Konference Cesta k rodičům vzbudila velký zájem
Institut rodinné péče NATAMA a otevřená profesní skupina ASTRA uspořádaly 14. listopadu 2012 čtvrtou odbornou konferenci na téma Cesta k rodičům. Na této konferenci vystoupil kromě ředitelky Natamy Petry Vrtbovské i americký psychoterapeut Daniel Hughes. Oba se ve svém vystoupení zaměřili na problematiku attachmentu a jeho poruch.
K obsahu konference
Konferenci zahájila Petra Vrtbovská kazuistikou desetiletého romského chlapce Dominika. Ten od svého narození pobýval v kojeneckém ústavu. Ve svých 17 měsících se dostal do NRP, které předcházela dlouhodobá hospitalizace. Náhradní rodiče začali spolupracovat s Natamou. Při prvních setkáních v Natamě rodiče uvedli, že Dominik je dítě, které se neusmívá , je „zamrzlé“, má noční můry, trpí strachem z opuštění a mívá i časté záchvaty vzteku. Podle Petry Vrtbovské se jednalo o závažnou poruchu attachmentu (konkrétně o dezorganizovaný a dezorientovaný attachment). Chlapec měl rovněž vysokou hladinu stresu, byl impulzivní, neschopný vcítění se do druhého a disociovaný. V důsledku toho trpěl Dominik často pocity studu, nedůvěřoval dospělým lidem , neudržel oční kontakt, nebyl schopen fyzického kontaktu, často byl „odpojený“, tzn. neslyšel, nevěděl, nevnímal, byl fyzicky ztrnulý , trpěl poruchami řeči, byl agresivní. V současné době je chlapec stabilizován, v náhradní rodině velmi dobře funguje, a to hlavně díky plnému zapojení náhradních rodičů do terapií poskytovaných v Institutu rodinné péče NATAMA, kam rodina od roku 2010 dochází.
Největší prostor na konferenci byl přenechán americkému rodinnému psychoterapeutovi Danielu Hughesovi, který se již dlouhou dobu věnuje teorii attachmentu. Hughes řekl, že historie a projevy dětí, které mají problémy s attachmentem, jsou víceméně skoro vždy podobné. Tyto děti často neudrží oční kontakt, neumí dostatečně zvládat radosti, lásku nebo smích. Pro tyto děti je podle Hughese těžké pochopit, že ve vztahu platí určitá pravidla, která je třeba dodržovat (např. když někdo mluví, poslouchám). Daniel Hughes také řekl, že v ústavním zařízení se kolem dítěte točí několik lidí, a proto nelze s žádným z nich navázat bezpečný attachment, protože pokud malému dítěti zmizí pečovatel, jakoby pro něj již neexistoval a nastupuje stres.
Daniel Hughes dále uvedl pět znaků, které jsou důležité pro pečovatele, aby se mezi nimi a dítětem vyvinul bezpečný attachment. Jedná se o:
- dostupnost rodiče
- citlivost a vnímavost
- reakce
- interaktivní opravu po narušení vztahu
- citové, psychické zdraví pečovatele
Dále mluvil Daniel Hughes o konceptu intersubjektivity, který znamená, že to, jak dítě vnímá sebe samo, je závislé na tom, jak dítě vnímají rodiče (pečovatelé).
Konference ještě dále pokračovala prezentací několika videozáznamů s odborným komentářem Daniela Hughese.