Jedno dítě v holandském ústavu stojí stejně jako 7 pěstounů
Jak jsme Vás již dříve informovali, dne 6. a 7. prosince 2012 se konala v Praze mezinárodní konference s názvem „Veletrh dobré praxe“, kterou pořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na konferenci byly kromě přednášek a workshopů o systémech ochrany dětí, náhradní rodinné péči, poskytování služeb potřebným rodinám a dětem prezentovány také filmy s problematikou náhradní rodinné péče. Náš příspěvek shrnuje zajímavé informace, které na konferenci zazněly. Vzhledem ke skutečnosti, že naše redakce měla na akci jen jednoho zástupce, možnosti účasti na nabízených aktivitách konference byly omezené. Prosíme, vezměte tento fakt na vědomí. Děkujeme za pochopení.
Konference se zúčastnili zástupci vládních, nevládních i neziskových organizací ze sedmi evropských zemí - Slovenska, Nizozemí, Dánska, Velké Británie, Polska, Rumunska a Norska.
Pěstounská péče v Nizozemí – vhodné a levné řešení především v zájmu dítěte – tak se jmenoval příspěvek Laurentiuse de Bota, který je ředitelem centra pro pěstounskou péči v Rotterdamu. Na začátku svého vystoupení představil Nizozemí ze sociogeografického hlediska, abychom si dokázali prezentovaná čísla ohledně náhradní rodinné péče zasadit do širšího rámce. Nizozemí má přibližně 16 miliónů obyvatel, a z toho je 3,6 miliónu dětí. Sociální úřady mají v evidenci na 150 tisíc dětských klientů. Poté de Bota stručně shrnul historii náhradní péče v Nizozemí, kdy uvedl, že v roce 1960 zde existovaly dětské domovy, jejichž kapacita byla neskutečných 80 dětí v jedné budově. Dnes je tomu, podle jeho slov, úplně jinak. Dětské domovy se nacházejí v běžné zástavbě, kdy v jedné ubytovací jednotce (domě, velkoplošném bytě) může být maximálně 8 dětí.
K náhradní rodinné péči Laurentius de Bot uvedl, že v roce 2000 měli něco málo přes 10 tisíc dětí v pěstounské péči a v roce 2010 těchto dětí bylo něco málo pod 25 tisíc. V Nizozemí se můžeme setkat se čtyřmi typy pěstounské péče. Jde o tzv. krizovou pěstounskou péči, která může trvat maximálně 4 týdny. Dále je zde střednědobá pěstounská péče, trvalá pěstounská péče, která trvá do zletilosti dítěte, a posledním typem je tzv. „dovolenková, prázdninová“ pěstounská péče, při které je přes týden dítě v rezidenční péči a na víkend, prázdniny atd. si jej berou domů pěstouni. Tento druh pěstounské péče tvoří zhruba 15 % veškeré pěstounské péče. Do pěstounské péče jsou v Nizozemí nejvíce umisťovány děti do 4 let a 51 % dětí v pěstounské péči jsou dívky. Něco málo přes 20 % dětí v pěstounské péči je v pěstounské rodině více jak dva roky. Na rozdíl od nás mohou být děti do pěstounské péče umístěny i bez rozhodnutí soudu, jen se souhlasem sociálního úřadu a rodičů. Děje se tomu tak ve 40 % případů pěstounské péče a v převážné většině se jedná o výchovné nebo vzdělávací problémy dětí.
Laurentius de Bot se také zabýval financováním náhradní péče. Uvedl, že 1 dítě v ústavu v Nizozemí stojí stejně jako 7 pěstounů nebo 20 pomocí (sociálních služeb, podpor) v rodině. Na závěr svého vystoupení se ve stručnosti zmínil, co je potřeba udělat pro nábor nových pěstounů. Za prvé je důležité sehnat dostatečné množství finančních prostředků na osvětovou a náborovou kampaň. De Bot uvedl konkrétní čísla z jejich náborové kampaně. Poté, co byly zveřejněny plakáty v novinách, byly odvysílány spoty v televizi a rádiu se 11 tisíc lidí zajímalo o náhradní péči a chtěli se dozvědět více (dostali informace na webu, z publikací atd.) a z těchto 11 tisíc se 7,5 tisíce lidí zúčastnilo 1. informační schůzky a z těchto 7,5 tisíců lidí se jich nakonec 3 tisíce stali pěstouny.
K náhradní péči v Nizozemí rovněž vystoupila Bep van Sloten, která je konzultantkou a trenérkou žadatelů o náhradní péči a 25 let působila jako pěstounka. Ve svém příspěvku se zaměřila na téma „Jak se v Nizozemí pomáhá pěstounům“. Jednak jsou pěstouni v pravidelném – maximálně šestitýdenním kontaktu - se svým sociálním pracovníkem, a to například i pomocí emailu, telefonu- tedy nejen osobním setkáním. Dále je také pěstounům poskytována supervize.Kromě rodiny je podpora a pomoc poskytována i samotnému dítěti umístěnému v pěstounské péči. V součinnosti se všemi zainteresovanými subjekty (sociálním pracovníkem rodiny, školou, neziskovými organizacemi atd.) je vytvořen plán péče o dítě. Co mě na prezentaci Bep van Sloten velmi zaujalo, bylo představení „We-boxu“ (volně přeloženo jako My krabička). Jedná se o malý kufřík, kde jsou kartičky k vyplnění před umístěním dítěte do pěstounské péče. Kartičky vyplňuje jak dítě, které má být umístěno do pěstounské péče, tak samotní žadatelé. Na kartičkách má dítě budoucím rodičům sdělit, co má rádo, co nesnáší, co si přeje, jaké jsou jeho koníčky, atd. Naopak rodiče mají popsat svoji rodinu, co rádi společně dělají, atd. Následně dojde k předání kufříku dítěti/pěstounům a obě strany si mohou ještě před setkáním přečíst, co má druhý rád nebo naopak nerad. We-box má usnadnit přechod dítěte do rodiny.
Polsko – služby pro rodiny a děti ve Varšavě
Dalším přednášejícím byla Renata Szredińská z polské nadace Děti nikoho (Fundacja Dzieci Niczyje). Ta představila jejich program Dobrý rodič – dobrý začátek, který probíhá ve Varšavě. Organizace se zaměřuje na děti do věku 6 let, a to na děti zneužívané a na děti, na kterých je pácháno násilí. Pracovníci pomáhají dětem a jejich rodinám v přirozeném prostředí rodiny (pokud to samozřejmě podmínky v rodině dovolují). Organizace si stanovila tři hlavní úkoly – shromažďování informací o rodinách s ohroženými dětmi, dále vytipovávání nejzranitelnějších rodin a jejich motivovanost ke spolupráci s organizací a v neposlední řadě jde o poskytování podpory přímo na míru dítěti a jeho rodině. Renata Szredińská zmínila, že jejich nejčastějšími klienty jsou svobodní rodiče, závislí rodiče či mladí rodiče, kteří nemají dostatek rodičovských dovedností a nezvládají tak výchovu dítěte. Co nadace Děti nikoho nabízí za služby? Jednak jsou to „univerzální služby“, mezi které patří pořádání osvětových kampaní, vydávání vzdělávacích materiálů či online konzultace. Dále jsou to specializované služby jako videotrénink interakcí, velké množství terapií, konzultace s odborníky z oblasti psychologie nebo například práva.
Zdroj fotografie: Ministerstvo práce a sociálních věcí