Prosba pěstounů: Schvalte novelu zákona o SPOD
Odborníci z oblasti péče o ohrožené děti a rodiny společně se zástupci pěstounských rodin se jako už mnohokrát v minulosti shodli na tom, že přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí je nanejvýš potřebné. Znovu proto apelují na poslance, aby přehlasovali prezidentské veto a umožnili tak ohroženým dětem vyrůstat v prostředí rodiny. Podle ředitelky Střediska náhradní rodinné péče Věduny Bubleové se na novelu zákona čeká od šedesátých let, kdy i v naší republice započaly dlouhodobé výzkumy prokazující negativní vliv ústavní péče na vývoj dětí a rovněž důsledky psychické deprivace.
Podle Jaroslavy Málikové z občanského sdružení Rozum a cit, která také vystoupila na podporu novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, jsou informace o transformaci systému péče o ohrožené děti často mylně interpretovány. Novela nepřináší plošné rušení ústavních zařízení. Jedním z jejích cílů je naopak využití potenciálu pracovníků těchto zařízení a jeho přenesení do terénu – blíže k dětem a ohroženým rodinám. Za přesměrování zdrojů, ať už materiálních či lidských, směrem k prevenci se přimlouvá i ředitel občanského sdružení Amalthea David Svoboda. Organizace již několik let pracuje v terénu s biologickými i náhradními rodinami, a ze své pozice tak může velmi dobře identifikovat problémy současného nastavení systému péče.
Podle pěstounky Jany Luhanové je novela potřebná, a to hned z několika důvodů. Konkrétně je popsala na příběhu svého šestiletého „pěstounského syna“. Ten žil do svých šesti měsíců v biologické rodině. Následně byl jeho biologický otec nucen umístit jej do kojeneckého ústavu, protože sám na péči o svého syna nestačil, poté co rodinu opustila matka. Otec každý týden po dobu 2,5 let syna navštěvoval v kojeneckém ústavu, avšak vzhledem k tomu, že mu nebyla nabídnuta žádná pomoc ze strany příslušných institucí a otec si sám nevěděl rady, došlo k umístění chlapce do náhradní rodiny – k manželům Luhanovým. Ti po přijetí chlapce zjistili, že ve třech letech neslyšel na své jméno, nedokázal navázat komunikaci s jednou osobou, do dneška má nízké sebevědomí a je velmi těžké jej motivovat. Paní Luhanová k tomu dodává, že pokud by byla novela přijata dříve, mohl se život jejich „pěstounského syna“ ubírat úplně jinak, nemusel projít tříletou ústavní deprivací a mohl žít se svým biologickým otcem, který měl vždy o svého syna opravdový zájem a potřeboval jen pomoc ze strany státu.
I další pěstounský pár - manželé Švejdovi se shodují na tom, že nejlepší pro dítě je vyrůstat mimo zdi ústavu. I oni mají zkušenosti s negativními dopady ústavní péče na ty nejmenší děti. Upřímně přiznávají, že novela není bezchybná, ale bezpochyby přináší to zásadní – nejdříve musí být řešena rodina - pomoc rodině, když se to nezdaří, pak následuje náhradní rodinná péče a pokud i ta z nějakého důvodu není možná, jako poslední řešení je zde péče ústavní. Dnes tomu tak není, protože současný systém je nastaven na řešení následků, nikoli na prevenci.
Podporu novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí můžete vyjádřit i Vy, a to prostřednictvím petice, kterou podepsalo již více než jeden tisíc lidí. Najdete ji ZDE.
Zdroj fotografie: www.pixmac.cz