ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Potřeby dětí > Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče / PhDr. Radek Ptáček, PhD., MBA > Oponentura k textu PhDr. Ptáčka: Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče / Mgr. Jakub Vávra >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentura k textu PhDr. Ptáčka: Potřeby dětí a jejich plnění v systému náhradní péče
Mgr. Jakub Vávra
Opravdu dokážeme naplňovat základní psychologické a sociální potřeby umístěných dětí? Daří se nám v institucích vést svěřené děti k úspěšnému samostatnému životu? Dokážou děti, které vyrostly v péči naší instituce, udržet dlouhodobý vztah, najít si stabilní práci, založit rodinu a dobře vychovat děti? Nestanou se jejich potomci zase našimi klienty?
Po přečtení článku Dr. Ptáčka tyto otázky, které většina z nás tuší, nabývají jasnějších obrysů. A nabízejí se i odpovědi. Těžké, protože nějak vypovídají o smysluplnosti naší práce, které mnozí zasvětili celý život přesvědčeni, že dělají to nejlepší, co mohou.
Pokud se na postavení dítěte vyrůstající v instituci podíváme objektivně, nemůžeme ale od něj mnoho více očekávat. Děti nevyrůstají v blízkém a chráněném vztahu se stabilní pečující osobou. Nemají dostatek intimního prostoru pro své potřeby včetně rozvíjející se sexuality. Obměňují se jejich spolubydlící. Pro zařízení je na prvním místě plynulé zajištění chodu samotné instituce, až poté snaha o naplňování individuálních potřeb dětí. Za opakované a závažnější prohřešky jsou děti posílané do diagnostických ústavů, dětských domovů se školou, výchovných ústavů a psychiatrických léčeben. Výsledkem je, že se mnoho dětí v institucích cítí nejistě, osamoceně, bez motivace, bez vlastní iniciativy.
Systémová změna péče o ohrožené děti je dle mého názoru nezbytná. Průvodním jevem chystaných systémových změn je také skutečnost, že se značná část zaměstnanců v institucích, kteří dosud pracovali s jistotou stabilních příjmů a zaměstnání, začíná cítit ohrožena. Velká část těchto pracovníků má svou práci ráda a dosud ji vykonávala s přesvědčením, že dělají tu nejlepší a záslužnou práci. To, že děti, které vyrostly v jejich péči, nejsou úspěšné ve vlastním životě, se dalo snadno svést na nefungující systém následné péče a hlavně na jejich původní rodiny. Nebylo ale nikomu podezřelé, že případů, kdy se „to nějak nedaří“, je příliš mnoho?
Je třeba si pravdivě odpovědět. Ano, i když se můžeme snažit sebevíc, pobyt v ústavních zařízeních nemůže nahradit rodinu. A je na nás, jak si s touto skutečností poradíme.
Můžeme dále dělat, že se nic neděje a bránit se chystaným změnám, nebo můžeme převzít aktivitu do svých rukou, využít své odbornosti a zkušenosti a vytvářet tlak na současný systém směrem k jeho přeměně na opravdu fungující systém péče o ohrožené děti.
Mgr. Jakub Vávra
Vedoucí výchovného léčebného oddělení Přestavlky Dětského domova, střediska výchovné péče, základní školy a školní jídelny Chrudim.