Politika péče o ohrožené děti očima ombudsmana
Pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv v roce 2011 uskutečnili systematické návštěvy v celkem 23 zařízeních (dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy). Ze získaných poznatků byl zpracován dokument nazvaný Standardy péče o ohrožené děti a jejich rodiny. V několika následujících aktualitách se Vám pokusíme představit nejdůležitější poznatky z tohoto materiálu, a to včetně jejich zasazení do širšího rámce péče o ohrožené děti.
1. POLITIKA PÉČE O OHROŽENÉ DĚTI
„Jsem nucen konstatovat, že stát nedisponuje prostředky, kterými by aktivně podporoval právo na rodinný život,“ píše veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský v poznatcích ze systematických návštěv veřejného ochránce práv. Podle ombudsmana je stát povinen činit opatření směřující k ochraně rodinného života, a tím plnit své pozitivní závazky vyplývající zejména z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stejně jako ostatní subjekty zabývající se péčí o ohrožené děti, tak i veřejný ochránce práv kritizuje rezortní roztříštěnost, která podle něj oslabuje možnost účinně transformovat systém náhradní péče o dítě. Podle ombudsmana by měla být politika ochrany práv dětí koncepčně řízena jedním rezortem, který by měl být za plnění úkolů v této oblasti zodpovědný. I Národní strategie ochrany práv dětí ve svém cíli č. 12 počítá se sjednocením systému. Nejpozději do roku 2014 dojde k provedení legislativních úprav vedoucích ke sjednocení systému ochrany práv dětí a péče o ohrožené děti.
Ombudsman také ve zprávě kritizuje nedostatečnou síť podpůrných služeb (služby sociální prevence, ambulantní a terénní služby), které by rodinám ohroženým sociálním vyloučením pomohly překonat tíživou situaci a předešly odebrání dětí z rodinného prostředí. Právě i oblast komunitních služeb je jedním z cílů obsažených v Akčním plánu k naplnění Národní strategie ochrany práv dětí na léta 2012 – 2015. Akční plán počítá mimo jiné s vytvořením sítě komplexních služeb a jejich následnou podporou. V rámci individuálního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí bude definován a pilotně ověřen nejvhodnější model sítě služeb včetně způsobu jejich koordinace, metodického vedení, financování, monitoringu kvality a efektivity včetně metodiky síťování služeb obsahující stanovení role státu, krajů, obcí, subjektů poskytujících služby a uživatelů služeb.
Ombudsman také při svých návštěvách zjistil, že přestože existuje nespočet subjektů, které kontrolují dodržování práv dětí v ústavech, lze mít důvodné pochybnosti o tom, že standardy kontroly, jak je formuluje Směrnice OSN pro náhradní péči o děti, jsou dodržovány. Každá z kontrolujících institucí, ať už jde o Českou školní inspekci, státní zastupitelství nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí, se zaměřuje pouze na určitou výseč práv dítěte. Proto by měl stát zajistit nezávislou a účinnou kontrolu respektování práv dětí v zařízeních, a to takovým způsobem, aby se kontrolující subjekty zabývaly širším kontextem dodržování práv dětí (včetně práva na rodinný život). Kontrolní mechanismus musí disponovat odpovídajícími pravomocemi k zajištění práv dětí, a to tak, aby byl od prvopočátku problémů v rodině hájen nejlepší zájem dítěte.
Zdroj informací: www.ochrance.cz, zdroj fotografie: www.pixmac.cz