ČÍ
JE DÍTĚ?
Žízeň a hlad vyřešit umíme.
Uvědomujeme si ale vždy všechny
potřeby ohrožených dětí?
Hledejme odpověď společně.
Anketa
Anketa
Anketa
Anketa
Autorské příspěvky
Jak má vypadat dohoda o výkonu PP? Návod dává MPSV
10.7.2013
K aktuálně zveřejněnému tématu dohod o výkonu pěstounské péče Vám přinášíme další příspěvek. Tentokrát se jedná o pojednání o legislativním ukotvení dohod, které jsou novým institutem v rámci pěstounské péče. V rámci dohod o výkonu pěstounské péče jsou upravována práva a povinnosti pěstounů, které jsou specifikována dle konkrétních potřeb dítěte a rodiny. Pěstoun by měl dohodu uzavřít s takovým subjektem, u kterého si myslí, že bude schopen lépe zabezpečit potřeby dětí a pěstounů, např. jim zajistí lepší psychologickou pomoc, odlehčovací službu či systém vzdělávání. Ministerstvo práce a sociálních věcí nabídlo zainteresovaným subjektům vzor dohody o výkonu pěstounské péče a městským úřadům taktéž vzor správního rozhodnutí.
Jak se žije s dohodami aneb Dohoda o výkonu pěstounské péče v praxi neziskové organizace
26.6.2013
Příspěvek na toto téma pro nás zpracovala i psycholožka zlínského občanského sdružení STROP Mgr. Veronika Hofrová. Velmi prakticky popsala práci s dohodami v rámci jedné regionální neziskové organizace. „V praxi se ukazuje, že dohody o výkonu pěstounské péče jsou pro řadu pěstounů nesrozumitelnou komplikací, která jim ukládá plno nových povinností, o jejichž smysluplnosti pochybují. Jedná se zejména o pěstouny, kteří vychovávají přijaté děti už řadu let a zejména pak o pěstouny, kteří mají děti v tzv. příbuzenské pěstounské péči, nejčastěji pěstouni prarodiče. Jejich rozčarování je často srozumitelné – jakoby nastoupili do vlaku, kterému uprostřed cesty změnili jízdní řád a najednou jedou úplně jinam.,“ doplňuje Mgr. Hofrová.
Pěstouni mají nárok na služby. Jaké to ale vlastně jsou?
9.6.2013
Podle novely zákona o sociálně – právní ochraně dětí mají pěstouni nově nárok na celou řadu podpůrných služeb. O jaké služby se jedná, se dozvíme konkrétně v § 47a zmíněného zákona. Jde například o právo na odborné poradenství, na poskytnutí pomoci při zajištění péče o svěřené dítě, na zprostředkování psychologické, terapeutické nebo jiné odborné pomoci nebo o právo na zprostředkování nebo zajištění možnosti zvyšovat si znalosti v oblasti výchovy a péče o dítě.
Příklady dobré praxe
Autorské příspěvky > Jak to vidí > Jak to vidí... > ROZHOVOR - Jan Klusáček: Je třeba podporovat deinstitucionalizaci / Lumos >
Diskutujte k tématu Jak to vidí... (8)
Copyright © 2011 Vhled. o.s. Všechna práva vyhrazena. Jakékoli převzetí obsahu tohoto webu je možné jen se souhlasem jeho provozovatele.
ROZHOVOR - Jan Klusáček: Je třeba podporovat deinstitucionalizaci
Lumos
1. Kdy jste začal pracovat pro Lumos a co jste dělal předtím?
Pro Lumos jsem začal pracovat v březnu roku 2011. Nejprve jsem studoval mediální studia a žurnalistiku a sociální práci, potom sociální a veřejnou politiku. Metody sociálního výzkumu, statistiku a sociální politiku zároveň i vyučuji. Ve svém výzkumu jsem se zabýval zvyšováním vzdělanostních šancí Romů v České republice a inkluzivním vzděláváním vůbec. Jako dobrovolník jsem pracoval s lidmi s duševním onemocněním, s lidmi s mentálním postižením a autismem a s romskými dětmi a mládeží v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež.
Během výuky sociální politiky jsem mohl vidět nedostatky českého systému péče pro ohrožené děti, to, že stát nejvíce svých prostředků vynakládá, místo služeb podpory rodiny, na provoz ústavů, které nejsou dobré pro rozvoj dětí. Byl jsem proto velmi rád, že jsem se mohl připojit k týmu Lumosu, protože cílem Lumosu je změnit tento systém a díky tomu změnit i životy tisíců dětí v České republice.
2. V čem spočívá Vaše role?
Dělám především výzkumy, statistiky a analýzy. Máme hodně dat z Pardubického kraje, který podporujeme v procesu transformace systému péče o ohrožené děti. Ve spolupráci s Pardubickým krajem sebral Lumos data o téměř 1 000 dětech, které procházely tamními ústavy, personálu a budovách 20 různých ústavů, 120 sociálních službách a o práci sociálních pracovníků orgánů sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). Moje úloha spočívá v analyzování těchto dat s cílem pomoci Pardubickému kraji v plánování transformace systému péče o ohrožené děti.
Kromě toho jsem pracoval na materiálech, které Lumos a jiné neziskové organizace používají při snaze o prosazování změn systému v Parlamentu. Dělal jsem obsahovou analýzu článků v médiích o transformaci kojeneckých ústavů, proto aby Lumos a jiné neziskové organizace věděly, jaké jsou nejrozšířenější mýty v této oblasti, a jaké informace v médiích chybí.
Jsem také zapojený do Projektu Turning Words into Action (Proměnit slova v činy), který se zaměřuje na prosazování práv a inkluzi dětí s mentálním postižením v několika evropských zemích. Jak je patrné, je to různorodá role, která obnáší hodně různých aktivit. Moc si to užívám.
3. Jak je Lumos zapojen do procesu deinstitucionalizace v ČR?
Buď přímo vedeme, nebo ve spolupráci s dalšími organizacemi pořádáme řadu různých školení, která jsou zapotřebí k tomu, aby proces deinstitucionalizace v České republice proběhl úspěšně. Jedná se například o školení v deseti krocích deinstitucionalizace a transformace ústavních zařízení, školení v případových konferencích, rodinných konferencích, školení ve vyhodnocování životní situace dětí a rodin, školení pro soudce a řadu dalších vzdělávacích aktivit.
Organizujeme hodně studijních výjezdů do Spojeného království (ale byli jsme i ve Švédsku) pro ředitele a zaměstnance institucí, pracovníky krajů a ministerstev, představitele neziskových organizací a další aktéry. Jak jsem zmínil výše, podporujeme Pardubický kraj v transformaci jeho institucí. Moji kolegové vytvořili a otestovali nástroje a metodiku pro vyhodnocování potřeb dětí s postižením, kterou upravují i pro další skupiny dětí. Členové našeho týmu zasedají v různých národních pracovních skupinách. Jedná se o mnoho velmi různorodých aktivit.
4. Váš tým společně s dalšími neziskovými organizacemi prezentoval dokument vyvracející 10 mýtů o rušení kojeneckých ústavů v ČR. Co vidíte jako největší mýtus týkající se deinstitucionalizace?
Myslím, že největším mýtem ohledně deinstitucionalizace v České republice je představa, že to není možné. Lidé začínají uznávat, že ústavy nejsou pro děti dobré, ale často pochybují, zda nalezneme dostatek pěstounů pro všechny děti, které jsou v ústavech. Málokdo ví, že mnoho dětí by vůbec nebylo od jejich rodin odebráno, pokud bychom se snažili těmto rodinám alespoň trochu pomoci. Jak vyplývá z našich (ale i řady dalších) analýz práce OSPOD a fungování systému péče o ohrožené děti v ČR, rodinám často nikdo nepomáhá, nikdo se o ně nezajímá, dokud se jejich situace nestane skutečně vážnou a dítě se ocitne ve vážném ohrožení a musí být z rodiny odebráno. Z tohoto důvodu je v České republice v přepočtu na tisíc dětí odebíráno z rodin třikrát více dětí než ve Velké Británii.
5. Čeho plánujete dosáhnout v ČR tento rok?
Doufáme, že bude schválena novela zákona o sociálně právní ochraně dětí. Nyní je v Parlamentu, a pokud projde, významně to změní práci sociálních pracovníků OSPOD a podmínky pro pěstounskou péči. Plánujeme zorganizovat školení sociálních pracovníků OSPOD v Pardubickém kraji v různých oblastech, které jsou zde nové. Plánujeme pracovat s médii na vyvrácení mýtu, že deinstitucionalizace není možná.
Rozhovor byl převzat z webových stránek www.lumos.org.uk
Lumos
Jan Klusáček je asistentem projektů v mezinárodní organizaci Lumos.