Reportáž z Domu na půli cesty Pohořelice
V rámci příprav následujících dvou témat, kterými jsou příprava mladých lidí na samostatný život mimo ústavní zařízení a návazné služby pro mladé lidi po odchodu z dětského domova či pěstounské péče, jsme se rozhodli navštívit jeden z mnoha domů na půli cesty (DPC). Náš výběr padl na Dům na půli cesty Pohořelice - Velký Dvůr, který provozuje Sdružení pěstounských rodin (SPR).
Činnost DPC nám představil jeho vedoucí Mgr. Ladislav Nevrkla. Hned na úvod jsme se dozvěděli, že DPC právě slaví desáté výročí svého založení. Za jeho vznikem stojí vize a úsilí dlouholetého předsedy SPR Ing. Miroslava Opatřila a jeho manželky Hany Opatřilové. Ti tuto navazující pobytovou službu ve svém kraji tak dlouho postrádali, až se chopili iniciativy a službu sami vytvořili.
Bývalý lovecký zámeček Leopoldsruhe, ve kterém DPC sídlí, musel vzhledem ke svému zchátralému stavu projít náročnou a nákladnou rekonstrukcí, která trvala až do roku 2008, ale už od roku 2002 se stal útočištěm pro mladé lidi vyrůstající bez rodinného zázemí. Cílovou skupinou DPC jsou mladí lidé od 18 do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy či jiná sociálních zařízení, mladí lidé z pěstounských rodin, lidé navracející se z výkonu trestu nebo lidé ohrožení sociálním vyloučením. Posláním DPC je poskytnout jim podporu a pomoc vedoucí k samostatnosti a postupnému začlenění do běžného života společnosti. Kapacita DPC je patnáct klientů a za dobu existence DPC jeho služeb využilo přes 120 mladých lidí. Někteří bohužel opakovaně, a to zejména kvůli problémům s bydlením. „V žádném případě by těchto mladých dospělých nemuselo být tolik, kdyby měl stát vypracovanou kvalitní koncepci sociálního a prostupného bydlení pro tento typ mladých lidí,“ dodal k tomuto Ladislav Nevrkla.
Sociální pracovnice zařízení se snaží ve spolupráci se samotnými klienty DPC a firmami v blízkém okolí vyhledat pro klienty vhodná pracovní místa, kde by mohli získat základní pracovní návyky a vydělat si alespoň na pokrytí poplatku za služby poskytované DPC, což bohužel ve stávající ekonomické situaci regionu a částečně i kvůli okrajovému umístění DPC není snadný úkol. Jako velmi palčivý problém vnímají pracovníci DPC absenci počátečního podporovaného zaměstnání pro tuto sociálně znevýhodněnou skupinu mladých lidí.
V prvních letech fungování DPC byla jeho součástí i biofarma zaměřená na pěstování meduňky, výrobu čaje, chov včel a výrobu medu a chov koní a ovcí. Klienti DPC zde získávali pracovní návyky a dovednosti. Tento model služby se DPC neosvědčil, a proto od něj časem ustoupili. Nyní jsou klienti v rámci aktivizačních činností zapojeni do práce na zvířecí farmě (koně, ovce, stáje, výběhy, krmení), kterou Sdružení pěstounských rodin ve Velkém Dvoře nadále provozuje, a také do údržby a úpravy areálu DPC. Kdo má chuť, může se zapojit a realizovat v menší výtvarné dílně nebo v sezoně pečovat o menší pozemek se zeleninou. Koně na farmě jsou využíváni k hipoterapii, a to nejen pro uživatele služeb DPC, ale i pro pěstounské rodiny a spolupracující zařízení (hlavně speciální školy).
Klienti DPC mohou využívat veškeré služby Sdružení pěstounských rodin a v případě potřeby jim sociální pracovnice pomáhají s obnovením nebo upevněním kontaktu s rodinou. Samozřejmostí je podpora při využívání služeb veřejných institucí (úřad práce, městský úřad, lékařská pomoc apod.). V případě potřeby mají klienti možnost konzultace své těžké životní situace s psychologem SPR.
Běžný den klientů, kterým se ještě nepodařilo zajistit zaměstnání, vypadá přibližně tak, že ráno obhospodaří zvířecí farmu, poté proběhne společná schůzka všech klientů, na níž dojde k rozdělení úkolů na daný den, popř. se řeší další důležité záležitosti. V případě potřeby jsou klientům k dispozici každý všední den dvě sociální pracovnice. V rámci zvyšování samostatnosti a soběstačnosti klientů DPC nezajišťuje stravování, takže si klienti mohou jídlo buď objednat v nedaleké pohořelické jídelně, nebo sami uvařit ve společné kuchyňce.
A jak vlastně vypadá proces přijetí do DPC? Podle vedoucího Ladislava Nevrkly se k nim mladý člověk nejčastěji dostane na základě telefonického kontaktu sociální pracovnice dětského domova, výchovného ústavu, kurátora pro mládež, a to poté, kdy přichází doba, kdy má dítě opustit ústavní zařízení, popř. náhradní rodinnou péči. Občas se ozve sám klient, že má problémy a potřebuje pomoc. Vždy však žadatel o přijetí do DPC musí projevit vlastní zájem o pobyt v DPC, vyplnit přihlášku, absolvovat pohovor s psychologem SPR a uhradit stanovený poplatek za poskytované sociální služby. Služba je klientovi poskytována po dobu jednoho roku, v případě nepříznivé situace lze službu prodloužit.
DPC se od počátku své existence účastní mnoha sociálních projektů a vzdělávacích programů a i díky těmto projektům se mu daří svou činnost financovat. Od začátku letošního roku je DPC kromě jiného zapojen i do projektu s názvem Zajištění vybraných služeb sociální prevence v Jihomoravském kraji. Cílem tohoto tříletého projektu (2012–2014) je pomoci mladým lidem zapojit se do ekonomického, sociálního a kulturního života společnosti.