Ladislav Jakl: Děti nejsou majetek státu
Pozn. red.: Vážení čtenáři, velice se Vám omlouváme, ale bohužel dva z dotázaných potencionálních uchazečů o post prezidenta nedokázali shromaždit potřebný počet podpisů pod kandidátní listinu, a tak nekandidují na prezidenta. Jedním z těchto lidí je i Ladislav Jakl. I tak jim děkujeme za jejich příspěvky k problematice, která, věříme, zaujala i naše čtenáře.
1) Jaké by byly Vaše priority v oblasti ochrany ohrožených dětí v případě Vašeho zvolení prezidentem ČR?
To je na mě příliš široká otázka. Stát má zajisté chránit ty nejohroženější děti, ale tato snaha nesmí zmutovat do podoby, kdy bude považovat obecně všechny děti za svůj majetek.
2) Jaký je Váš názor na záměr zásadně omezit počet kojeneckých ústavů a dětských domovů?
Negativní. Bylo by krásné, kdyby taková zařízení nemusela existovat. A jistě je třeba si přát, aby co nejvíce dětí vyrůstalo v rodinách. Ale v každém případě zůstává velký počet dětí, pro které jsou kojenecký ústav či dětský domov jedinou záchranou. Jsou to profesionální zařízení se stoletou tradicí a jejich úroveň nám v mnoha vyspělých zemích mohou jen závidět.
3) Máte osobní zkušenost s ohroženými dětmi a rodinami nebo znáte ve svém okolí nějakého pěstouna/osvojitele a ptal jste se ho někdy na problémy spojené s náhradní rodinnou péčí? Pokud ano, jaké problémy zmiňoval a jak byste je případně řešil?
Já sám jsem adoptoval dítě z kojeneckého ústavu ve věku jeho šestnácti měsíců. Dnes je mu 20 let. Pro mne to při všech trápeních a starostech znamenalo ohromné životní obohacení. Naprosto ale rozumím tomu, že unáhlené „rozdělování" dětí z ústavů do rodin může někdy přinést hodně škod. Vždy je třeba mít na mysli zájem dítěte, a ne potřebu kohokoli mít doma malého tvora na hraní. Velmi citlivou věcí je otázka „právní volnosti" dětí k adopci. Byl bych moc opatrný při zbavování údajně nezpůsobilých matek rodičovských práv. Jak už jsem řekl: děti nejsou majetek státu.
Zdroj fotografie: reprint Česká televize