ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
Anketa
Anketa
Anketa
Anketa
Autorské příspěvky
Jak má vypadat dohoda o výkonu PP? Návod dává MPSV
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
Jak se žije s dohodami aneb Dohoda o výkonu pěstounské péče v praxi neziskové organizace
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
Pěstouni mají nárok na služby. Jaké to ale vlastně jsou?
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Příklady dobré praxe
Autorské příspěvky > Jak to vidí > Jak to vidí... > PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT Ladislav Jakl: Děti nejsou majetkem státu / Redakce Čí je dítě? >
Diskutujte k tématu Jak to vidí... (8)
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
PREZIDENTSKÝ KANDIDÁT Ladislav Jakl: Děti nejsou majetkem státu
Redakce Čí je dítě?
Pozn. red.: Vážení čtenáři, velice se Vám omlouváme, ale bohužel dva z dotázaných potencionálních uchazečů o post prezidenta nedokázali shromaždit potřebný počet podpisů pod kandidátní listinu, a tak nekandidují na prezidenta. Jedním z těchto lidí je i Ladislav Jakl. I tak jim děkujeme za jejich příspěvky k problematice, která, věříme, zaujala i naše čtenáře.
1) Jaké by byly Vaše priority v oblasti ochrany ohrožených dětí v případě Vašeho zvolení prezidentem ČR?
To je na mě příliš široká otázka. Stát má zajisté chránit ty nejohroženější děti, ale tato snaha nesmí zmutovat do podoby, kdy bude považovat obecně všechny děti za svůj majetek.
2) Jaký je Váš názor na záměr zásadně omezit počet kojeneckých ústavů a dětských domovů?
Negativní. Bylo by krásné, kdyby taková zařízení nemusela existovat. A jistě je třeba si přát, aby co nejvíce dětí vyrůstalo v rodinách. Ale v každém případě zůstává velký počet dětí, pro které jsou kojenecký ústav či dětský domov jedinou záchranou. Jsou to profesionální zařízení se stoletou tradicí a jejich úroveň nám v mnoha vyspělých zemích mohou jen závidět.
3) Máte osobní zkušenost s ohroženými dětmi a rodinami nebo znáte ve svém okolí nějakého pěstouna/osvojitele a ptal jste se ho někdy na problémy spojené s náhradní rodinnou péčí? Pokud ano, jaké problémy zmiňoval a jak byste je případně řešil?
Já sám jsem adoptoval dítě z kojeneckého ústavu ve věku jeho šestnácti měsíců. Dnes je mu 20 let. Pro mne to při všech trápeních a starostech znamenalo ohromné životní obohacení. Naprosto ale rozumím tomu, že unáhlené „rozdělování" dětí z ústavů do rodin může někdy přinést hodně škod. Vždy je třeba mít na mysli zájem dítěte, a ne potřebu kohokoli mít doma malého tvora na hraní. Velmi citlivou věcí je otázka „právní volnosti" dětí k adopci. Byl bych moc opatrný při zbavování údajně nezpůsobilých matek rodičovských práv. Jak už jsem řekl: děti nejsou majetek státu.