ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Vyhodnocování situace ohroženého dítěte a jeho rodiny > Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny / Mgr. Martina Konvrzková >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny
Mgr. Martina Konvrzková
Vyhodnocování situace dítěte a rodiny (dále jen vyhodnocování) je ve STŘEPu jedním ze základních pilířů práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou. Prolíná se všemi činnostmi, které pracovníci STŘEPu společně s rodinami realizují - ať již spolupracují v režimu zákona o sociálních službách nebo zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Jedná se o dlouhodobý proces shromažďování, porovnávání, pozorování, analýzy a syntézy informací, který probíhá od prvního kontaktu pracovníka s rodinou do ukončení jejich spolupráce. Nezaměřují se pouze na popis nežádoucí situace, ale zjišťují, identifikují její příčiny, délku trvání a působení na dítě v různých oblastech jeho vývoje a chování. V kontextu rizikové nebo nežádoucí situace dítěte a rodiny společně hledají zdroje, potřeby a kompetence jednotlivých členů rodiny, širší rodiny i komunity. Kvalitní vyhodnocení je základem pro sestavení individuálního plánu práce s dítětem a rodinou.
Vyhodnocení situace dítěte a rodiny na začátku spolupráce rodiny se STŘEPem pomáhá vytvořit rodině i pracovníkovi přehled o tom, které oblasti potřeb dítěte rodiče nebo rodina dokáží zajišťovat (zdroje) a co je v jiných oblastech (rizika v kontextu potřeb) třeba dělat proto, aby se dítě dobře/lépe rozvíjelo.
Podmínkou kvalitního vyhodnocování je spolupráce rodičů, příp. i dítěte (dle typu potřeb/rizik, věku a rozumových schopností) s pracovníkem. Bez této spolupráce nelze dojít k transparentnímu vyjednávání ohledně potřeby konkrétních činností, které k plánovaným změnám mohou vést a které mohou být obsahem následujících konzultací v rodině. Rodiče, příp. i dítě nejdříve potřebují porozumět tomu, co a proč je dobré dělat jinak, aby byli následně, s dohodnutou podporou (obsahově i časově) ochotni a schopni své rodičovské a sociální chování měnit. A to nejen během jednotlivých konzultací pracovníka STŘEPu v rodině, ale aby byli postupně schopni zařazovat jednotlivé činnosti a vzorce chování do běžného života rodiny.
Proto pracovník STŘEPu při vyhodnocování kromě míry rizik v naplňování potřeb dítěte zjišťuje:
Stručně lze říci, že vyhodnocování je dobrým nástrojem sociálního učení rodičů a dítěte – proto je třeba v průběhu vyhodnocovacích konzultací „pečovat“ o principy podporující sociální učení – klidná a podporující atmosféra, smysl a porozumění, spolupráce, zpětná vazba, akceptace, partnerství, respekt.
K vyhodnocování je ve STŘEPu využívána Dubowitzova škála (autor vychází ze své níže uvedené definice základních potřeb dítěte): „K zanedbávání péče o dítě dochází tehdy, pokud nejsou uspokojovány jeho základní potřeby, a to bez ohledu na příčinu. Základní potřeby dítěte jsou: adekvátní strava, odpovídající oblečení, bezpečný a chránící domov, adekvátní zdravotní péče, vzdělávání, adekvátní dohled, ochrana před nebezpečím z okolního prostředí, pozitivní přijetí a podpora dítěte“ (Dubowitz, DePanfilis 2000).
V souvislosti se základními potřebami dítěte Dubowitz rozlišuje následující položky: zanedbávání výživy, zanedbávání ošacení, bezdomovectví, zanedbávání zdravotní péče, zanedbávání vzdělávání, neadekvátní dohled, zanedbávání ochrany dítěte před nebezpečím z okolního prostředí, emoční zanedbávání).
Pro stanovení míry zanedbávání dítěte byla Dubowitzem vypracována tříbodová stupnice, která vymezuje míru nebezpečí, které vyplývá z nedostatečné nebo nekvalitní péče o dítě. Pracovník u každé položky zanedbávání hodnotí kvalitu rodičovské péče u dítěte pomocí třístupňové škály rizik – mírného, středního a vysokého. Při posuzování ohrožení dítěte je důležitá nejen schopnost pracovníka rozpoznat aktuální i potenciální rizika ohrožení vzhledem k věku a situaci každého dítěte zvlášť. V neposlední řadě je důležité, aby pracovník dokázal rodině nabídnout adekvátní míru intervence/podpory k míře rizik (např. mírné riziko – intervencí může být osvěta, jednorázové poradenství, střední riziko – intervencí je komplexní posouzení všech potřeb dítěte pomocí urgentní případové konference, zjištění a zajištění bezpečí dítěte, krátkodobý/střednědobý plán týmové spolupráce rodiny s odborníky) a aby rodina tuto kombinaci intervence a podpory vnímala jako příležitost ke změnám.
Použitá literatura:
1) Bechyňová, V. a kol.: Metodická doporučení STŘEP. Praha, Nadace Sirius 2011.
2) Bechyňová, V.: Metodický manuál STŘEP. Praha, veřejně nepublikováno 2012.
3) Dubowitz, H., DePanfilis, D.: Handbook for Child Protection Practice. Sage Publications. Inc., Thousand Oaks 2000.
Mgr. Martina Konvrzková
Mgr. Martina Konvrzková vystudovala speciální pedagogiku na UK v Praze. V občanském sdružení STŘEP pracuje na pozici koordinátorky sociální služby a manažerky metodicko-vzdělávacích projektů zaměřených na rozvoj sanace rodiny, pilotování nových přístupů v sociální/sociálně-pedagogické práci s dítětem a rodinou – např. týmové vyhodnocování situace dítěte a rodiny, interkulturní přístupy, práce mobilního týmu s dítětem.