Vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny

Vyhodnocování je proces, nikoli jednorázový akt

Mgr. Michaela Teplá

S tématem vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny jsem měla možnost se podrobně seznámit na jaře roku 2012 v rámci vzdělávání, kde tým sociálních pracovníků z Velké Británie představoval teoretická východiska i praktické zkušenosti s vyhodnocováním potřeb dětí na jejich půdě.

Na základě získaných informací a dovedností jsem začala v přímé práci vyhodnocovat potřeby několika dětí, s jejichž rodiči jsem navázala spolupráci jako sociální pracovnice programu Podpora pro rodinu a dítě, o. s. Amalthea. Tento nástroj podle mého názoru přispívá spolu s individuálním plánováním ke zvyšování kvality nabízených služeb, ale především staví do popředí názor a zájem dítěte a přispívá k cílené a na míru šité nabídce pomoci.

Vyhodnocování představuje systémový přístup (proces, nikoli jednorázový akt) ke shromažďování, zaznamenávání a analyzování informací získaných z různých zdrojů vztahujících se k naplňování potřeb dětí. Zjišťujeme díky němu, jak jsou naplňovány vývojové potřeby dítěte, mapujeme schopnost rodičů tyto potřeby dítěte naplňovat a jaký dopad má na tuto schopnost situace, která vedla k vyhodnocování, a zároveň sledujeme pozitivní a negativní dopad prostředí a rodiny na dítě.

Hlavním aktérem procesu by měl být klient – dítě. Změna pojetí klient - objekt pozorování na klient - subjekt vyhodnocování je velkým posunem především na půdě státních institucí. Klient zná svou situaci nejlépe, vždyť je to on, kdo ji zažívá - je odborníkem na svůj život.

Úkolem nás, sociálních pracovníků, je udržet dítě jako střed procesu (ve středu procesu), protože ve složitých situacích je překvapivě snadné zájem dítěte ze zřetele ztratit.

Zainteresovaní odborníci v případu (OSPOD, NNO – nestátní nezisková organizace, lékaři, učitelé, psychologové) mají různé znalosti a zkušenosti se životem rodiny, které by měly být v hodnocení zahrnuty. Je však zapotřebí rozlišovat domněnky a vlastní mínění od faktů a důkazů. Ve vyhodnocení se tak snažím uvádět informace založené na důkazech, popř. názory dítěte a rodiny označené přímou/nepřímou řečí.

Při vyhodnocování máme možnost využívat různé přístupy, metody a pomocné nástroje (např. případová konference, rodinná konference, RVZD – Rozhodujeme v zájmu dítěte, dotazník AUDIT – Test pro identifikaci poruch způsobených užíváním alkoholu atd.). Přímou práci v rodině mně usnadňuje navození pocitu důvěry a partnerský přístup ke klientovi založený na empatii, autenticitě a akceptaci. Klienti bývají zájmem nás "odborníků" o jejich vlastní názor v pozitivním slova smyslu zaskočeni a o to více se aktivně zapojují.

Výsledkem časově ohraničeného procesu (do 30 dní od přijetí případu) by se měl stát přesný a holistický obraz o situaci dítěte s cílem určit jeho potřeby - zajistit ten nejlepší výsledek pro dítě. Můžeme k tomu používat zaběhlé nástroje či objevovat nové (rozhovor, pozorování, dotazníky, společná hra, výtvarné aktivity, projekční techniky - např. Ostrov rodiny, ekomapa, časová osa, rodokmen a další). Hravé a výtvarné pomocné nástroje využívám především u dětí, abych s jejich pomocí dokázala lépe pochopit jejich pocity, přání i obavy.

Při popisu situace se nezaměřuji výhradně na obtíže, problémy a nedostatky dítěte a rodiny, ale naopak se snažím soustředit na silné stránky - vyzdvihnout ochranné faktory dítěte a rodiny.

Z mého pohledu je stěžejní součástí vyhodnocování analýza situace a potřeb dítěte, na níž úzce navazuje tvorba individuálního plánu ochrany dítěte (IPOD). Analýza shromažďuje konkrétní fakta a jednotlivé potřeby, které nejsou u dítěte dostatečně naplňovány (např. pravidelné užívání léků na ADHD, trávení volného času s rodiči atd.). Veškeré nenaplněné potřeby se pak snažím přenést v konkrétních měřitelných cílech a úkolech do IPOD, vytvářeného ideálně za přítomnosti dítěte, rodičů, spolupracujících osob a subjektů na případové konferenci. Přitom s ostatními účastníky přihlížíme k tomu, která oblast je momentálně v rodině s ohledem na bezpečí a zájem dítěte nejpalčivější a této oblasti se pak věnujeme nejintenzivněji.

Za největší přínos vyhodnocování považuji zapojení dítěte a jeho rodiny jako přímých účastníků procesu, časově ohraničený proces vyúsťující v celostní objektivní obraz situace ohroženého dítěte a spoluúčast rodiny, dalších spolupracujících osob a institucí při tvorbě individuálního plánu ochrany dítěte jako strukturovaného procesu práce.