Role spolupracujících subjektů při ochraně ohrožených dětí

Oponentní komentář k textu MUDr. Martiny Kašparové

MUDr. Hana Cabrnochová

Systém péče o děti je v České republice historicky velmi propracovaný a založený na možnosti registrovat dítě zpravidla do 48 hodin od propuštění z porodnice u konkrétního svobodně zvoleného registrujícího pediatra - praktického lékaře pro děti a dorost. I přes tuto dobrovolnost je proregistrovanost dětské populace více než 98%. Vyskytují se ale ojedinělé případy, kdy rodiče pro své dítě této možnosti nevyužijí. Jsme pak svědky dlouhého právního sporu, zda na to mají právo, či nikoliv. Tento spor nastane za situace, je-li vysloveno podezření , že dítěti není poskytována zdravotní péče, na kterou má nárok. Jakkoliv je registrace u PLDD nepovinná, je možné pouze touto cestou realizovat povinné očkování dítěte. Systém preventivních prohlídek není pro rodiče dosud povinný. Náš zájem byl řešit tuto situaci novelou zákona o sociálně právní ochraně dětí a alespoň nepřímo přes povinnost zajistit svému dítěti preventivní prohlídky tak vymáhat i povinnost dítě u PLDD registrovat. Bohužel tato novela dosud přijata nebyla.

Jaké má tedy pediatr v primární péči možnosti včas rozpoznat  CAN ? V případě, že dítě není registrováno, tak žádné. Jedná-li se o registrované dítě, může PLDD vymáhat povinnost očkování, a mít tak s dítětem a jeho rodinou kontakt, to ale pouze u povinných očkování. Zatímco v období do 2 let věku dítěte se jedná o opakovaná podání očkovacích látek, další aplikace je v 5 letech a poslední v 10 letech. Frekvence kontaktů s rodinou a dítětem tedy s věkem významně klesá. Stejně tak od 3 let probíhají preventivní prohlídky vždy po dvou letech a bohužel v tomto případě jestliže se rodiče na prevenci nedostaví, nelze je nijak sankcionovat. Nedostavení se na prohlídku nezakládá žádné možnosti k dalšímu postihu rodičů, prohlídky nejsou povinné. V případě podezření, že by mohlo docházet k zanedbávání péče, podezření ze syndromu CAN, má být takové dítě zařazeno do dispenzarizace a lékař má povinnost v určité frekvenci provádět kontroly zdravotního stavu. Bohužel v tomto případě jsme ale svědky ne zcela správně fungujícího systému, neboť systém dispenzarizace dosud nepodléhá úhradě a jeho vykonávání je spíš otázkou svědomí lékaře a jeho obavy z možného postihu v případě nedodržení ohlašovací povinnosti. Proto jsme žádali MZČR, aby výkony dispenzárních prohlídek s uvedením příslušné diagnózy byly samostatně hrazeny mimo paušální platbu ordinacím a to mimo jiné i z důvodu zajištění  informací o výskytu těchto případů a počtu kontaktů s dítětem a jeho rodinou.