Případové konference

Jak pořádání případových konferencí přispívá k uvádění novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí do praxe

Věra Bechyňová, Dis.

Od 1. 1. 2013 nabyla  účinnosti novela zákona č. 359/1999 Sb.  o sociálně-právní ochraně dětí (novela), ve znění pozdějších předpisů (SPO), která hovoří o případových konferencích (PK)  jako o standardním nástroji sociální práce s ohroženými dětmi a  rodinami (vlastními i náhradními).

Nejedná se o jedinou změnu, kterou novela obsahuje. Domnívám se, že není třeba další změny vypisovat – jsou tématy porad sociálních pracovníků na všech úrovních – od porad na MPSV po každodenní rozhovory na odděleních SPOD. Není divu, že jsou sociální pracovníci SPOD v souvislosti s novými povinnostmi vytíženi a každý podnět, který jim ušetří čas a/nebo usnadní práci bez rizika snížení její kvality, pro ně znamená podporu. Sociální práce je smysluplný, ale emočně náročný obor. Proto zde dvojnásob platí přímá úměra – dobře podpořený sociální pracovník může kvalitně podporovat klientské rodiny, dobře podporovaný rodič může dobře podporovat své děti, které se pak mohou naučit dobře podporovat samy sebe…

Proto vítám iniciativu redakce Čí je dítě, která se bude věnovat zveřejňování metodických materiálů a příkladů dobré praxe týkající se PK, ze kterých bude možné čerpat inspiraci a používat je v přímé práci.

Podaří-li se sociálním pracovníkům nastavit dobrou praxi při realizaci PK, stanou se jejich základním pracovním nástrojem. Budou ho moci využívat pro realizaci  dalších změn, které novela obsahuje a které jsou založeny na multidisciplinární spolupráci (např. vyhodnocování situace dítěte a rodiny, plánování, změny v oblasti pěstounské péče). Přirozeným vývojem praxe se z nich postupně stanou koordinátoři intervence a/nebo podpory rodiny ohroženého dítěte v síti dalších spolupracujících institucí. Zbaví se zátěže „osamělého řešitele“ obtíží rodiny, na jejichž rizika pro dítě rodina často nenahlíží.

Níže uvedená definice PK odráží jejich aktuální podobu v práci s ohroženým dítětem a jeho rodinou.  Může být užitečná i pro jednoduché rozlišení PK od běžného pracovního setkání sociálního pracovníka s rodiči a dalším odborníkem, od případových porad odborníků, kteří „pouze“ hovoří o obtížích dítěte a rodiny, nebo od činnosti komisí zaměřených na prevenci nežádoucího chování dítěte či podmínek v rodině.

Případová konference – definice

Případová konference je plánované, koordinované a pevně strukturované pracovní setkání rodičů/dítěte a odborníků, kteří pracují, pracovali nebo budou pracovat s ohroženým dítětem, jeho rodiči, příp. i s členy širší rodiny.

Smyslem PK je za aktivní spolupráce rodičů/dítěte a odborníků komplexně vyhodnotit situaci dítěte a jeho rodiny, pojmenovat cíl (intervence a/nebo podpory) a vytvořit plán činností, které dítěti a rodině pomohou cíle dosáhnout.

Na PK dochází k propojení činností odborníků pracujících s ohroženým dítětem a jeho rodinou v účinnou pomáhající síť, která rodiče/dítě podpoří v pojmenování potíží dítěte a v získání náhledu na jeho potřeby. Zároveň rodiče motivuje a zplnomocňuje k využití jejich potenciálu ve prospěch řešení situace dítěte a rodiny (naplňování plánu). Proto je PK  nástrojem multidisciplinární pomoci dítěti a podpory jeho rodičů/rodiny.

PK je svolávána převážně pracovníkem SPOD tam, kde dítěti, rodičům/rodině pomůže společná dohoda  rodiny a odborníků o spolupráci na koordinaci postupu při řešení konkrétní obtížné situace.

Cílem PK je najít takové řešení, které eliminuje/zmírní/odstraní rizika ohrožení dítěte a posílí kompetence rodičů/rodiny. Cíl je definován v souladu se závěry vyhodnocení situace dítěte a rodiny, které vypracovává pracovník SPOD. Umožňuje-li to situace, je definován ve spolupráci s rodiči/dítětem,  je reálné ho vyhodnotit z obsahového i časového hlediska a jeho znění podporuje motivaci rodičů/dítěte.

Principy, struktura i obsah PK podporují porozumění situaci, ve které se dítě a jeho rodina nacházejí. Směřují k vytvoření společného plánu, jak řešit obtížné situace rodiny, který je v souladu s definovaným cílem a který je srozumitelný a přijatelný pro všechny účastníky PK.

Podkladem pro plán řešení je komplexní vyhodnocení situace dítěte a rodiny všemi účastníky přítomnými na PK. Toto vyhodnocení reflektuje reálné možnosti,  podmínky, motivaci rodičů/dítěte a hodnoty i tradice rodiny, optimálně z pohledu rodičů/dítěte i odborníků, kteří s rodinou pracují, případně pracovali.

V průběhu PK jsou rodiče příp. dítě podporováni, aby na vytváření/dopracování plánu podle svých možností spolupracovali. Zvyšuje se tím pravděpodobnost, že ho pochopí, přijmou a budou ho naplňovat.

Všichni účastníci PK vytvořenému plánu rozumí, chápou jeho smysl a považují ho za splnitelný v čase, na kterém se  pro jeho dosažení domluvili.

O realizaci PK lze hovořit v situaci, kdy se pracovního setkání zúčastní odborníci nejméně ze dvou různých institucí, kdy proběhne celý strukturovaný proces PK a plán vzniklý z komplexního vyhodnocení situace dítěte a rodiny je rodičům/dítěti co nejdříve vysvětlen a rodiče/dítě jsou motivováni a podporováni ho pochopit, přijmout a naplňovat. Odmítají-li rodiče/dítě plán přijmout, je svolána PK za jejich účasti, ke které jsou motivováni.

Rodiče/dítě si mohou přizvat k účasti na PK jednu osobu jako svou morální podporu.

Kvalitu a efektivitu PK lze posoudit porovnáním poměru naplánovaných kroků a těch z nich, které byly fakticky naplněny v praxi.

Závěrem si dovoluji přiložit kromě přání hodně pohody a tvůrčích sil při realizaci PK vzory pracovních listů, které mohou sociální pracovníci obměňovat tak, jak budou potřebovat (dle knihy Případové konference,  Praha, Portál 2012).

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat