě a jeho rodina jsou však i nadále nezbytnými a rovnocennými účastníky případových konferencí. Nezastupitelnou roli při tomto setkání má facilitátor jako ten, kdo setkání řídí a nestranně ho vede ke společnému cíli – vytvoření jasných, časově i obsahově vymezených a přijatelných kroků, které by měly vést ke zlepšení situace ohroženého dítěte a jeho rodiny.
Metodu případové konference se snažíme zavádět do praxe již od roku 2009, za tu dobu jsme organizovali nebo vedli 90 případových konferencí, především ve Středočeském kraji a v Praze. V roce 2011 jsme se podíleli spolu s MPSV na vytvoření Metodické příručky případových konferencí, která by se měla dostat na každé pracoviště OSPOD v celé České republice. Zároveň se snažíme vzdělávat odborníky, pořádáme přednášky, semináře a výcviky.
Opakovaně se setkáváme s tím, že na začátku převládá strach z neznámého. Ve chvíli, kdy účastníci našeho vzdělávání pochopí, jak moc jim (a především jejich klientům) může být tato metoda užitečná, začne je „bavit“ a minimálně si ujasní, zda by chtěli být v roli svolavatele, organizátora nebo facilitátora. I takové zjištění považujeme za velmi užitečné. Mnozí z absolventů našeho semináře a výcviku facilitačních dovedností začali sami případové konference pořádat a šíří tak tuto metodu dál ve svém okolí. Svou vlastní dobrou praxí odbourávají strach z něčeho, co se zpočátku může zdát jako další komplikace, nařízení bez většího smyslu. Snad nejpodstatnější však zůstává základní východisko – spolu s klientem (a v našem pojetí většinou i spolu s ohroženým dítětem) hledáme při setkání všech, kdo mohou klientovi pomoci, co nejlepší - nejpřijatelnější východisko z jeho složité situace. Nejedná se tedy o setkání odborníků za zavřenými dveřmi, ale o partnerský dialog vedený facilitátorem vzdělaným v této metodě. Jedině tak se může stát metoda případových konferencí skutečnou pomocí, přínosem nejen klientovi, ale i samotnému sociálnímu pracovníkovi.
Všem, kdo by se o této metodě chtěli dozvědět více, vzdělat se v ní, případně sdílet svoje zkušenosti, nabízíme naše služby včetně supervize facilitátorů případových konferencí a všech, kdo se o tuto metodu zajímají.
O autorce
Autorka vystudovala sociálně právní akademii v Praze a obor sociální práce na FF UK, pracuje jako metodička, odborná garantka a facilitátorka v o.s. Rozum a Cit, dále jako konzultant na DONA lince o.s. Bílý kruh bezpečí a lektor krizové intervence v OS Remedium Praha.
Zdroj fotografie: www.pixmac.cz