ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Potřeby dětí > Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče / PhDr. Radek Ptáček, PhD., MBA > Oponentura k textu PhDr. Ptáčka: Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče / Mgr. Terezie Pemová >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentura k textu PhDr. Ptáčka: Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče
Mgr. Terezie Pemová
PhDr. Ptáček ve svém článku upozorňuje na zásadní a roky přetrvávající nedostatky institucionální péče o ohrožené děti v ČR. Tato zařízení jsou schopna plnit základní fyzické, psychické a sociální potřeby dětí, ovšem již ze své podstaty kolektivních institucí nemohou přistupovat k péči o děti z pohledu jejich individuálních potřeb. Tedy těch potřeb, které vycházejí z individuálních životních zkušeností dítěte, jeho osobnosti a sociálního zázemí, rovněž tak stupně jeho vývoje. Taktéž sebelepší personál, sebelepší instituce nemůže plnit vyšší potřeby dětí, jako je potřeba sebeurčení a otevřené budoucnosti, potřeba emočně stabilního vztahu a potřeba hledání a nacházení vlastní identity. Na nutnost zásadních změn systému péče o ohrožené děti směrem k individualizaci naplňování potřeb dětí, řešení situace z pohledu jejich dalšího komplexního vývoje a většího zapojení jejich širšího sociálního zázemí desítky let upozorňovali přední čeští experti i mezinárodní organizace na ochranu práv dětí.
Autor zdůrazňuje záludnost situace, kdy jsou vyšší a vývojové potřeby dlouhodobě neuspokojovány, totiž to, že nic podstatného nemusí být na dítěti dlouho poznat. O to výrazněji může být ovlivněna jeho schopnost obstát v běžných životních rolích, které ho čekají v dospělosti, a to jak na úrovni individuální (partnerské a rodičovské role), tak na úrovni společenské (profesní a občanské role). Mezi osobami ohroženými sociálním vyloučením byla mnohými studiemi prokázána trvalá sociální invalidizace v důsledku institucionální péče v dětství. Považuji za důležité zdůraznit, že v závěru Dr. Ptáček nevyzývá k úplnému a okamžitému zrušení institucionálních služeb péče o ohrožené děti, ale jejich výrazné transformaci. A to nejen v podobě formálních nebo organizačních změn, ale především k transformaci vycházejí ze zásadních změn v paradigmatech přístupu k ohroženým dětem napříč celým sociálním systémem.
Mgr. Terezie Pemová
Vystudovala obor sociální práce na Filosofické fakultě UK. Je projektovou manažerkou v o. s. Hyperaktivita – Institutu pro studium a terapii hyperaktivity a poruch pozornosti a ISEV – Institut pro supervizi, evaluaci a vzdělávání. Vede kurzy o problematice dětských vývojových poruch pro pedagogy a zabývá se prací s rodinami v terénu. Učí na středních a vyšších odborných školách v Praze.