Mezinárodní workshop představil pěstounskou péči v Anglii
Ve středu 5. září se v Senátu PČR konal mezinárodní workshop na téma „Role pěstouna v systému péče o ohrožené děti“, který pořádala Asociace náhradních rodin ČR a organizace LUMOS. Na semináři vystoupili například anglický sociální pracovník Paul Adams nebo anglická pěstounka Dyanna O´Brien. O zkušenosti s pěstounskou péčí ve Švédku se podělila také vedoucí sociálních služeb pro pěstounské rodiny v menším švédském městečku Boras – Lina Källsmyr.
Seminář zahájila místopředsedkyně Senátu PČR Alena Palečková, na její slova navázala Jana Lexová – místopředsedkyně Asociace náhradních rodin ČR a jako poslední v uvítacím bloku vystoupila Petra Kačírková z mezinárodní organizace LUMOS. Po úvodních slovech následoval blok představení systému pěstounské péče ve Velké Británii, Švédsku a na Slovensku.
Jako první ze zahraničních hostů vystoupil Paul Adams, který je konzultantem pro rozvoj pěstounské péče organizace BAAF. Mimo jiného vede také kampaň za práva dětí v pěstounské péči a rovněž poskytuje poradenství zájemcům o pěstounskou péči a samotným pěstounům. Paul Adams během svého vystoupení představil model pěstounské péče v Anglii. Pro anglickou pěstounskou péči je typická spolupráce mnohočlenného týmu kolem dítěte umístěného v pěstounské péči.
Do tohoto týmu jsou zařazeni pěstouni, biologičtí rodiče, sociální pracovník dítěte, učitel(ka), nezávislý revizní pracovník(ce), který dohlíží na dodržování stanoveného plánu dítěte. Kromě sociálního pracovníka dítěte spolupracuje s rodinou ještě sociální pracovník rodiny. Každoročně je také přezkoumávána vhodnost konkrétní pěstounské rodiny pro dané dítě. Přítomní se rovněž dozvěděli, že na rozdíl od nás je v Anglii legislativně upraven maximální počet dětí v pěstounské péči, a to na tři. Ve své prezentaci Paul Adams také uvedl, že z průzkumu, který proběhl v Anglii, vyplynulo, že 40 % pěstounů uvažovalo, že by kvůli nedostatku podpory přestali působit jako pěstouni.
Během své dlouholeté praxe v oblasti pěstounské péče se pan Adams také setkal s častým názorem pěstounů, že je řada sociálních pracovníků stále ještě nebere jako součást týmu. Očekávají, že budou pracovat jako profesionálové, ale nedávají jim dostatek informací a dostatečně je nerespektují. Paul Adams také zmínil několik nápadů, které by mohly být využity při zkvalitňování pěstounské péče v České republice. Podle Adamse je důležité si vytvořit jasný rámec rolí a povinností pěstounů a sociálních pracovníků, dále je potřeba vytvořit kvalitní koncept školení pro sociální pracovníky dětí v otázkách pěstounské péče včetně společného výcviku s pěstouny.
Na Paula Adamse navázala paní Dyanna O´Brien, která již 27 let působí jako pěstounka. Ve spolupráci se svojí mateřskou organizací pro poskytování podpůrných služeb pěstounům zajišťuje školení nových pěstounů. Dyanna O´Brien má již jednoho dospělého biologického syna a v současné době má v pěstounské péči jednu dospívající dívku, dvouletou holčičku, u níž usiluje o adopci, a také čtyřměsíční miminko. Dyanna O´Brien zaměřila svůj příspěvek spíše prakticky, hovořila o vlastních zkušenostech s pěstounskými dětmi, kterých měla již více než 30. Podle Dyanny O´Brien je velmi důležité stanovit si hned od počátku v dohodě o výkonu pěstounské péče, co po vás bude vyžadováno a na co máte naopak od státu nebo neziskového sektoru nárok.
Zdroj fotografie: www.senat.cz