Počet českých dětí odebíraných ve Velké Británii stoupá
Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (ÚMPOD) se stále častěji setkává s tím, že děti českých státních příslušníků žijících ve Velké Británii jsou odebírány z těchto českých rodin a jsou umisťovány do britských pěstounských rodin. ÚMPOD se v letech 2011 a 2012 zabýval celkem 31 případy rodin, v nichž došlo k odebrání dětí a jejich umístění do pěstounské péče ve Velké Británii. Celkově se jednalo o necelých sedmdesát dětí. Aktuálně ÚMPOD sleduje případ dvou dětí, které by do konce ledna 2013 měly být dopraveny z Velké Británie do péče osob žijících v České republice.
ÚMPOD uvádí, že důvody odebrání byly různé, nejčastěji se však jednalo o zanedbávání péče o děti, týrání, násilí vůči dětem, závislosti rodičů na návykových látkách nebo jejich umístění do vězení.
ÚMPOD se o případech odebraných dětí ve Velké Británii dozvídá ze třech zdrojů, většinou jsou to příbuzní, kteří žijí v Česku, potom zastupitelský úřad v Londýně a v ojedinělých případech také od britských úřadů. To se právě nelíbí ÚMPOD. Tím, že britské úřady neinformují české, nepostupují tak v souladu s Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích a dvoustrannou česko-britskou konzulární úmluvou z roku 1976. Podle těchto mezinárodních dokumentů má Velká Británie povinnost informovat český zastupitelský úřad v Londýně o takovýchto případech.
Kvůli zlepšení této praxe podnikla Česká republika řadu kroků. Zmínit lze například osobní jednání zástupců ÚMPOD se zástupcem anglického ústředního orgánu International Child Abduction Unit. Dále pak velvyslanec ČR předal v říjnu loňského roku zástupkyni britského ministerstva zahraničních věcí oficiální diplomatickou nótu, ve které ČR upozorňuje vládu Velké Británie na nedostatky při naplňování mezinárodně smluvních závazků.
ÚMPOD i nadále setrvává na svém stanovisku, že dítě by mělo zůstat v péči rodičů či nejbližších příbuzných, je-li to v jeho nejlepším zájmu, což by měl posoudit britský soud. K naplnění tohoto cíle by měla vést především práce s rodinou přímo v rodinném prostředí.
Dále ÚMPOD uvádí, že pokud někdo z příbuzných žije v ČR, může soud ve Velké Británii postupovat podle čl. 56 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a rozhodnout o umístění dítěte v České republice (zejména do pěstounské péče nebo do ústavní výchovy).
Stejné nařízení rovněž umožňuje, aby britský soud postoupil věc k projednání českému soudu. Této možnosti však britské soudy využívají minimálně.
Zdroj informací: www.umpod.cz, zdroj fotografie:www.pixmac.cz