ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Autorské příspěvky > Archiv > Role spolupracujících subjektů při ochraně ohrožených dětí > Role spolupracujících subjektů při ochraně ohrožených dětí očima lékařky / MUDr. Martina Kašparová > Oponentní komentář k textu MUDr. Martiny Kašparové / MUDr. Hana Cabrnochová >
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
Oponentní komentář k textu MUDr. Martiny Kašparové
MUDr. Hana Cabrnochová
Systém péče o děti je v České republice historicky velmi propracovaný a založený na možnosti registrovat dítě zpravidla do 48 hodin od propuštění z porodnice u konkrétního svobodně zvoleného registrujícího pediatra - praktického lékaře pro děti a dorost. I přes tuto dobrovolnost je proregistrovanost dětské populace více než 98%. Vyskytují se ale ojedinělé případy, kdy rodiče pro své dítě této možnosti nevyužijí. Jsme pak svědky dlouhého právního sporu, zda na to mají právo, či nikoliv. Tento spor nastane za situace, je-li vysloveno podezření , že dítěti není poskytována zdravotní péče, na kterou má nárok. Jakkoliv je registrace u PLDD nepovinná, je možné pouze touto cestou realizovat povinné očkování dítěte. Systém preventivních prohlídek není pro rodiče dosud povinný. Náš zájem byl řešit tuto situaci novelou zákona o sociálně právní ochraně dětí a alespoň nepřímo přes povinnost zajistit svému dítěti preventivní prohlídky tak vymáhat i povinnost dítě u PLDD registrovat. Bohužel tato novela dosud přijata nebyla.
Jaké má tedy pediatr v primární péči možnosti včas rozpoznat CAN ? V případě, že dítě není registrováno, tak žádné. Jedná-li se o registrované dítě, může PLDD vymáhat povinnost očkování, a mít tak s dítětem a jeho rodinou kontakt, to ale pouze u povinných očkování. Zatímco v období do 2 let věku dítěte se jedná o opakovaná podání očkovacích látek, další aplikace je v 5 letech a poslední v 10 letech. Frekvence kontaktů s rodinou a dítětem tedy s věkem významně klesá. Stejně tak od 3 let probíhají preventivní prohlídky vždy po dvou letech a bohužel v tomto případě jestliže se rodiče na prevenci nedostaví, nelze je nijak sankcionovat. Nedostavení se na prohlídku nezakládá žádné možnosti k dalšímu postihu rodičů, prohlídky nejsou povinné. V případě podezření, že by mohlo docházet k zanedbávání péče, podezření ze syndromu CAN, má být takové dítě zařazeno do dispenzarizace a lékař má povinnost v určité frekvenci provádět kontroly zdravotního stavu. Bohužel v tomto případě jsme ale svědky ne zcela správně fungujícího systému, neboť systém dispenzarizace dosud nepodléhá úhradě a jeho vykonávání je spíš otázkou svědomí lékaře a jeho obavy z možného postihu v případě nedodržení ohlašovací povinnosti. Proto jsme žádali MZČR, aby výkony dispenzárních prohlídek s uvedením příslušné diagnózy byly samostatně hrazeny mimo paušální platbu ordinacím a to mimo jiné i z důvodu zajištění informací o výskytu těchto případů a počtu kontaktů s dítětem a jeho rodinou.
MUDr. Hana Cabrnochová
Autorka je lékařkou a předsedkyní Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.