Dětští lékaři: Rušení kojeneckých ústavů je unáhlené
Rušení kojeneckých ústavů je unáhlený, předčasný a nepřipravený krok, který jde proti zájmu dětí umístěných v těchto zařízeních, píše se ve společném prohlášení čtyř odborných pediatrických společností České lékařské společnosti J. E. Purkyně (České pediatrické společnosti, Společnosti sociální pediatrie, Neonatologické společnosti a Odborné společnosti praktických dětských lékařů).
Lékaři jsou proti přesunu gesce nad kojeneckými ústavy pod MPSV
Odborné společnosti jsou zároveň proti chystanému záměru přesunu gesce nad činností kojeneckých ústavů, dětských domovů pro děti do tří let a dětských center z působnosti Ministerstva zdravotnictví (MZ) do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Stejně jako ostatní odborníci působící v systému péče o ohrožené děti, i lékaři se shodují, že pěstounská péče je správná cesta, ale je třeba takový systém pěstounské péče, který bude zahrnovat odborné poradenství, vzdělávání pěstounů či odpovídající ekonomické zabezpečení.
MPSV: Dojde k vybudování alternativ k ústavní péči
Do opozice se staví MPSV, které tvrdí, že v rámci transformace systému péče o ohrožené děti sice dojde ke snížení počtu ústavních pobytových zařízení, ale také dojde k vybudování alternativ k ústavní péči, a to tak, aby byly zajištěny v dostatečné kapacitě i pobytová zařízení pro děti se speciálními potřebami. Rozhodně se podle MPSV žádné dítě neocitne bez potřebné péče či ochrany. Podle všech dostupných informací plánuje MPSV také část pěstounů speciálně vyškolit pro děti se zdravotními problémy, a stejně jako běžným rodinám se zdravotně handicapovanými dětmi jim bude poskytnuta odborná a materiální podpora.
Potřebuje každé dítě do tří let nepřetržitou lékařskou péči?
Dále lze doplnit otázku, zda potřebnost lékařské a zdravotní péče vyplývá ze skutečného zdravotního stavu dětí (tj. zda skutečně všichni, i zdraví novorozenci, potřebují péči zdravotních sester atd.) nebo právě z rezortní příslušnosti kojeneckých ústavů. Stejně jako je tomu v řadě běžných rodin, které pečují o své, někdy i těžce nemocné děti, nelze trvat na ústavní péči a priori pouze z důvodu náročnosti této péče. Již nyní existují pěstouni, kteří pečují o těžce zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné děti.
Různá interpretace stejné statistiky
Pro zachování uvedených zařízení v gesci MZ argumentují odborné společnosti tím, že podíl lékařské a ošetřovatelské péče je v uvedených zařízeních zcela jistě nadpoloviční. Podle metodiky ÚIZS činily v roce 2010 zdravotní a zdravotně sociální důvody umístění dětí celých 55%, v letošním roce (do 31.8.2011) byl tento podíl dokonce více jak 70%, takže je patrné, že zdravotní důvody přijetí mají trvale rostoucí trend. Podle představitelů odborných společností by převodem zařízení pod rezort práce a sociálních věcí došlo k výraznému omezení zdravotní péče o děti.
Kritickým zhodnocením citované statistiky lze ale zjistit, že v roce 2010 byla polovina dětí umístěna do kojeneckých ústavů ze sociálních důvodů a druhá polovina ze zdravotních a zdravotně-sociálních důvodů. Zdravotně sociální důvody jsou přitom definovány jako stav, kdy děti nevyžadují trvalou a dlouhodobou ošetřovatelskou péči. Tím děti vyžadující zdravotní péči tvoří necelou 1/4 umístěných dětí v daném roce, navíc závažnost jejich zdravotního stavu není blíže definována.
Minimum dětí po propuštění potřebuje lékařskou péči
Otázku nezbytnosti lékařské péče dále zpochybňuje také statistika propuštěných dětí: 13 % z propuštěných dětí se nevrací do rodinného prostředí (vlastní nebo náhradní rodina), z toho pouze 2 % přecházejí do ústavu sociální péče, kde lze zajištění lékařské péče předpokládat. V ostatních případech je tedy péče zvládnutelná vlastními silami rodičů nebo nezdravotnického personálu jiných zařízení.
Odborné společnosti své prohlášení uzavírají výtkou, že k dané problematice neproběhla diskuze s odbornou veřejností.
Dojde k přesunu financí i lidí do terénních a ambulantních služeb
MPSV závěrem doplňuje, že pokud jde o stávající ústavní zařízení, předpokládá se, že významná část jejich personálních, materiálních a finančních zdrojů bude transformována do poskytování terénních a ambulantních služeb péče o děti. Cílem je nasměrovat služby do terénu, k rodinám a skončit s praxí, kdy je dítě při problému v rodině odebíráno a tráví část (nebo i celé) dětství v ústavu. Velkými změnami projde rovněž pěstounská péče, která se bude postupně profesionalizovat. Pěstouni projdou náročnou přípravou a budou mít povinnost se průběžně vzdělávat. Na druhé straně se počítá s většími odměnami a podpůrnou sítí služeb (pomoc psychologa, sociálního pracovníka apod.) a individuální péčí o děti, které vyžadují například v důsledku vážných zdravotních komplikací odbornou lékařskou péči, jsou závislí na přístrojích apod.
Česko se konečně přibližuje civilizovaným zemím
MPSV tímto sleduje trend, který je v civilizovaných zemích naprosto běžný. Je zřejmé, že se nepodaří do pěti let zavřít všechna ústavní zařízení, je ale reálné v tomto směru postupovat a ústavní péči systematicky nahrazovat alternativami, které jsou pro vývoj dětí příznivější. Prvním legislativním krokem je novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je předkládána do vlády.
Celé znění prohlášení odborných dětských společností najdete zde a reakci MPSV zase zde
Zdroj: prohlášení lékařských společností a MPSV - odkazy výše