Archív aktualit > Ostatní novinky > Specifické skupiny dětí očima ombudsmana >

Specifické skupiny dětí očima ombudsmana

V rámci systematických návštěv realizovaných veřejným ochráncem práv v roce 2011 byla posuzována také situace dětí, které jsou umístěny v ústavní výchově a zároveň mají určité specifické potřeby.

„Nezletilým matkám by mělo být umožněno zůstat spolu se svým dítětem v zařízení, kde dosud pobývaly. Pokud to není možné, nesmí umístěním do jiného zařízení dojít k přetrhání kontaktů s jejich rodinou.“ Požadavky vyjádřené standardem nejsou podle zjištění veřejného ochránce práv v mnoha případech respektovány, zařízení nejsou připravena na péči o nezletilé matky s malými dětmi. Těhotné dívky jsou tak ve většině případů přemisťovány, ale vzhledem k malé kapacitě zařízení vybavených pro tento typ klientek dochází k přesunu velmi pozdě, například i v 8. měsíci těhotenství, což zvyšuje stresovou zátěž. Zároveň byly zjištěny vážné nedostatky v praktické úpravě rodičovských práv dětí nezletilých matek v ústavní péči. Pro zařízení, ale i samotné rodiče je poměrně obtížné koordinovat péči o dítě, kdy otec dítě i matku navštěvuje v ústavu, kromě toho může nastat situace, kdy by otec dítě odnesl. Veřejný ochránce práv proto konstatuje odpovědnost OSPOD za předcházení takovým situacím iniciováním úpravy poměrů.

Další specifickou skupinou, na kterou se pracovníci kanceláře veřejného ochránce práv zaměřili, jsou děti – cizinci. Návštěvou specializovaného zařízení pro děti - cizince Permon byly shledány závažné nedostatky v péči o děti a zřizovatel zařízení (MŠMT) byl vyzván k nápravě. Původním záměrem zde byla péče o děti, které se na území ČR ocitly bez vazby na rodinu nebo blízké osoby a jsou ohroženy jazykovou a/nebo kulturní bariérou. V současnosti ale většina dětí v zařízení tuto charakteristiku nesplňuje (možným důvodem je nejasně definovaný a legislativně upravený účel zařízení) a těm, které ji splňují, není poskytována dostatečně odborná podpora a zázemí. V této souvislosti bylo následně konstatováno ze strany dalších odborníků, že počty dětí - cizinců bez doprovodu se snižují. V době prezentace tohoto textu bylo již rozhodnuto o ukončení činnosti zařízení k 30. 6. 2012 (ODKAZ NA AKTUALITY/MÉDIA). Je třeba také poznamenat, že nic nebrání umisťování dětí – cizinců do běžných ústavních zařízení, jejich specifické potřeby by přitom měly být zohledněny v individuálním plánu ochrany dítěte.

Mezi dětmi v ústavní péči je vymezena skupina dětí diagnostikovaných jako děti s potřebou výchovně – léčebné péče. Zásadním požadavkem v péči o tyto děti je odpovídající odborný přístup a podmínky. Ty ale podle zjištění ombudsmana nejsou upraveny zákonem, a není tak nastaven ani minimální standard této náročné péče včetně odborného personálu potřebného pro individuální přístup k dětem. „Dalším důsledkem nedostatečné právní úpravy je, že nejsou zohledněny výchovné a zdravotní problémy některých dětí, které jsou takové intenzity, že není žádoucí či bezpečné realizovat jejich zákonem konkretizovaná práva ve stejném rozsahu, jako je to přirozené u dětí bez těchto problémů,“ konstatuje veřejný ochránce práv ve zprávě ze systematických návštěv ústavů.

Pro děti s duševními poruchami označuje veřejný ochránce práv za zcela nedostatečný rozsah pedopsychiatrické péče poskytované přímo v zařízeních. Rozdělení zdravotní a výchovné péče pro tyto děti je systémovým nedostatkem, který by měl být řešen vznikem specializovaných zařízení. Stejně tak byl zjištěn nedostatek zařízení pro děti se závažnou poruchou chování. Tyto děti jsou umisťovány do současných typů zařízení, kde jim ale není poskytována adekvátní péče, naopak jsou vzhledem k projevům chování podrobovány restrikci. Pro práci s dětmi s extrémními poruchami chování neexistuje koncepce, zejména pokud jde o zvládání agresivity dětí. Extrémní poruchy chování nejsou ani odborně vymezeny a není stanovena jejich diagnostika, chybí tedy jednoznačné odůvodnění pro přemisťování dětí do zařízení určených pro děti s touto poruchou. Za zcela nevyřešenou považuje veřejný ochránce práv otázku tzv. „hraničních dětí“, které potřebují zdravotní, výchovnou i sociální péči.

Ombudsman se v rámci svých šetření zaměřil také na závažnou otázku hospitalizace dětí v psychiatrických léčebnách. V tomto směru je za standard považována dostatečná odbornost a kvantita pracovníků samotných školských zařízení, jejich spolupráce s pedopsychiatry, prvotní zajištění ambulantních forem terapie, jednoznačná indikace pro pobytovou péči a dostatek odborných služeb. Realita zjištěná v rámci systematických návštěv tomuto předpokladu ale neodpovídá. Pedopsychiatři i ambulantní péče jsou nedostupné, personál školských zařízení není odborně proškolen a souhlas rodičů potřebný pro hospitalizaci dítěte nevychází často z důkladného poučení zdravotním pracovníkem. Zvlášť alarmující zjištění přinesla i revize důvodů umisťování dětí do psychiatrických léčeben, zejména pokud jde o výchovné či kázeňské problémy či dokonce neshody s vedením ústavu.

Akční plán k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí na roky 2012 – 2015 reaguje na situaci dětí se specifickými potřebami především v cíli č. 1, kde je popsán postup pro vytvoření jednotné diagnostiky potřeb dětí a jejich rodin, z níž by následně byl vypracován individuální plán ochrany dítěte.