V Rumunsku dříve bývalo v průměru i 500 dětí v ústavu
Další zemí, o jejímž systému péče o ohrožené děti jsme se dozvěděli, bylo Rumunsko. Tamní systém představila zástupkyně Ministerstva práce, rodiny sociálních záležitostí Izabella Popa. Izabella Popa ve svém vystoupení popsala transformaci jejich ústavní péče. Uvedla, že v roce 1990 bylo v Rumunsku 100 tisíc dětí v celkem 640 ústavech a skutečně v té době připadalo v průměru 500 dětí na jeden ústav, v ložnicích bydlely desítky dětí, měly stejné oblečení, podléhaly všechny stejnému režimu a nebyl vůbec brán v potaz jejich individualismus.
Velké reforma rezidenční péče začala v roce 1997. V současné době je v zemi 98 ústavů, na 700 rodinných skupin, existuje nová legislativa, včetně standardů kvality pro služby v rámci náhradní péče. Izabella Poppa rovněž zmínila, že v roce 2005, kdy byla reforma ústavních zařízení na vrcholu a již víceméně neexistovala velká ústavní zařízení, děti v zařízeních měly dostatečné materiální zázemí, se v zemi stávalo, že se děti nechtěly vracet z ústavů zpět do vlastních rodin, protože v dětských domovech byly mnohem lepší podmínky než v běžných rumunských rodinách.
Izabella Poppa se dále ve stručnosti zmínila o pěstounské péči. V současné době mají přibližně 12 tisíc pěstounských rodin s 19 tisíci dětmi v nich umístěných, ale stále pěstounských rodin není v zemi dostatek.
Filmy o náhradní péči
Kromě přednášek a seminářů bylo možné na konferenci zhlédnout i několik filmů o náhradní rodinné péči. Za vidění určitě stojí švédský film režisérky Elly Lemhagen s názvem Patrik 1,5. Komediální film vypráví o homosexuálním páru, který se těší na batole, ale namísto toho dostanou homofobního puberťáka. Další severskou zemí, která se prezentovala pomocí filmu, bylo Finsko. Jednalo se o dokumentární film Forever Yours, který pojednává o dětech vyrůstajících v náhradní péči ve Finsku.
Přečtěte si také druhou část reportáže o výběru pěstounů ve Velké Británii nebo první část o holandském systému péče o ohrožené děti.
Zdroj fotografie: www.mpsv.cz