Návazné služby pro mladé lidi odcházející z náhradní péče

Oponentní komentář k textu Bc. Terezy Ševčíkové

Radka Síčová

Naprosto souhlasím s textem paní Bc. Ševčíkové. S mladými lidmi, kteří opustili institucionální péči a mají být závislí jen sami na sobě, máme stejné zkušenosti. Občanské sdružení Klub přátel dětí dětských domovů se podporou dětí v dětských domovech zabývá již 15 let. V počátku jsme provozovali DPC, kde vznikaly potíže hlavně se zaměstnáním klientů a jejich finančním zajištěním.

Naše sdružení nedostává žádné příspěvky od státu, ale pouze od sponzorů. Statutární orgán, kterým je Rada Klubu, tak rozhodl na DPC navázat vlastními projekty. Důvodem byla nedostatečná příprava klientů po roce spolupráce. Někdy totiž nebyli schopní platit ani 100 Kč za den a jindy zase uhradit případné nedoplatky za vodu a energie. Provoz DPC jsme museli vždy dotovat přibližně ve třetině nákladů. Během prvního roku kontaktu s klientem jsme se snažili naučit ho vždy starat se o vlastní bydlení a zodpovědně přistupovat ke svému zaměstnání. Možnost pracovního uplatnění klientů s nižším vzděláním v několika případech vedlo k opakovaným brigádám i střídání zaměstnání, než se podařilo získat perspektivní pracovní místo. Právě pro lepší přípravu na budoucí život těchto dětí finančně podporujeme jejich vzdělávání již v dětských domovech. Finančně jsme během své činnosti podpořili několik studentů učebních oborů, středních i vysokých škol.

Po ukončení pobytu v DPC postoupili naši klienti v rámci projektu „Domov“ do bytu s novou smlouvou. Tento projekt nám teprve umožnil pracovat s klientem delší dobu dle jeho individuálních potřeb. Vznikl zde prostor pro více samostatné bydlení, kde se efektivně projevila například naše snaha naučit klienty šetřit vodou a energiemi. Dle smlouvy s klienty si každý hradil náklady v plné výši včetně nedoplatků při vyúčtování od dodavatelů. V této etapě jsme přispěli klientům pouze ve velmi tíživé finanční situaci formou bezúročné půjčky, kterou nám následně spláceli dle svých možností. Jejich představa o všech nákladech na provoz domácnosti tím získala reálnou podobu a přiměla mnohé efektivněji hospodařit. Velmi oceňuji přípravu dětí formou vzdělávání ve finanční gramotnosti již v dětských domovech, často je však přesvědčí až osobní zkušenost s opravdovými složenkami, kde už se nejedná o nácvik formou hry. Není výjimkou, že si klienti půjčí peníze od různých společností a teprve později zjistí, co znamenají slova úrok a penále. S narůstajícími dluhy a s jejich nízkými příjmy mizí jakékoli východisko z problémové situace.

Období po opuštění DPC má mnoho společného s obdobím opuštění ústavní výchovy a je taktéž velmi rizikové. Může se tedy jednat pouze o odsunutí krizové etapy života jedince. V tomto okamžiku by byly potřebnou pomocí od státu například ubytovny s nájmem odpovídajícím finančním možnostem mladých dospělých.

Naše sdružení navázalo na projekt „Domov“ ještě finální etapou, která se po mnoha zkušenostech jevila jako žádoucí. Nazvali jsme ji „Vlastní bydlení“. Pokud klient v průběhu pobytu v DPC a následném pobytu v bytě v rámci projektu „Domov“ získal potřebné dovednosti, podpořili jsme ho v získání samostatného bydlení bez sebemenšího zásahu členů sdružení. Podpora probíhala formou přenechání nájemní smlouvy v bytě, který již užíval. Další formou bylo poskytnutí bezúročné půjčky klientovi na zakoupení vlastní garsoniéry. Jedná se o podporu náročnou na finanční možnosti sdružení a závislou na předchozí několikaleté zkušenosti s klientem. Podmínkou je efektivní hospodaření klienta s financemi v předchozích letech a dostatečná naspořená částka, kterou do svého bydlení vloží. Hovořit o naprostém osamostatnění můžeme v momentě, kdy si dlouhodobě udrží své bydlení a zaměstnání, což mu umožňuje splácet půjčku dle smlouvy.

Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá, že se jedná o dlouhodobý proces, náročný finančně i časově. V dobře fungujících rodinách přece pomoc a výchova rodičů také nekončí osmnáctými narozeninami jejich dítěte.