Vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny

Hodnocení už je přímá práce s rodinou

Doc. PhDr. Oldřich Matoušek, CSc.

Hodnocení už je přímá práce s rodinou

Hodnocení je součást práce s rodinou, nelze ho od této práce s rodinou oddělit. Způsob, jakým je provedeno, předjímá další průběh práce s rodinou, protože definuje rámec, definuje důležité aktéry, definuje důležitá chování a prožitky a také směřuje pozornost všech zúčastněných k určitým cílům práce s rodinou.

Rodina obvykle přichází již někým ohodnocená

Rodinou se profesionálové zabývají po nějakém podnětu. I ten (pokud nevychází z rodiny) už je hodnocením. Rodina může mít za sebou i celou sérii hodnotících doporučení a pokusů o ovlivnění. Historie pokusů o řešení problémů rodiny stojí za zmapování, mj. protože z ní je možné vyčíst: typickou reakci profesionálů na problémy rodiny, typická očekávání profesionálů týkající se postupů, které mají přinést změnu, typické reakce rodiny na pokusy o změny a také pravděpodobné vyladění rodiny vůči dalším pokusům o změny.

Pracovník přesto z těchto materiálů získává určitou předběžnou představu o rodině, která by měla být předmětem jeho reflexe, ne však závazným vodítkem. Vlastní hodnocení může mít následující východiska:

Hodnocení vycházející z aktuálního problému bez závazné struktury

Jednou možností je skládat obraz o problémech rodiny podle toho, co sami její (dospělí) členové jako problém definují. Takové hodnocení nevyžaduje žádnou pevnou strukturu zjišťovaných fakt.

Výhodou tohoto přístupu je, že profesionál je veden rodinou. Snadněji se s ní spojí. Snadněji najdou společnou řeč. Snadněji společně zformulují cíle. Důležitá a těžká témata se mohou vynořit později, až když je na jejich otevření někdo z rodiny připraven. Potíž tohoto přístupu představují témata, v nichž se dospělí rozcházejí, a rozdílná očekávání, která z toho vyplývají, a také „zakázky“ jiného subjektu, předepisující k jakým cílům má práce s rodinou mířit, pokud s nimi jeden nebo více členů rodiny nejsou srozuměni.

Hodnocení vycházející z aktuálního problému podle doporučené struktury

Je možné např. rozdělit hodnocení do následujících čtyř etap:

1. Aktuální problém (a jeho vztahové kontexty).

2. Přezkoumání interakcí udržujících problém.

3. Strukturovaná explorace minulosti ovlivňující současné vztahy v rodině. (Provádí se s dospělými v přítomnosti dětí.)

4. Přezkoumávání možností jiných způsobů chování členů rodiny. (Minuchin a kol., 2007).

Hodnocení je v tomto pojetí součástí terapie. Nevýhodou je, že některé osobní problémy (např. alkoholismus) je lépe primárně řešit mimo rodinu a až v určité pozdní fázi řešení zapojovat rodinu. Při exploraci minulosti mohou vyjít najevo fakta traumatizující někoho ze zúčastněných.

Hodnocení rodiny podle doporučené struktury, přičemž ohniskem pozornosti je ohrožený jednotlivec

Člen rodiny je definován jako centrum zájmu (např. dítě) a je popisována jeho situace v rodině podle předem připraveného schématu. Takto se postupuje u připravované vyhlášky k české novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Hodnocení má obsahovat: a) hodnocení dítěte, které zahrnuje zjištění míry ohrožení dítěte, posouzení úrovně vývoje dítěte a stanovení kladných vlastností a schopností dítěte, b) hodnocení rodiny, které zahrnuje zejména analýzu situace rodiny a rodinného prostředí, analýzu příčin krize v rodině, vyhodnocení kvality vztahu rodiče a dítěte, identifikaci potřeb rodiny, identifikaci zdrojů rodiny, zejména vztahových, ekonomických a sociálních, identifikaci výchovných kompetencí, osobních předpokladů rodičů k výchově dítěte a zhodnocení potenciálních rizik ohrožení dítěte i materiální a finanční podmínky života rodiny, c) hodnocení širšího prostředí rodiny, které zahrnuje zejména identifikaci zdrojů v širší rodině, zejména vztahové, ekonomické a sociální zdroje a jejich využitelnost pro hodnocenou rodinu, identifikaci zdrojů v komunitě, zejména dostupnost a kvalita sociálních, zdravotních, výchovně-vzdělávacích a komunitních služeb nebo bezpečnost lokality a identifikaci dalších zdrojů.

Nevýhodou je, že jednotlivec je takto „nadřazen“ rodině. (Toto nadřazení u nás podporuje i legislativa.) Přitom dítě nemůže prospívat mimo rodinu. Potřeby ohroženého jednotlivce mají přednost před vším ostatním.

Systematické hodnocení celé rodiny podle sfér jejího fungování

Další možností je pokusit se udělat přehled toho, jak rodina funguje, podle schématu sfér fungování rodiny. Viz metodika SIDRO (Matoušek, Pazlarová, 2010).

Výhoda tohoto přístupu spočívá v tom, že rodina i pomáhající profesionál si mohou udělat „inventuru“ svých potřeb. Od začátku je možné počítat s tím, co může představovat obtížná témata. Např. dětská traumata dospělých, násilí mezi partnery, opakované nevěry, závislost na alkoholu atp. Potíž tohoto přístupu spočívá v tom, že posiluje expertní roli posuzovatele. Dále to, že se současně vynoří více problémů a nemusí být snadné mezi nimi určit priority. Postup je náročný i na volbu a určení posloupnosti metod hodnocení. (Něco je vhodné zjišťovat individuálními rozhovory, něco rozhovorem s rodiči, něco v interakci celé rodiny.)

Literatura:

Matoušek, O., Pazlarová, H. (2010): Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. Praha: Portál.

Minuchin, S., Nichols, M.P., Wai-Yung, L. (2007): Assesing Families and Couples: From Symptom to System. New York: Pearson/Allyn and Bacon.

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat