Jak to vidí...

ROZHOVOR - Pěstouni Švejdovi: Pěstounství nebylo a nebude dobrý byznys

Redakce Čí je dítě?

Přinášíme Vám další rozhovor s pěstounskými rodiči. Tentokrát jsme vyzpovídali manžele Švejdovi. V rozhovoru sdílejí, co se pro ně změní v souvislosti s přijetím novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.  Vyjadřují také svůj názor na to, co je třeba udělat, aby došlo ke zvýšení prestiže pěstounské péče ve společnosti.  Domnívají se, že o pěstounské péči je nutné více hovořit a že pěstounství nebylo, není a ani nebude dobrý byznys

1) Jak hodnotíte fakt, že v roce 2011 bylo v kojeneckých ústavech a dětských domovech do tří let celkem 1 428 dětí?

Domníváme se, že každý den, který malé dítě netráví se svou rodinou, biologickou nebo náhradní, může negativně ovlivnit jeho schopnost navazovat v budoucnosti zdravé vztahy. Přáli bychom každému malému dítěti, které se v nízkém věku ocitne v situaci, že o něj biologičtí rodiče nemohou pečovat, aby se pro něj našlo místo u vhodných osvojitelů nebo pěstounů. Zkrátka malé dítě, o které mohou dospěláci pečovat doma, do ústavu nepatří. Je jen málo dětí, které ve věku do tří let pobývaly delší dobu v ústavním zařízení, a u kterých se nerozvinula nějaká porucha související s ústavní deprivací.

2) Co považujete za největší problémy současného systému péče o ohrožené děti a jejich rodiny?

Jako největší problém vidíme nedostatečné možnosti pro pomoc rodinám, které se ocitly v těžké sociální situaci, s níž si samy neví rady. Pomoc státu takovým rodinám je nyní minimální, mnohdy je jedinou „pomocí“ umístění dítěte do dětského domova. Další problémy: nedostatečná informovanost veřejnosti, laické, ale i odborné, o problematice náhradní rodinné péče. Pouze minimální množství úředníků státních úřadů je schopno náhradním rodičům (pěstounům i osvojitelům) poradit. I mnozí lékaři nemají dostatek informací o problémech, s nimiž se děti, které zažily nějaké trauma (např. špatné zacházení v rodině nebo dlouhodobější pobyt v ústavním zařízení), potýkají. Dalším velkým problémem je velmi pomalé rozhodování soudů. Pomalost soudů způsobuje mnohé komplikace náhradním rodičům, ale největším problémem je pro děti samotné. Ty totiž musí často strávit mnohaměsíční čekání na soudní rozhodnutí v ústavech zcela zbytečně. Nyní, v době bezprostředně následující po schválení novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, se nám jeví jako velký problém obavy mnoha pěstounských rodičů o budoucnost. Situace okolo změn práv a povinností pěstounů je nyní dost nepřehledná.

3) Co se pro Vás – jako pěstouny – změní od ledna 2013 v souvislosti s přijetím novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí?

Sami jsme zvědaví, jaké změny novela přinese při fungování v praxi. Uvědomujeme si, že novela má mnoho nedostatků, ale přesto jsme rádi, že byla přijata. Jako nejpozitivnější změnu vidíme, že v novele je jasně určený směr: dítě nemá vyrůstat v ústavu, ale v rodině. Nejlépe v biologické, tam, kde jsou vztahy v rodině zdravé. Jako další vhodné řešení je (podle novely) osvojení, případně dlouhodobá pěstounská péče. Tam, kde je situace dítěte nejasná, je vhodná péče pěstounů na přechodnou dobu (max. jednoroční). Nevadí nám ani povinnost dalšího vzdělávání. Náhradní rodičovství má svá specifika, na která nás „biologické rodičovství“ připravit nemohlo, a je dobré se o nich dozvídat od odborníků.

4) Je podle Vás současný rozsah a obsah povinného vzdělávání pro budoucí náhradní rodiče dostatečný a kvalitní?

Na tuto otázku je těžké odpovědět. Záleží na tom, kdo vzdělává a jak vzdělává. My nové informace sami vyhledáváme a zdá se nám to přínosné. Jako hodně důležitá se nám zdá příležitost ke vzájemnému sdílení zkušeností s jinými náhradními rodiči.

5) S jakými problémy jste se potýkali v rámci příprav na náhradní rodičovství a jakou podporu Vám poskytly neziskové organizace, státní orgány?

Na problémy v rámci příprav na náhradní rodičovství si nevzpomínám. Problémy nastaly až po příchodu dětí do rodiny. Státní orgány nám v souladu s platnou legislativou poskytly a dosud poskytují finanční podporu. Podpora poradenská od státních orgánů nebyla žádná, naopak o mnoha výjimkách souvisejících s náhradní rodinnou péčí neměli úředníci žádné povědomí. Naštěstí neziskové organizace, které jsme oslovili, zafungovaly velmi pružně.

6) Co by dle Vašeho názoru přispělo ke zvýšení prestiže pěstounské péče ve společnosti?

Myslíme, že je o pěstounské péči potřeba hovořit a v první řadě si uvědomit, že pěstouni bývají obvykle lidé s jistými altruistickými sklony, kteří se svým pěstounstvím snaží pomoci dětem, nikoliv se na úkor dětí obohacovat. Pěstounství nebylo, není a ani nebude dobrý byznys. Těžiště motivací, proč se pěstouni o děti starají, není ve financích, ale v dobrém pocitu, když se podaří, aby pěstounská rodina fungovala tak, že všem, kteří v rodině žijí, se v ní žije dobře. Role médií v pohledu společnosti na pěstouny je obrovská. V době, kdy prezident vetoval novelu zákona o SPOD, jsme ve veřejnoprávních médiích četli a slyšeli převážně o tom, že navrhovaná novela je o větších penězích pro pěstouny. Ale že základním kamenem novely je snaha o nastavení podmínek tak, aby děti mohly pokud možno vyrůstat v rodinách, to média jaksi trochu opomněla.

Ke zvýšení prestiže pěstounů by podle nás mohlo také přispět, kdyby se o potřebnosti pěstounské služby dozvěděla veřejnost např. nějakým prohlášením vládních činitelů. Jak by to mohlo vypadat? Premiér Petr Nečas by se mohl nechat slyšet, že si práce pěstounů váží a že pěstounství je náročná a užitečná profese, podpořit by ho mohl třeba ministr financí, který by mohl zdůraznit, že pěstouni šetří státu peníze nejen v krátkodobém horizontu (protože dítě v pěstounské péči znamená pro stát menší výdaje než dítě v ústavním zařízení), ale i z dlouhodobé perspektivy (protože dítě v pěstounské rodině má větší šanci naučit se zdravým sociálním návykům a v dospělosti dobře fungovat, pracovat, odvádět daně a starat se o své děti než dítě vyrůstající v dětském domově). A média by o tomto prohlášení mohla informovat.

7) Zmiňme rovněž služby pro náhradní rodiny – využíváte nějaké a je jich podle Vás dostatek? Který subjekt poskytující služby NR byste Vy osobně ohodnotila jako dobře fungující – jako příklad dobré praxe? Jaké služby nejvíce chybí a proč myslíte, že tomu tak je?

Jsme náhradní rodiče, kteří si služby, které existují, umí najít a umí jich využít. Dlouhá léta jsme v kontaktu se SNRP, využili jsme v této organizaci některé, převážně edukační, programy, které pořádají. V době po přijetí dítěte do pěstounské péče nám také dobře a rychle poradili v právní problematice. Pro sdílení zkušeností se účastním víkendových pobytů pro maminky-pěstounky. Pořadatelem je sdružení Děti patří domů a pobyt je pro všechny zúčastněné maminky velkou vzpruhou. Ve stejném termínu, kdy si maminky mohou o víkendu popovídat a dozvědět se nové informace, pořádá sdružení také pobyt pro děti. Na tomto pobytu je zajištěná péče osobních asistentů. Náš pěstounský syn se pobytu zúčastnil dvakrát a pokaždé se vracel velmi spokojený. Ale asi nejdůležitější a nejintenzivnější službou, kterou využíváme, je poradenská a terapeutická pomoc psycholožek z institutu Natama. Všechny výše zmíněné organizace můžeme doporučit jako dobře fungující.

8) Na závěr, prosím, pošlete nějaký vzkaz budoucím zájemcům o náhradní rodinnou péči. Popřípadě jestli chcete sdělit čtenářům ještě něco, co není „postiženo“ v otázkách, zde máte prostor.

Přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je velký krok, na který je potřeba se dobře připravit. Příchod nového člověka do rodiny je zásadní změnou pro všechny zúčastněné. Když se podaří, že se dítě v nové rodině zabydlí a cítí se být milované a cítí se být v bezpečí, je to skvělý pocit i pro náhradní rodiče. Náhradní rodičovství je velká výzva a s přijatými dětmi se rozhodně nebudete nudit.

Zdroj fotografie: www.pixmac.cz

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat