Ombudsman: Stát nedokáže zajistit právo na rodinný život
Ve čtvrtek 5. dubna 2012 se v Poslanecké sněmovně PČR konal odborný seminář veřejného ochránce práv s názvem Péče o ohrožené děti a jejich rodiny. Cílem semináře bylo seznámit přítomné s výsledky systematických návštěv, které realizovali pracovníci Kanceláře VOP v roce 2011 v dětských domovech a výchovných ústavech. Program semináře byl sestaven tak, aby zjištění z návštěv byla zasazena s pomocí dalších přednášejících do širšího rámce problematiky péče o ohrožené děti. V rámci semináře nebylo hovořeno tedy pouze o podmínkách v jednotlivých kontrolovaných zařízeních, ale také o právech dětí na rodinný život.
Seminář zahájil veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský, který řekl, že by pro společnost měl být vždy nejvyšším zájmem právě zájem a blaho dítěte a je potřeba, aby praxe naplnila tyto pojmy správným obsahem. Dále dodal, že stát má být v této oblasti zdrženlivý a má zasahovat jen v těch nejnutnějších případech.
Na slovo ombudsmana navázala předsedkyně Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti Poslanecké sněmovny PČR Helena Langšádlová, která uvedla, že je třeba, aby se prioritou stala prevence, tedy práce s ohroženou biologickou rodinou, aby nedocházelo k odebírání dětí, a pokud už k odejmutí dítěte z rodiny dojde, aby v případech, kdy je to možné, dostala přednost pěstounská péče před péčí institucionální.
Jako třetí vystoupila vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, podle které ukážou zjištění obsažená ve zprávě VOP skutečný stav systému péče o ohrožené děti. Šimůnková se také krátce věnovala náboru nových pěstounů. Řekla, že při jejich výběru je třeba klást velký důraz na to, aby věděli, s jakými výchovnými problémy se mohou pěstouni u dětí setkat, protože tyto děti budou na pěstouny klást větší nároky.
Na závěr úvodního bloku vystoupil náměstek ministra práce a sociálních věcí pro sociální a rodinnou politiku David Kafka, který řekl, že téma ohrožených dětí a transformace systému dostává stále větší důraz. Pan náměstek shrnul, co ministerstvo dělá pro změnu – připravili například novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí nebo národní strategii ochrany práv dětí a její aktuální doplnění formou akčního plánu.
V rámci hlavního seminárního bloku s názvem Zjištění ze systematických návštěv ochránce, povinnosti státu a právo na rodinný život vystoupila jako první Petra Zdražilová z Kanceláře veřejného ochránce práv. Shrnula zjištění ze systematických návštěv, které se v roce 2011 konaly ve 12 dětských domovech, 2 dětských domovech se školou a 9 výchovných ústavech. Podle Zdražilové nedošlo od roku 2006, kdy byla provedena první systematická návštěva, k výraznějším systémovým změnám, nedostatky přetrvávají a objevují se další palčivé a neřešené otázky.
Zdražilová vidí prvotní pochybení na straně státu, který nedokáže zajistit efektivní kontrolu dodržování práva na rodinný život. Chybí rovněž preventivní služby pro ohrožené rodiny nebo fungující systém sociálního bydlení. Zdražilová rovněž potvrdila nerespektování judikatury Evropského soudu pro lidská práva i vnitrostátního ústavního soudu. V další části vystoupení Zdražilová naznačila nejčastější zjištění z návštěv v ústavních zařízeních. Ta budou rozebrána v dalších aktualitách.
Jako další na semináři vystoupila ředitelka Střediska náhradní rodinné péče Věduna Bubleová, která ve stručnosti shrnula historii péče o ohrožené děti. V historickém exkurzu vypíchla období první republiky, kdy byl podle ní systém o ohrožené děti dokonalý, zatímco například v 50. letech minulého století došlo k potlačování individuality a zájmů dítěte. Bubleová rovněž zmínila řadu výzkumů a studií, které ukazují, jaké negativní dopady má institucionální péče na dítě.
Na problematiku odebírání dětí z rodiny, participační právo dítěte (právo vyjadřovat se ke všem záležitostem, které se dítěte týkají) nebo na institut střídavé péče se ve svém příspěvku zaměřil Faisal Husseini z Ústavního soudu ČR. Podle Husseiniho by aplikace rodinného práva neměla být automatická, ale měla by vždy reflektovat aktuální situaci rodiny a konkrétní potřeby a zájmy dítěte, protože rodina je pro dítě prostředím svobody, kterou musí stát chránit.
Dále vystoupil Miloslav Macela, ředitel odboru rodiny a dávkových systémů MPSV, který řekl, že správná doba pro reformu systému péče o ohrožené děti již minula, ale i tak se dá mnoho věcí změnit k lepšímu. Pomoci k tomu v současné době může například novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která je v současné době projednávána na půdě poslanecké sněmovny. Macela rovněž uvedl, že do debaty o změně systému přichází systémem unavení lidé, z čehož pramení velké množství nedůvěry v něco nového. Nejen ministerstvo, ale i lidé z praxe stále častěji narážejí na rezortní roztříštěnost, která panuje podle Macely jen u nás a v Azerbajdžánu. Macela své vystoupení zakončil tím, že klíčoví hráči v transformaci budou územně samosprávné celky, ať už půjde o kraje či obce.
Seminář dále obohatili dva mladí lidé, kteří prošli dětským domovem. Gracián Svačina a Miloš Nguyen popsali své zkušenosti ze života v dětském domově. Jejich vystoupení sklidilo pozitivní i negativní reakce. Asi nejkontroverznějším vystoupením v rámci diskuze bylo vystoupení radní pro oblast školství kraje Vysočina Marie Kružíkové, která řekla, že se jí dotklo, jak mladí muži svým vyprávěním očerňují dětský domov, ve kterém vyrůstali.
Po přestávce na oběd následoval blok s názvem Systém náhradní péče o děti v praxi, v jehož rámci byly prezentovány příklady dobré praxe. Jako první vystoupil náměstek hejtmana Karlovarského kraje pro oblast sociálních věcí Miloslav Čermák, který mluvil zejména o přetíženosti pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí a o tom, že školství se nebere jako priorita ve společnosti a politice.
Následoval další zástupce kraje, tentokrát vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí Krajského úřadu Olomouckého kraje Pavel Podivínský. Ten hovořil o výstupech v rámci tzv. pilotních pracovišť, které byly zapojeny do ověřování principů uvedených v Národním akčním plánu péče o ohrožené děti. Konkrétně Olomoucký kraj se podle Podivínského zaměřil na zpracování a ověřování standardů kvality péče poskytované orgány sociálně-právní ochrany dětí, jejichž cílem má být sjednocení výkonu sociálně-právní ochrany a stanovení závazných postupů v jejich práci.
Jako další vystoupil radní pro sociální oblast Pardubického kraje Jiří Brýdl, který stejně jako radní Čermák mluvil o problematickém postavení orgánu sociálně-právní ochrany dětí v současném systému.
Na závěr vystoupili dva ředitelé zařízení pro výkon ústavní výchovy, u nichž v loňském roce proběhla systematická návštěva veřejného ochránce práv a jež byly shledány jako příklady dobré praxe v práci s ohroženými dětmi. Jedním z nich byl ředitel Dětského domova Karlovy Vary a Ostrov Petr Zmuda, jehož příklad dobré praxe jsme prezentovali i my na webu Čí je dítě? a můžete si jej přečíst ZDE, a druhým byl Patrik Matoušů z Výchovného ústavu Klíčov, který se rovněž stal jedním ze subjektů, jež jsme se rozhodli prezentovat na našem webu ZDE.
Poznatky veřejného ochránce práv najdete ZDE.
Zdroj fotografie: www.ochrance.cz