Jak to vidí...

ROZHOVOR - Naomi Deutsch: Pro rodinu je důležité zachování vazeb

Redakce Čí je dítě?

1. Jaké typy pěstounské péče se ve Spojeném království využívají?

Ve Spojeném království existuje široká škála různých typů pěstounské péče. Mezi hlavní patří:

• Krizová pěstounská péče – V případech, kdy dítě potřebuje být několik nocí v bezpečí mimo domov.
• Krátkodobá pěstounská péče – V případech, kdy se pěstouni starají o děti po dobu několika týdnů nebo měsíců, zatímco se připravují plány týkající se budoucnosti dítěte.
• Respitní pěstounská péče – V případech, kdy děti s postižením nebo děti se speciálními potřebami nebo problémy s chováním pobývají krátkodobě, pravidelně a plánovaně u nové rodiny, zatímco jejich rodiče nebo stálí pěstouni mají krátkou pauzu sami pro sebe.
• „Vazební“ pěstounská péče – V případech, kdy mladiství, kteří se dopustili  trestné činnosti, jsou soudem „umístěni do vazby“ do péče speciálně proškoleného pěstouna.
• Dlouhodobá a trvalá pěstounská péče – Ne všechny děti, které se nemohou vrátit ke svým vlastním rodinám, chtějí být adoptovány; zejména to bývají starší děti nebo děti, které jsou i nadále v pravidelném kontaktu se svými příbuznými. Tyto děti žijí u dlouhodobých pěstounů až do doby, kdy dosáhnou dospělosti a jsou připraveny žít samostatně.
• Příbuzenská  pěstounská péče – V případech, kdy jsou děti v péči místního úřadu a starají se o ně lidé, které již znají. To může být pro dítě velmi přínosné; tuto situaci nazýváme péčí „rodiny a přátel“ nebo „příbuzenskou“ péčí. Pokud nejsou tyto děti v péči místního úřadu, mohou žít například u své tety, strýce, bratra, sestry nebo prarodičů, a to bez zásahů zvnějšku.
• Pěstounská péče pro rodiče s dítětem – V případech, kdy rodič (obvykle, ale ne vždy, se jedná o matku) a jeho dítě nebo děti jsou společně umístěni u pěstouna. Tato umístění jsou obvykle krátkodobá a slouží jako doba pro provedení hodnocení schopnosti rodiče naplnit potřeby dítěte. Úkolem pěstouna je podpořit rodiče při jeho péči o dítě, být součástí týmu hodnotícího péči rodiče a zasáhnout, pokud je to nezbytné, aby zajistil bezpečí dítěte a řádnou péči o něj.
• Soukromá pěstounská péče – V případech, kdy se rodiče dohodnou s jinou osobou, která není blízkým příbuzným dítěte a nemá k dítěti rodičovskou odpovědnost, že u ní jejich dítě zůstane, přičemž dítě zůstává s touto osobou (soukromým pěstounem) po dobu delší než 27 dní. Přestože se jedná o soukromou dohodu, řídí se zvláštními pravidly upravujícími způsob, jakým péče o dítě probíhá. Místní úřad musí být o těchto dohodách informován a dochází na kontroly za účelem ověření prospívání dítěte.

2. Kdo odpovídá za řízení pěstounské péče (stát, místní úřady, nevládní organizace)?

Všichni pěstouni musejí být registrováni u pěstounské agentury. V Anglii existuje 152 místních úřadů, které současně působí jako pěstounské agentury, a všechny registrují pěstouny, kteří se mohou starat o děti na jejich spádovém území. Kromě toho, a to z důvodu nedostatku pěstounů, zejména pěstounů specialistů, existuje řada nezávislých pěstounských agentur. V roce 2011 bylo v Anglii téměř 300 nezávislých agentur. Tyto agentury obvykle provozují soukromé organizace zakládané za účelem vytváření zisku, ovšem některé vkládají svůj zisk zpět do fungování agentury a jsou registrovány jako dobročinné organizace nebo jako neziskové organizace.

Všechny agentury však musejí být registrovány podle Zákona o standardech péče z roku 2000 a splňovat Národní minimální standardy pěstounské péče; jsou také kontrolovány a regulovány organizací Ofsted, tedy by měly poskytovat stejnou minimální úroveň péče. Ví se však, že různé agentury přistupují k naplňování potřeb dětí různě.

Ve skutečnosti oslovuje většina místních úřadů při hledání umístění pro dítě nejdříve své vlastní pěstouny. Tím se často zajistí, aby dítě zůstalo v prostředí, které zná, a nadále docházelo do své školy; také zachování kontaktu s rodinou je snazší. Pokud však místní úřad nemá k dispozici žádné pěstouny nebo je třeba najít umístění se specializovanou péčí, již není možné zajistit prostřednictvím pěstounů z vlastní databáze úřadu, může úřad oslovit nezávislou agenturu.  Některé nezávislé agentury se specializují na určité typy pěstounství, například u starších dětí s problémovým chováním.

3. Jaká jsou s krátkodobou pěstounskou péčí spojena rizika?

Ve Spojeném království je krátkodobá pěstounská péče zavedenou formou péče, která se využívá v období, kdy se provádí zjišťování situace, hodnocení a vytváření plánů. Díky ní je dětem zajištěna péče a vřelost v rodinném prostředí, které je jim blízké a které je ve společnosti běžné. V maximální možné míře a pokud je to v zájmu dítěte, využívá se krátkodobých umístění v blízkosti domova dítěte tak, aby mohlo i nadále navštěvovat svoji školu, zachovat si kontinuitu v životě a pobývat v prostředí, které zná. Stejně tak – pokud je to možné – se děti umisťují u pěstounů, kteří jsou podobného etnického a kulturního původu, aby se mohly cítit co možná nejpřirozeněji. Proto se při hledání krátkodobého pěstounského umístění pro dítě klade důraz na zachování co nejznámějšího prostředí a na umožnění zachování vazeb na rodinu a okolí dítěte v maximální možné míře. Přestože umístění do pěstounské péče je pro dítě obrovským narušením jeho dosavadního života, umístěním do známého prostředí se toto narušení do určité míry minimalizuje.

To je také důvod, proč první možností zvažovanou při umisťování dětí do krátkodobé péče je vždy rodinný příslušník. Tím se zajistí kontinuita a zachování důvěrně známého prostředí pro dítě.

Naopak pokud je dítě umístěno do ústavního zařízení, pravděpodobně se ocitne v místě, které vůbec nezná, v prostředí, které nikdy předtím nezažilo, pravděpodobně bude muset chodit do jiné školy a seznámit se s mnoha novými dětmi a personálem. U dítěte, které bylo pravděpodobně traumatizováno odebráním z rodiny, a dost možná i zkušenostmi ze své rodiny, může být takový přechod velmi těžký a bolestivý.

U miminek a malých dětí se někdy využívá umístění, které se označuje jako souběžné. To je situace, kdy je dítě umístěno v rodině, jež je schválena jako pěstounská, a současně také jako potenciální adoptivní rodina. Tato rodina se o dítě bude starat v roli pěstounské rodiny, zatímco probíhá hodnocení péče rodičů; pokud se zjistí, že péče rodičů nemůže zajistit potřeby dítěte a dítě bude třeba umístit trvale, pak tato rodina může přistoupit k adopci dítěte. Tím se snižuje počet umístění, kterými musí dítě projít, a také se zkrátí doba čekání na nalezení trvalého umístění.

Zdlouhavost a hloubka vyhodnocování pěstounů je částečně dána také snahou zajistit, aby pěstouny byli ti správní lidé, kteří budou schopni zajistit vřelou a stabilní péči o dítě bez vytvoření natolik blízkého citového pouta, které by jim zabránilo připravit dítě na přechod do trvalého umístění nebo zpět do vlastní rodiny. Pěstouni jsou informováni o stavu umístění od samého počátku a jejich sociální pracovník je podporuje při rozvíjení přiměřené úrovně připoutání se k dítěti. Někteří pěstouni cítí, že nebudou schopni nechat odejít dítě, o něž se starali; u těchto pěstounů se doporučuje, aby byli využívání pro dlouhodobou pěstounskou péči.

Objevují se obavy týkající se počtu umístění, kterými děti ve Spojeném království procházejí. Většina dětí, u nichž se umístění často měnilo, jsou děti dospívající, které měly velice narušené dětství, je pro ně často velice těžké stát se součástí rodiny, protože jejich zkušenosti s rodinným životem jsou negativní, a také obvykle mají citové pouto ke své biologické rodině. Pro některé z těchto dětí může být vhodné umístění do malého dětského domova (kapacita 4-8 dětí) u jiných může být přínosná sdílená péče pěstounů a biologické rodiny, která dává dítěti možnost rychle se uchýlit do domova pěstouna v případě, že se situace v biologické rodině zkomplikuje. U některých rodin je možná tato forma podpory ze strany člena širší rodiny, jemuž je poskytována podpora sociálního pracovníka.

4. Můžete popsat proces náboru a přípravy pěstounů?

Poskytovatelé pěstounské péče často nabírají nové pěstouny prostřednictvím propagačních akcí nebo reklamy v tisku či rádiu. Také mívají například umístěné stánky na veřejných místech. Kromě toho se každý rok koná národní akce čtrnáct dní pěstounství, která slouží ke zvýšení prestiže pěstounské péče a povědomí o ní. Využívají se například informační stánky v místních nákupních střediscích, kde jsou poskytovány informace o pěstounské péči, dále články a prezentace v televizi a v tisku. V obcích se konají také náborové kampaně, například v místních kostelích a mešitách, jakož i prostřednictvím účasti na místních akcích.  Mnoho pěstounských agentur však hlásí, že nejlepší je nábor pěstounů prostřednictvím stávajících pěstounů, kteří informují a získávají pro pěstounskou péči své přátele a příbuzné. Některé agentury nabízejí hotovostní pobídky pro každého pěstouna, který získá pro pěstounství své přátele nebo rodinu.

Lidé, kteří se chtějí stát pěstouny, musejí projít procesem přípravy a hodnocení.

• Zúčastní se skupinových setkání, kde se dozvídají o potřebách dětí, jež přicházejí do pěstounské péče.
• Kromě toho je doma navštěvuje sociální pracovník.
• Sociální pracovník pak připraví zprávu, která je předložena nezávislému pěstounskému panelu, jenž doporučí, zda se daná osoba/rodina může stát pěstounem/pěstouny.

Proces přípravy a hodnocení potenciálních pěstounů od prvního kontaktu až po schválení panelem obvykle trvá přibližně šest měsíců.  Většina pěstounských agentur využívá kurz nazvaný “Skills to Foster”, který se využívá jako úvodní zaškolení. Tento program se realizuje v šesti setkáních, která mohou trvat tři plné dny, nebo například v šesti půldenních nebo večerních setkáních. Kromě toho jsou potenciální pěstouni hodnoceni sociálním pracovníkem, který u nich doma provede 6 až 8 návštěv. Sociální pracovník hovoří s pěstouny individuálně, případně společně, pokud se jedná o pár; také hovoří se všemi dětmi, které pěstouni případně mají. Domácnost pěstounů se hodnotí z hlediska zajištění zdraví a bezpečnosti a zajištění dostatečného prostoru pro děti, které by sem byly umístěny do pěstounské péče. Sociální pracovník také kontaktuje dvě osoby, které mohou o daných osobách poskytnout reference, a prostřednictvím trestního rejstříku zjišťuje, zda se dopustily nějakých činů, které by je vyloučily z možnosti vykonávat pěstounkou péči. Sociální pracovník pak na základě získaných informací připraví zprávu, kterou předkládá pěstounskému panelu.

5. Jaké služby mají pěstouni k dispozici a kdo tyto služby poskytuje?

Všem pěstounům je vyplácena dávka na každé dítě, které mají v pěstounské péči. Tato dávka se liší podle věku dítěte a jakýchkoli speciálních potřeb, které dítě případně má, přičemž u starších dětí se vyplácí dávka vyšší.  Tato dávka by měla pokrýt všechny náklady na naplňování potřeb dítěte. Pěstounství se stále více vnímá jako „profesionální“ role a mnoho místních úřadů a dobrovolných i nezávislých pěstounských agentur provozuje různé programy, z nichž pěstounům vyplácí určitou odměnu. Ta může být napojena na zvláštní potřeby dítěte, ale často se využívá jako ohodnocení dovedností, schopností, praxe nebo odbornosti daného pěstouna. Jak dávku na dítě, tak jakékoli odměny vyplácí agentura, u níž je pěstoun registrován.

Kromě toho má pěstoun k dispozici jakékoli speciální zařízení či vybavení, které dítě potřebuje, například invalidní vozík, upravené postele a speciální hračky pro děti s postižením.

Každému schválenému pěstounovi je přidělen sociální pracovník, který mu poskytuje podporu a současně monitoruje jeho péči o děti umístěné v pěstounské péči. Sociální pracovník navštěvuje pěstouna přibližně jednou za měsíc, případně častěji, pokud má pocit, že je to třeba, například na začátku nového umístění nebo pokud je chování dítěte zvláště náročné.

Většina agentur nyní provozuje také nonstop telefonní linku podpory, kterou je možné využít v případě nouze nebo pokud pěstoun potřebuje radu a s někým si promluvit. Některé pěstounské agentury poskytují také respitní péči pro pěstouny. Ta může být v rozsahu například jednoho týdne za rok, což umožní pěstounovi odjet sám na dovolenou, nebo jen několik hodin každý týden, aby si mohl pěstoun, který pečuje o dítě s postižením, dojít například nakoupit.

Předpokládá se, že pěstouni se budou nadále vzdělávat a školit, a také jsou jim k tomu nabízeny možnosti. Školení zajišťuje jejich agentura, která se také postará, aby školení probíhalo ve vhodných časech a aby pro děti v předškolním věku bylo zajištěno hlídání. Někteří pěstouni pak získávají národní kvalifikaci pro péči o děti.

6. Zapojují se pěstouni do poskytování rad novým pěstounům?

Hlavní podpora pro pěstouna přichází od jeho sociálního pracovníka, který jej navštěvuje alespoň jednou za měsíc. Agentury však mohou organizovat podpůrné skupiny pěstounů, v nichž mají pěstouni příležitost se setkávat v uvolněném, neformálním prostředí a diskutovat o jakýchkoli potížích či obavách, které mají. Pěstouni se při účasti na školeních a podpůrných skupin také často blíže seznámí, což jim dá příležitost se dohodnout na neformálních setkáních, při nichž si mohou vzájemně poskytovat podporu.  Některé agentury nabízejí novým pěstounům také rádce; rádcem je zkušený pěstoun, jenž může nabídnout podporu a radu nezávisle na sociálním pracovníkovi.

7. Jaké typy povinností musí pěstouni plnit?

Hlavní rolí pěstouna je poskytnout dítěti v pěstounské péči vřelou, stabilní a důslednou péči. Předpokládá se, že bude dítěti poskytovat péči, příležitosti a aktivity, které jsou potřebné pro všechny děti. To znamená, že se předpokládá, že bude pěstoun podporovat všechny aspekty péče, tedy

• Zajišťovat bezpečí dítěte
• Zajišťovat, aby bylo dítě zdravé, a v případě potřeby zajistí lékařskou péči
• Podporovat jeho vzdělávání
• Podporovat jeho zapojení do aktivit, které ho baví
• Zajišťovat, aby mělo dítě čas na hru a odpočinek

Kromě praktické péče o dítě v pěstounské péči se také předpokládá, že pěstoun bude pracovat se sociálním pracovníkem na naplňování potřeb dítěte ve vztahu k plánu péče o dítě. To znamená podporu a zajištění kontaktu dítěte s jeho biologickou rodinou. Může to znamenat také podporu přípravy dítěte na návrat domů, umístění do adopce nebo přechod do jiného dlouhodobého umístění v pěstounské péči. Předpokládá se také, že pěstoun bude docházet na pravidelná půlroční přezkoumání, jichž se bude aktivně účastnit a dítě na nich podporovat. Dále musí pěstoun vést záznamy o průběhu umístění. U krátkodobých umístění, kdy se provádí hodnocení a vytváří se plán pro dítě, je obvykle třeba vést tyto záznamy velice podrobně. Například se může stát, že dítě se v pěstounském umístění poprvé cítí bezpečně, a proto je ochotno s pěstounem mluvit o zneužívání a zanedbávání, které předtím zažilo. To je samozřejmě třeba zaznamenat a může být později využito například také při soudním řízení. Pěstoun musí tyto informace přesně zaznamenat, ale také musí přiměřeně reagovat tak, aby se dítě cítilo v bezpečí a mělo pocit dostatečné péče.

Všechna očekávání od pěstounů a jejich povinnosti jsou definovány v Národních minimálních standardech pěstounské péče; každý pěstoun má zajištěno vzdělávání nezbytné pro naplnění těchto očekávání.

Za zprostředkování rozhovoru děkujeme organizaci LUMOS, která usiluje o deinstitucionalizaci systému péče o ohrožené děti. V současné době působí v České republice, Bulharsku, Moldavsku, Černé hoře a Spojeném království.

 

stáhnout txtstáhnout pdfodeslat