Životní podmínky v ústavech očima ombudsmana
Pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv se v rámci návštěv dětských domovů zaměřili rovněž na podmínky v jednotlivých ústavních zařízeních a také na to, jak kvalitní péče se tam dětem dostává. Podle ombudsmana by všechna zařízení již měla být rodinného typu, umístěná v běžné zástavbě města a dítě by mělo žít v prostředí, které se bude co nejvíce podobat běžné domácnosti. V některých zařízeních tomu tak stále ještě není.
Zatímco některá zařízení představují příklad dobré praxe – například Dětský domov Karlovy Vary a Ostrov, stále ještě existují zařízení, jejichž umístění i stavebně-technický stav je zcela nevyhovující. Stále také ještě chybí menší specializovaná zařízení, kde by byla dětem se specifickými problémy poskytnuta individuální péče a zabránilo se jejich shromažďování ve velkých zařízeních.
Každé zařízení má na základě zákona o výkonu ústavní a ochranné výchovy povinnost vypracovat každému dítěti jeho programy rozvoje. Podle zjištění ochránce však v některých zařízeních působily velmi formálním dojmem a vzhledem ke stavu konkrétních dětí vznikla pochybnost, zda jsou opravdu používány jako „živý nástroj“ při rozvoji dítěte. „Programy neobsahovaly žádná doporučení ani cíle. Nebylo tedy možné zjistit, zda ve výchově dítěte dochází k pokrokům,“ stojí ve zprávě ombudsmana.
Ombudsman při návštěvách zjistil také vážné nedostatky v právu na soukromí. Porušováním práva na soukromí mohou podle ombudsmana být například průzory ve dveřích pokojů, koupelen, neuzamykatelné dveře toalet či sprchování pod dohledem pracovníků. „Děti tak nemají možnost téměř žádného okamžiku, aby mohly být chvíli o samotě. To vše vede k internátnímu dojmu s minimální mírou soukromí,“ uvedl ombudsman JUDr. Pavel Varvařovský. Další nepřípustnou praxí zasahující do práva na soukromí je kontrolování elektronické korespondence dětí či bezprostřední přítomnost pracovníků zařízení během telefonování dítěte.
Nemalá část zprávy se také zaobírá oblastí kontaktu dítěte umístěného v ústavu s vnějším světem. Podle ombudsmana by návštěvám dítěte neměla být kladena nepřiměřená organizační či administrativní omezení. Velmi negativně ochránce hodnotí rovněž zařazování zákazu návštěv třetích osob do motivačního systému u dětí s nařízenou ústavní výchovou či povinnou přítomnost pracovníka zařízení při návštěvě např. rodičů u dítěte.
Ombudsmana zajímala i možnost vycházek u dětí. V některých zařízeních podle ochránce docházelo k tomu, že se za určitých podmínek dítě po několik dní vůbec nedostalo na vzduch v důsledku opatření ve výchově či umístění na izolaci po návratu z útěku. K tomu ombudsman dodává, že i člověk podrobený režimu vazby či trestu odnětí svobody má vyšší standard zacházení, když je mu zaručena minimálně hodina pobytu na čerstvém vzduchu denně.
Ochránce se věnoval v rámci podmínek života v zařízeních i personální stránce, která v nemalé míře ovlivňuje chod a kvalitu zařízení. Ze zjištění ochránce vyplývá, že v zařízeních chybí dostatečný počet odborného personálu, který by například byl schopný poskytnout péči i dětem s mentálním postižením, autismem či zdravotním znevýhodněním. „Ačkoli lze obdivovat mnohdy heroické výkony vychovatelů u dětí s autismem, kteří neabsolvovali žádný speciální vzdělávací kurz ohledně práce s dětmi s poruchami autistického spektra, a mají ve skupince šesti dětí např. čtyři takové děti, je tento stav neúnosný,“ uvedl Varvařovský. Ombudsman uzavírá kapitolu věnující se personálnímu zabezpečení zařízení obavami o další zhoršování současného stavu, a to vzhledem k požadavku Ministerstva školství, mládeže a tělových snížit počet pracovníků ve všech zařízeních o 15 %.
Čtěte také:
4. díl (oblast) - Náhradní rodinná péče
3. díl (oblast) - Sociálně-právní ochrana dětí
2. díl (oblast) - Právo na rodinný život
1. díl (oblast) - Politika péče o ohrožené děti
Zdroj informací: www.ochrance.cz, zdroj fotografie: Petr Najman