Naomi Deutsch: Důležité je zachování vazeb na rodinu
V návaznosti na obsáhlé téma pěstounské péče přinášíme první část rozhovoru s Naomi Deutsch, sociální pracovnicí a členkou týmu mezinárodní organizace Lumos. Rozhovor je zaměřen na problematiku krátkodobé pěstounské péče ve Velké Británii. Dozvíte se například, jaké typy pěstounské péče jsou ve Velké Británii využívány, kdo odpovídá za řízení pěstounské péče nebo jaká jsou spojena rizika s krátkodobou pěstounskou péčí.
1. Jaké typy pěstounské péče se ve Spojeném království využívají?
Ve Spojeném království existuje široká škála různých typů pěstounské péče. Mezi hlavní patří:
- Krizová pěstounská péče – V případech, kdy dítě potřebuje být několik nocí v bezpečí mimo domov.
- Krátkodobá pěstounská péče – V případech, kdy se pěstouni starají o děti po dobu několika týdnů nebo měsíců, zatímco se připravují plány týkající se budoucnosti dítěte.
- Respitní pěstounská péče – V případech, kdy děti s postižením nebo děti se speciálními potřebami nebo problémy s chováním pobývají krátkodobě, pravidelně a plánovaně u nové rodiny, zatímco jejich rodiče nebo stálí pěstouni mají krátkou pauzu sami pro sebe.
- „Vazební“ pěstounská péče – V případech, kdy mladiství, kteří se dopustili trestné činnosti, jsou soudem „umístěni do vazby“ do péče speciálně proškoleného pěstouna.
- Dlouhodobá a trvalá pěstounská péče – Ne všechny děti, které se nemohou vrátit ke svým vlastním rodinám, chtějí být adoptovány; zejména to bývají starší děti nebo děti, které jsou i nadále v pravidelném kontaktu se svými příbuznými. Tyto děti žijí u dlouhodobých pěstounů až do doby, kdy dosáhnou dospělosti a jsou připraveny žít samostatně.
- Příbuzenská pěstounská péče – V případech, kdy jsou děti v péči místního úřadu a starají se o ně lidé, které již znají. To může být pro dítě velmi přínosné; tuto situaci nazýváme péčí „rodiny a přátel“ nebo „příbuzenskou“ péčí. Pokud nejsou tyto děti v péči místního úřadu, mohou žít například u své tety, strýce, bratra, sestry nebo prarodičů, a to bez zásahů zvnějšku.
- Pěstounská péče pro rodiče s dítětem – V případech, kdy rodič (obvykle, ale ne vždy, se jedná o matku) a jeho dítě nebo děti jsou společně umístěni u pěstouna. Tato umístění jsou obvykle krátkodobá a slouží jako doba pro provedení hodnocení schopnosti rodiče naplnit potřeby dítěte. Úkolem pěstouna je podpořit rodiče při jeho péči o dítě, být součástí týmu hodnotícího péči rodiče a zasáhnout, pokud je to nezbytné, aby zajistil bezpečí dítěte a řádnou péči o něj.
- Soukromá pěstounská péče – V případech, kdy se rodiče dohodnou s jinou osobou, která není blízkým příbuzným dítěte a nemá k dítěti rodičovskou odpovědnost, že u ní jejich dítě zůstane, přičemž dítě zůstává s touto osobou (soukromým pěstounem) po dobu delší než 27 dní. Přestože se jedná o soukromou dohodu, řídí se zvláštními pravidly upravujícími způsob, jakým péče o dítě probíhá. Místní úřad musí být o těchto dohodách informován a dochází na kontroly za účelem ověření prospívání dítěte.
2. Kdo odpovídá za řízení pěstounské péče (stát, místní úřady, nevládní organizace)?
Všichni pěstouni musejí být registrováni u pěstounské agentury. V Anglii existuje 152 místních úřadů, které současně působí jako pěstounské agentury, a všechny registrují pěstouny, kteří se mohou starat o děti na jejich spádovém území. Kromě toho, a to z důvodu nedostatku pěstounů, zejména pěstounů specialistů, existuje řada nezávislých pěstounských agentur. V roce 2011 bylo v Anglii téměř 300 nezávislých agentur. Tyto agentury obvykle provozují soukromé organizace zakládané za účelem vytváření zisku, ovšem některé vkládají svůj zisk zpět do fungování agentury a jsou registrovány jako dobročinné organizace nebo jako neziskové organizace.
Všechny agentury však musejí být registrovány podle Zákona o standardech péče z roku 2000 a splňovat Národní minimální standardy pěstounské péče; jsou také kontrolovány a regulovány organizací Ofsted, tedy by měly poskytovat stejnou minimální úroveň péče. Ví se však, že různé agentury přistupují k naplňování potřeb dětí různě.
Ve skutečnosti oslovuje většina místních úřadů při hledání umístění pro dítě nejdříve své vlastní pěstouny. Tím se často zajistí, aby dítě zůstalo v prostředí, které zná, a nadále docházelo do své školy; také zachování kontaktu s rodinou je snazší. Pokud však místní úřad nemá k dispozici žádné pěstouny nebo je třeba najít umístění se specializovanou péčí, již není možné zajistit prostřednictvím pěstounů z vlastní databáze úřadu, může úřad oslovit nezávislou agenturu. Některé nezávislé agentury se specializují na určité typy pěstounství, například u starších dětí s problémovým chováním.
3. Jaká jsou s krátkodobou pěstounskou péčí spojena rizika?
Ve Spojeném království je krátkodobá pěstounská péče zavedenou formou péče, která se využívá v období, kdy se provádí zjišťování situace, hodnocení a vytváření plánů. Díky ní je dětem zajištěna péče a vřelost v rodinném prostředí, které je jim blízké a které je ve společnosti běžné. V maximální možné míře a pokud je to v zájmu dítěte, využívá se krátkodobých umístění v blízkosti domova dítěte tak, aby mohlo i nadále navštěvovat svoji školu, zachovat si kontinuitu v životě a pobývat v prostředí, které zná. Stejně tak – pokud je to možné – se děti umisťují u pěstounů, kteří jsou podobného etnického a kulturního původu, aby se mohly cítit co možná nejpřirozeněji. Proto se při hledání krátkodobého pěstounského umístění pro dítě klade důraz na zachování co nejznámějšího prostředí a na umožnění zachování vazeb na rodinu a okolí dítěte v maximální možné míře. Přestože umístění do pěstounské péče je pro dítě obrovským narušením jeho dosavadního života, umístěním do známého prostředí se toto narušení do určité míry minimalizuje.
To je také důvod, proč první možností zvažovanou při umisťování dětí do krátkodobé péče je vždy rodinný příslušník. Tím se zajistí kontinuita a zachování důvěrně známého prostředí pro dítě.
Naopak pokud je dítě umístěno do ústavního zařízení, pravděpodobně se ocitne v místě, které vůbec nezná, v prostředí, které nikdy předtím nezažilo, pravděpodobně bude muset chodit do jiné školy a seznámit se s mnoha novými dětmi a personálem. U dítěte, které bylo pravděpodobně traumatizováno odebráním z rodiny, a dost možná i zkušenostmi ze své rodiny, může být takový přechod velmi těžký a bolestivý.
U miminek a malých dětí se někdy využívá umístění, které se označuje jako souběžné. To je situace, kdy je dítě umístěno v rodině, jež je schválena jako pěstounská, a současně také jako potenciální adoptivní rodina. Tato rodina se o dítě bude starat v roli pěstounské rodiny, zatímco probíhá hodnocení péče rodičů; pokud se zjistí, že péče rodičů nemůže zajistit potřeby dítěte a dítě bude třeba umístit trvale, pak tato rodina může přistoupit k adopci dítěte. Tím se snižuje počet umístění, kterými musí dítě projít, a také se zkrátí doba čekání na nalezení trvalého umístění.
Zdlouhavost a hloubka vyhodnocování pěstounů je částečně dána také snahou zajistit, aby pěstouny byli ti správní lidé, kteří budou schopni zajistit vřelou a stabilní péči o dítě bez vytvoření natolik blízkého citového pouta, které by jim zabránilo připravit dítě na přechod do trvalého umístění nebo zpět do vlastní rodiny. Pěstouni jsou informováni o stavu umístění od samého počátku a jejich sociální pracovník je podporuje při rozvíjení přiměřené úrovně připoutání se k dítěti. Někteří pěstouni cítí, že nebudou schopni nechat odejít dítě, o něž se starali; u těchto pěstounů se doporučuje, aby byli využívání pro dlouhodobou pěstounskou péči.
Objevují se obavy týkající se počtu umístění, kterými děti ve Spojeném království procházejí. Většina dětí, u nichž se umístění často měnilo, jsou děti dospívající, které měly velice narušené dětství, je pro ně často velice těžké stát se součástí rodiny, protože jejich zkušenosti s rodinným životem jsou negativní, a také obvykle mají citové pouto ke své biologické rodině. Pro některé z těchto dětí může být vhodné umístění do malého dětského domova (kapacita 4-8 dětí) u jiných může být přínosná sdílená péče pěstounů a biologické rodiny, která dává dítěti možnost rychle se uchýlit do domova pěstouna v případě, že se situace v biologické rodině zkomplikuje. U některých rodin je možná tato forma podpory ze strany člena širší rodiny, jemuž je poskytována podpora sociálního pracovníka.
Za zprostředkování rozhovoru děkujeme organizaci LUMOS, která usiluje o deinstitucionalizaci systému péče o ohrožené děti. V současné době působí v České republice, Bulharsku, Moldavsku, Černé hoře a Spojeném království.
Zdroj fotografie: www.pixmac.cz